Č. 2168.

Státní zaměstnanci. — Řízení před nss-em: Nepřípustnou je stížnost manželky nezvěstného státního úředníka, byla-li výplata požitků manželových — po nějaký čas konaná k rukám jejím — zastavena a jí poukázány alimentační požitky, netvrdí-li stížnost nesprávné vyměření těchto požitků, nýbrž domáhá se toliko dalšího vyplácení požitků manžetových.
(Nález ze dne 30. března 1923 č. 5283).
Věc: Františka V. ve S. (adv. Dr. Jar. Nebesář z Prahy) proti ministerstvu financí o výplatu služebních požitků.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Účetní oficiál Josef V., přidělený dočasně od zem. fin. ředitelství v Praze k účtárně zemské fin. správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě, vraceje se ze své dovolené končící dne 18. října 1920, kterou trávil u své rodiny v S., do svého služebního místa, vystoupil dne 16. října 1920 ve stanici Štrbě a odebral se na krátký výlet do Tater se sdělením, že se na večer vrátí, v Tatrách zmizel a je od té doby nezvěstným.
Služební požitky Josefa V. byly podle vynesení min. fin. ze dne 17. března 1921 zemským fin. ředitelstvím v Praze vypláceny nezkráceně jeho manželce Františce V. Dekretem z 31. března 1921 byl Josef V. jmenován účetním revidentem.
Rozhodnutím min. fin. z 25. dubna 1922 byla další výplata aktivních požitků nezvěstného Josefa V. dnem 31. prosince 1921 zastavena, a manželce jeho Františce V. a dceři vyměřeny podle zákonů ze 17. prosince 1-919 č. 2 sb. z roku 1920 a z 3. března 1921 č. 99 sb. od 1. ledna 1922 alimentační požitky.
Jednaje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 2 zák. o ss ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, může býti st-lem jen ten, kdo tvrdí, že mu bylo protizákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního v jeho právech ublíženo.
V daném případě nemohl však nss uznati, že by st-lka tvrdila, že nař. rozhodnutím nějaké její právo bylo porušeno.
St-lka činí nárok na další výplatu služebních požitků svého nezvěstného manžela. Dle § 45 služ. pragm. přísluší však tento nárok jedině úředníku samému jako nárok z jeho služebního poměru plynoucí a jako důsledek toho, že úředník v základě svého ustanovení koná službu. Manželka úředníka má proti státu jen onen nárok, který jí přísluší jako vdově po úředníku.
V daném případě bylo vzhledem na nezvěstného Josefa V. se st-lkou naloženo jako s vdovou po něm, a byly jí za analogického použití ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 sb. z roku 1920 a zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. dnem 1. ledna 1922 poukázány alimentační požitky. Že by výměra těchto požitků neodpovídala výměře oněch požitků, na něž by st-lka jako vdova měla nárok, stížnost netvrdí.
Bylo proto stížnost podle § 2 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

Nález č. 2168. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 915-916.