Č. 1989.

Administrativní řízení: Je podstatnou vadou řízení, byla-li straně nesdělením důvodů rozhodnutí znemožněna neb aspoň závažně stížená obrana.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 16050/22.) Prejudikatura: Boh. 1477 adm. a j.
Věc: Erich D. proti ministerstvu národní obrany v Praze stran zaopatřovacích požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l, byv podle osobního věstníku mno č. — z — pod evidenčním č. — přijat jako generálmajor v. v, do čsl. armády, domáhal se v říjnu 1921 poslaneckou intervencí výplaty zaopatřovacích požitků. Žal. úřad sdělil dopisem ze dne 28. října 1921 č. — intervenientovi, že zaopatřovací požitky nebyly st-li dosud poukázány, poněvadž st-l, byv jmenován v roce 1916 místodržitelem v Haliči, nabyl tam domovského práva, neprokázal tedy nepřetržitou domovskou příslušnost na území čsl. republiky ode dne 1. ledna 1910, dosud státní příslušnosti však nenabyl a jest tedy prozatím cizincem.
St-l žádal pak podáním de pres. 8. února 1922 přímo o výplatu zaopatřovacích požitků, uváděje pro svůj nárok na ně mimo důvody ve stížnosti k nss-u již neuplatňované, že nebyl jako místodržitel v Haliči úředníkem správním, nýbrž zůstal generálem v činné službě, podřízeným přímo vrchnímu armádnímu velitelství, takže vykonával úřad místodržitele toliko jako přidělenou mu službu válečnou, že tudíž podržel i v této době dosavadní příslušnost svou ve V. na Moravě, a dále, že nabyl nároku na zaopatřovací požitky již výslovným přijetím do čsl. vojska.
Mno zamítlo nař. rozhodnutím žádost st-lovu i důvodu, že st-l nemá nároku na výslužné podle zákona ze dne 19. března 1920 č. 194 sb., jakož i podle provád. nař. k němu ze dne 3. září 1920 č. 514 sb.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou.
Z vylíčeného děje je patrno, že žal. úřad, aniž uvedl důvodů, zamítl přesně instruovanou žádost strany ve věci, podléhající rozhodovací mocí správní. I když není úřadům správním výslovným zákonným ustanovením uložena povinnost, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, náleží přece ku všeobecným zásadám správního řízení, uznaným zejména stálou judikaturou tohoto soudu, že se musí stranám dostati spolu s rozhodnutím důvodů, na kterých se rozhodnutí zakládá, tak aby jim byla dána možnost účinně se proti rozhodnutí brániti, a že jest následkem toho podstatnou vadou řízení, jestliže straně nesdělením důvodů rozhodnutí byla obrana znemožněna neb aspoň závažně stížená.
Uvedl-li tedy st-l ve svém podání ze dne 8. února 1922 důvody, ze kterých dovozoval nárok svůj na poskytnutí zaopatřovacích požitku, nelze neuznati, že mu bylo stíženo dovolání se tohoto soudu k dalšímu uplatnění tvrzeného nároku tím, že byl ponechán nesdělením důvodů nař. rozhodnutí na pochybách o tom, z jakého stanoviska žal. úřad dospěl k opačnému závěru o oprávněnosti tohoto tvrzeného nároku. Žal. úřad namítá sice ve svém odvodním spise, že st-l mohl stanovisko jeho seznati ze všeobecného poukazu nař. rozhodnutí na příslušný zákon a provád. nařízení ve spojení s předchozí korespondencí a s odpovědí, již dal úřad na poslaneckou intervenci. Tuto námitku nemohl však soud shledati důvodnou. Neníť korespondence žal. úřadu se st-lem ve spisech správních založena a nelze tedy obsah její ze spisů těchto vůbec seznati. Z odpovědi žal. úřadu na poslaneckou intervenci ze dne 28. října 1921 není však s bezpečností patrno, zda st-l o ní zvěděl, poněvadž nebyla adresována jemu, nýbrž intervenujícímu poslanci a výkaz o doručení její tomuto rovněž není ve spisech založen. Avšak i kdyby bylo lze souditi z toho, že st-l tvrzením, že vykonával úřad místodržitele jako službu válečnou, brojil proti oné odpovědi žal. úřadu a že tedy tuto odpověď znal, nesměl žal. úřad nechati námitku popírající správnost oné dřívější odpovědi ve svém rozhodnutí bez povšimnutí a to tím méně, když sám, jak jest ze správních spisů patrno, pokládal za nutno konati jistá šetření o tvrzení st-lově, jichž výsledek st-li ani nebyl sdělen. Stejně náleželo žal. úřadu, aby st-le vyrozuměl o tom, které úvahy právní jej vedly ke stanovisku pro st-le nepříznivému, pokud jde o otázku, zda st-l nároku na zaopatřovací požitky nabyl již tím, že byl dříve výslovně přijat do čsl. vojska.
Poněvadž žal. úřad se takto nezachoval a tím tedy st-li obranu jeho podstatně stížil, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 1989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 552-554.