Č. 1918.Dávka ze zábav: Cís. pat. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes. nevyslovil spoluodpovědnost personálu, zaměstnaného ve vinárně (ře- ditele, číšníků) a pod. místnostech, za vybírání dávky ze zábav z pořádaných tam koncertů. Řízení před nejv. spr. soudem: Kontrola nss-u, pokud jde o hodnocení výsledků průvodního řízení správním úřadem a o přisouzený trest. (Nález ze dne 1. února 1923 č. 1466.)Věc: Josef T. v P. proti zemské správě politické v Praze o přestupek řádu o dávce ze zábav. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Trestním nálezem z 30. září 1920 č. — odsoudil magistrát hlavního města Prahy st-le podle § 12 cís. pat. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z. (řád o vybírání dávky ze zábav) k pokutě 200 K pro přestupek § 11 téhož pat. spáchaný, jak úředně provedeným trestním řízením bylo zjištěno, tím, že jako majitel vinárny v Praze čp. — pořádal ode dne 20. prosince 1919 až do 15. května 1920 koncertní zábavy denně bez vstupného za účinkování 4 hudebníků s pianem, aniž zaplatil dříve zemskou dávku ze zábav. Současně uznán st-l povinným zaplatiti na zkrácené dávce 1612 K 80 h. Nař. rozhodnutím zamítla zsp odvolání st-lovo z důvodu prokázané skutkově trestní podstaty a zamítla další žádost za snížení uloženého trestu, jelikož zde není důvodů zvláštního zřetele hodných. Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká jednak vadnost řízení, jednak nezákonnost. O stížnosti uvážil nss: Dle § 2 řádu o vybírání dávky ze zábav (cís. pat. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z.) jsou dávce ze zábav podrobeny mimo jiné zábavy i koncerty. Dle § 4 smí se vstup do zábav takových připustiti buď po zakoupení vstupenky obcí kolkované, za niž byla dávka zapravena, anebo po zaplacení paušálního poplatku. Povinnost vybírati tyto dávky postihuje dle § 11 podnikatele, a za zábavy konané ve vinárně a pod. místnostech, solidárně také provozujícího majitele nebo nájemce těchto místností. V daném případu není sporu o tom, že st-l jest provozujícím majitelem vinárny a že koncerty, o něž jde, podnikal sám. Spoluodpovědnost personálu, jako ředitele nebo číšníků, zákon nevyslovil. Jest tedy v daném případu odpověden za vybírání dávky st-l sám.Pro zjištění, že st-l pořádal koncerty bez vstupného, aniž dávku zapravil měl úřad, jak jest zřejmo ze spisů, podklad jednak ve zprávě kontrolního orgánu zemského, že dne 4. dubna 1920 hrála ve st-lově vinárně dvě kvarteta, ačkoliv dávka byla zapravena paušálně jen z jednoho, že to ospravedlňoval st-l pouze tím, že jedno kvarteto hraje do 11 hod. večer a druhé od 11 hod. a že i toto tvrzení se osvědčilo nepravdivým, neboť dne 7. dubna 1920 hrála obě kvarteta současně — jednak ve výpovědi vrchního číšníka Josefa Z., jehož se i st-l dovolával, že vstupenky nevydával, poněvadž mu bylo řečeno st-lem, že je placena dávka paušální a dobrovolné vstupné že vybíráno nebylo. Není tedy důvodnou námitka, že uvedené zjištění žal. úřadu jest v rozporu se spisy. Rozpor bylo by lze shledati pouze mezi těmito deposicemi a mezi výpovědí hudebníka Josefa H., jenž udal, že z počátku neviděl vstupenky vydávati a později že se vydávaly. Nss nemůže výsledky průvodního řízení sám hodnotiti, jsa vázán skutkovou podstatou nař. rozhodnutí (§ 6, odst. 1. zák. o ss) a může je podrobiti své kontrole jen potud, pokud by snad úřad překročil hranice všeobecných nebo pro určité případy stanovených zásad procesuálních. Poněvadž pak průvodní řízení ve věcech správních a tedy i v trestních věcech správních jest ovládáno zásadou volného hodnocení průvodů, musí se kontrola soudní omeziti jen na otázku, není-li snad průvodní materiál, o který se správní úřad opírá, vůbec nezpůsobilý, zejména pro povahu pramene, z něhož jest čerpán, nebo pro porušení některého podstatného pravidla procesního a dále na otázku, zda provedené průvody činí skutkový závěr, k němuž úřad dospěl, logicky vůbec možným. V těchto mezích jest zůstaveno posouzení úřadu správního, které ze svědeckých výpovědí, vzájemně si odporujících, má dáti víru a zda provedené důkazy postačují, či zda jest třeba doplniti je důkazy dalšími. Řídě se těmito úvahami, neshledal nss, že žal. úřad, hodnotě provedené důkazy, překročil procesní meze svého oprávnění tím, že dal více víry úřednímu oznámení kontrolního orgánu a svědecké výpovědi číšníka, jenž dle udání st-le jedině byl pověřen vybíráním vstupenek, nežli výpovědi jediného svědka dalšího, a že nehleděl k tomuto rozporu svědeckých výpovědí, jenž jest ostatně již proto nerozhodný, že výpověď svědka posléze uvedeného není způsobilá st-le úplně exkulpovati. Rovněž nemohl nss shledati vadu řízení v tom, že nebyl vyslechnut Antonín P., neboť okolnost, o které jej st-l za svědka vedl, totiž okolnost, že st-l blokové vstupenky objednal a svědkovi nařídil, aby zařídil u vrchního číšníka, aby tyto vstupenky byly každému návštěvníku vydávány — jest pro posouzení trestnosti st-le nerozhodná. Pro posouzení toto jest dle shora řečeného směrodatným jediné, byla-li dávka buď paušálně zaplacena neb od návštěvníků skutečně vybírána, a o této okolnosti st-l svědka P. nevedl. Námitkou, týkající se vadnosti řízení sběhlé ve zjištění základu pro předpis zkrácené dávky, nemohl se nss zabývati již proto, že st-l ve svém odvolání tomuto zjištění vůbec ničeho nevytýkal (§ 5 a 6 o ss). Bezdůvodnou jest konečně námitka nezákonnosti týkající se st-lovy odpovědnosti a výměry trestu. Že st-l nemá dle zákona žádnou spoluodpovědnost, nýbrž výhradně jeho osobní odpovědnost, bylo již shora dovozeno. Výtkami proti výměře trestu pak se může nss zabývati, jak již opětně vyslovil, jen pokud se výměra ta nestala v mezích trestního předpisu. Toho v daném případu není, neboť § 12 cit. řádu stanovil jako trest pokutu až do 200 K. Bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.