Č. 2181.

Obecní hospodářství: 1. Z § 22 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 sb. neplyne, že zařizovací náklad výdělečného podniku obcí nemá býti opatřen přirážkou nebo zápůjčkou. — 2. § 26. zák. z 12. srpna 1921 č. 329 sb. neposkytuje nikomu právního nároku na zavedení zvláštního příspěvku v § tom normovaného.
(Nález ze dne 3. dubna 1923 č. 5465).
Věc: Firma Josef Z. a společníci ve V. (adv. Dr. A. Schauer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou obec V. adv. Dr. O. Sommer z Prahy) stran obecního rozpočtu a přirážky v obci V.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo města V. usneslo se ve schůzi dne 29. října 1921,
1) aby byla vybudována řádná soustavná elektrisace města dle projektu a rozpočtu elektrotechn. odd. zemského správního výboru v Praze připojením na hlavní elektrovodnou síť elektrárenského svazu okresů a obcí v Hradci Králové;
2) aby k účelu tomu byla opatřena investiční výpůjčka 500000 Kč na vybudování elektrovodné sítě s příslušenstvím a 100000 Kč na koupi elektroměrů;
3) aby k částečné úhradě investičního nákladu při elektrovodné síti s přísl. vybírán byl příspěvek (elektrisační přirážka) v roce 1922 a) 200% k dani pozemkové a domovní dani třídní, b) 100% k výdělkové všeobecné i podniků veřejně účtujících.
Na to ve schůzi dne 2. prosince 1921 projednalo obecní zastupitelstvo obecní rozpočet na rok 1922 a to řádný i mimořádný týkající se elektrisace města a usneslo se oba tyto rozpočty schváliti a vybírati v roce 1922 obecní přirážky:
1. k úhradě výdajů v rozpočtu řádném: 115% řádné obecní přirážky k dani činžovní a 450% řádné obecní přirážky k daním ostatním;
2. k úhradě výdajů v rozpočtu mimořádném: 100% mimořádné obecní přirážky k dani výdělkové, 200% mimořádné obecní přirážky k dani pozemkové a 200% mimořádné obecní přirážky ke třídní dani domovní.
Dnešní st-lé podali proti oběma těmto usnesením jak ze dne 29. října 1921, tak ze dne 2. prosince 1921 odvolání, která byla pořadem instancí posléze nař. rozhodnutím zamítnuta. Zemský správní výbor pak, smluviv se se zemským finančním ředitelstvím, povolil, aby obec V. vybírala k úhradě řádného rozpočtového schodku 115% přirážku k dani činžovní a 450% přirážku k ostatním přímým daním vyjma daň z příjmů a 5% daň z čistého výnosu domů, dočasně od daně osvobozených a dále k úhradě mimořádného rozpočtového schodku 100% přirážku k daním přímým předepsaným na rok 1922, vyjma daň z příjmu, 5% daň z výnosu domů od daně dočasně osvobozených a vyjma daň činžovní.
Stížnost podaná do rozhodnutí zemského správního výboru namítá nař. rozhodnutí vadnost a neúplnost řízení a nezákonnost.
A) Vadnost řízení spatřuje stížnost v tom,
1. že se nař. rozhodnutí nevyslovilo o námitkách v odvolání uplatněných v ten rozum, že obecní zastupitelstvo není oprávněno stanoviti obecní přirážky na zařízení nového podniku a poplatky za proud podle volného uvážení, nýbrž že základem pro to musí býti přesný výpočet, číslice podle skutečnosti vypočtené a na reálním podkladě založený soud o potřebě nového obecního zařízení;
2. že se nestalo usnesení obecního zastupitelstva o přistoupení za člena elektrárenského svazu Král. Hradeckého s příspěvkem, který tehdy ještě ani nebyl přesně stanoven;
3. že stížnost proti usnesení ze dne 29. října 1921 podaná nebyla dosud vyřízena;
4. že usnesení okresní správní komise ze dne 7. prosince 1921, jímž bylo schváleno uzavříti zápůjčku 600000 Kč dne 29. října 1921 v obecním zastupitelstvu usnesenou, nebylo žádným způsobem uveřejněno, st-lé se o něm nedozvěděli a nemohli podati do něho stížnost, takže až dosud nemohlo nabýti právní moci.
B) Nezákonnost naříkaného rozhodnutí dovozuje stížnost takto:
I. Nesprávným jest názor nař. rozhodnutí, že elektrický podnik není povahy výdělečné. Máť podnik ten všecky vlastnosti zmíněné v prováděcím nařízení ze dne 27. dubna 1922 č. 143 sb. k § 22. Pokud nebyly vyšetřeny skutkové okolnosti k posouzení této vlastnosti potřebné, trpí řízení vadou. Došlo-li by ke zjištění, že jde o podnik výdělečný, bylo by proti předpisu § 22 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 329 sb. vypisovati k úhradě zřízení a vedení podniků toho přirážky.
2. I kdyby toho nebylo, pak vzhledem k tomu, že podnik nebude sloužiti zájmům st-lů, kteří mají vlastní elektrárny, nýbrž jen soukromým zájmům ostatních občanů, byla by obec povinna uložiti těmto zvláštní příspěvky po rozumu § 26 fin. nov. a st-le z přispívání na elektrisaci vyloučiti.
3. Jako nař. rozhodnutí sprostilo povinnosti platiti přirážky občany v obcích L., P. a R., kteří mají pozemky v katastru V., z důvodu, že nemají přímého hospodářského prospěchu z elektrisace města, tak mělo býti osvobození přiznáno i st-lům.
4. Pokud jde o námitky proti jednotlivým položkám rozpočtu řádného, odvolává se stížnost na vývody stížností podaných v řízení instančním.
Rozhoduje o stížnosti té řídil se nss těmito úvahami: Během celého řízení správního nenamítali st-lé, že by projektovanému a do rozpočtu obce pro rok 1922 pojatému elektrisačnímu pro- jektu chyběl reálný podklad, nýbrž obmezili se na výtku nesoucí se k tomu, že zařízení elektrisace jako podnik výdělečný jest dle § 22 fin. novely vyňato z úhrady přirážkami, a kdyby ani toho nebylo, že nemají býti st-lé přidržování k placení přirážek na provedení a udržování projektovaného zařízení, naopak že mají býti povinnosti té sproštěni, protože podnik nebude sloužiti jim, nýbrž jen ostatním obyvatelům města V.
Touž cestou ubírá se také stížnost podaná k nss-u.
Pokud vedle těchto stěžejních námitek st-lé v řízení správním uplatňovali také námitky proti některým položkám z obou rozpočtů, zbavili sami nss jak povinnosti, tak i možnosti výtkami těmito se věcně zabývati, neboť (jak uvedeno svrchu pod 4) ve stížnosti na tento soud vznesené odvolali se ohledně námitek činěných proti jednotlivým položkám rozpočtu řádného na vývody stížností podaných v řízení instančním. Pouhým odvoláním na obsah opravných prostředky podaných v řízení správním není však vyhověno předpisu § 18 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, který ukládá straně, aby body stížnostní přesně označila.
K ostatním námitkám jest uvésti:
ad A) 1. Stížnost tu vytýká, že se o námitkách pod 1) uvedených žal. úřad vůbec nevyslovil a stížnost svým rozhodnutím nevyčerpal.
Námitka tato vyvrácena jest obsahem spisů správních. Okresní správní komise ve svém usnesení nevyslovila totiž, že by bylo obecní zastupitelstvo oprávněno dle volného uvážení stanoviti obecní přirážky za účelem zřízení nového podniku, nýbrž pokládá za věc volné úvahy toliko otázku, má-li se náklad nějaký kromě přirážkami hraditi také způsobem v § 26 fin. nov. dovoleným.
St-lé ve svém odvolání k zemskému správnímu výboru brojili jen proti tomuto náhledu, a žal. úřad nenechal námitku tu bez povšimnutí, nýbrž se o ní v důvodech svého nálezu vyslovil a bude o ní ještě níže věcně jednáno.
Co do výše ceny za odebíraný proud brojili st-lé v řízení správním toliko proti tomu, že jest cena ta preliminována stejně pro obec k účelům veřejného osvětlování, jako pro ostatní konsumenty a v té příčině vyslovila okresní správní komise, že stanovení této ceny musí se státi podle okolností pro cenu rozhodných. Protože však okolnosti ty, dokud podnik není zřízen, nedají se ještě přesně zjistiti, ponechala okresní správní komise volné úvaze obecního zastupitelstva tuto cenu určiti.
Nař. rozhodnutí se sice námitkou proti tomuto náhledu v odvolání uplatňovanou výslovně nezabývá, ale ze zamítnutí odvolání nutno souditi, že námitku tu neshledalo důvodnou. A to také právem. Nesmějí se sice jednotlivé položky rozpočtu zakládati jenom na neurčitých domněnkách, nýbrž musí se přibližovati co možno nejvíce pravděpodobné skutečnosti; ale není-li tu pro některou položku ještě reálný podklad — jako v daném případě pro stanovení ceny proudu — pak možno položku takovou stanoviti jen pečlivým a opatrným odhadem. V daném případě zdá se st-lům odhad ten příliš vysoký, ale to právě svědčí prospěchu poplatníků a mezi nimi i st-lů, neboť při vyšším odhadu, ceny za odebíraný proud dojde se k vyšší cifře úhrady a tím ke snížení schodku v rozpočtu, a jako k dalšímu důsledku ke snížení přirážky.
Není tedy vada, že žal. úřad námitku v tom směru činěnou zamítl resp. jí nevyhověl bez udání bližších důvodů, tak podstatnou, aby musila býti napravována zrušením nař. rozhodnutí, a to tím méně, uváží-li se, co právě bylo vysvětleno, že zvýšení ceny proudu pro obec není na škodu st-lů a že tedy po této stránce ani nemohlo nař. rozhodnutím býti do práv jejich, jež před soudem uplatňují, škodlivě zasaženo.
Ad 2. Námitka tato nemá ve spisech opory, ano jest jejím obsahem přímo vyvrácena. Ze spisů jest totiž patrno a i sami st-lé ve svém odvolání k zemskému správnímu výboru připustili, že se ve schůzi dne 17. března 1921 usneslo městské zastupitelstvo, aby obec stala se členem elektrárenského svazu v Hradci Králové, a ve schůzi dne 21. července 1921 byl stanoven příspěvek členský na 40000 K a učiněno zároveň usnesení o způsobu jeho úhrady.
Poněvadž proti těmto usnesením nebylo podáno odvolání, schválila je okresní správní komise v R. usnesením ze dne 14. září 1921 č. —.
Ad 3. Totéž platí o námitce této, neboť usnesení okresní správní komise ze dne 9. února 1922 č. — výslovně zamítá a tudíž vyřizuje také stížnost podanou do usnesení městského zastupitelstva ve V. ze dne 29. října 1921 o provedení elektrisace města V.
Ad 4. Tato námitka zřejmě vychází z náhledu, že st-lům přísluší právo opravného prostředku proti aktu, jímž okresní správní komise schválila usnesení obecního zastupitelstva o uzavření zápůjčky 600000 Kč. Tento náhled jest však mylný. Akt schvalovací zakládá se na dozorčím právu okresní, správní komise nad obcemi. Akt ten přistupuje ovšem k usnesení obecního zastupitelstva a dává mu plnou právní účinnost, neobrací se však proti poplatníkům. Přímo k poplatníkům obrací se jen schválené usnesení obecního zastupitelstva a zásadně jen proti němu přísluší poplatníkům opravné prostředky dle § 99 ob. zříz. Nepřísluší-li tedy st-lům opravný prostředek proti schvalovacímu usnesení okresní správní komise, jest pro ně právně lhostejno, bylo-li toto usnesení veřejně vyhlášeno, nebo jim jiným způsobem na vědomost přivedeno, zvláště když není v zákoně nikde předepsáno, aby schvalovací usnesení, o jaké v daném případě jde, bylo veřejně vyhlašováno nebo poplatníkům intimováno (srov. nález z 20. února 1923 č. 3058, Boh. 1997 adm.).
Postrádá tudíž tato námitka stížnosti veškeré oprávněnosti.
B) Pokud jde o věc samu, bylo o jednotlivých námitkách uvažováno takto:
Ad 1. § 22 zákona ze dne 11. srpna 1921 č. 329 sb. ustanovuje, že výdělečné podniky obcí, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných jest až do vydání zvláštního zákona vésti pravidelně tak, aby příjmy kryly aspoň všecka vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.
Nehledí-li se ani k tomu, že zákon z tohoto předpisu připouští výjimky, když sám přikazuje, aby se to dalo »pravidelně«, jest z ustanovení tohoto zjevno, že.se vztahuje toliko na podniky obcí již spravované a na vedení jich, na podniky, které mají již svůj základní kapitál a o jeho umoření pečovati musí, tedy na podniky, již existující, nikoliv na podniky, o jichž založení teprve jde. Kromě toho nelze ze zřetele pustiti, že by požadavek § 22 fin. nov. byl neproveditelný, kdyby se naň hledělo, jako to činí stížnost, neboť nelze od podniku, který má teprve býti založen, rozumně požadovati, aby svými příjmy uhradil náklad na své založení potřebný.
Ostatně náhled právě vyslovený jest i zákonem samým jasně potvrzen. Stalo se tak v § 14 fin. novely, který jedná o nových podnicích a zařízeních. Vlastní účel předpisu § 14 sice jest stanovení kontroly a a součinnosti finanční komise a do jisté míry i poplatnictva při zřizování nových podniků, ale tím, že zákon na tomto místě počítá s nutnosti uzavříti půjčky, zciziti kmenové jmění nebo zvýšiti obecní přirážky a dávky, aby »nový podnik nebo zařízení« mohlo býti »uhraženo«, dává na jevo, že není nepřípustno aspoň zařizovací náklad nového podniku opatřiti zápůjčkou a zvýšením obecních přirážek a pod., byť dle pravidla §u 22. fin. nov. hospodaření výdělečného podniku slušelo zaříditi tak, aby zúrokování a umoření základního kapitálu hrazeno bylo vlastními příjmy podniku.
Z této úvahy vyplývá, že jde-li o založení nového podniku, nepadá na váhu, zdali jde o podnik výdělečný či podnik jiného způsobu, že spíše tato vlastnost má dle § 22 fin. nov. určité vlivy a důsledky teprve na vedení a hospodaření v podniku již zařízeném. Proto by bylo bezúčelným již ve stadiu zakládání podniku vyšetřovati, zdali v celém svém rozsahu nebo do jaké míry bude elektrisační podnik výdělečným a není vadou řízení, jak stížnost míní, že toto vyšetření bylo v řízení administrativním opomenuto.
Ad 2. Tuto námitku opírá stížnost o ustanovení § 26 fin. novely. Dle tohoto předpisu zákona mohou obce, zřizujíce podniky, které jsou ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů, nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, od takových osob žádati příspěvky ke zřízení nebo udržování těchto zařízení.
Zde především jest zdůrazniti, že zákon má na mysli příspěvky zvláštní, záležející buď v příplatcích jednorázových nebo na několik let rozdělených, nebo po dobu trvání zařízení se opětujících, o které se třeba nejprve se zájemníky dohodnouti a teprve kdyby dohody se nedocílilo, jim je uložiti, že to tedy nejsou příspěvky všeobecně ukládané čili že zákon připouští možnost zvláštní konkurence zvláštních interesentů, kteří dle poměru svého zvláštního hospodářského prospěchu ke zřízení, po případě k udržování toho kterého zařízení přispívají.
Druhým důležitým momentem pak jest, že požadování takových příspěvků jest položeno do volného uvážení a osvobodného rozhodnutí obce, takže nikdo nemá subjektivního práva obec k požadování takových příspěvků přiměti. To plyne zřejmě z doslovu zákona, který užívá důsledně slova »moci«, a dává obcím na vůli, že mohou příspěvky žádati, mohou také jejich způsob stanoviti a mohou se o výši jejich se zájemníky dohodnouti.
Stížnost přehlížejíc tyto charakteristické známky příspěvků ve smyslu § 26 fin. novely přípustných, nikoliv nezbytných a nutných, vykládá předpis tento i po té stránce mylně, když míní, že byly-li urči- tým osobám předepsány zvláštní příspěvky, musili by ostatní poplatníci býti sproštěni veškeré povinnosti přispívati na zařízení ve všeobecném zájmu zřízené.
Zdá se, že stížnost má na mysli zásadu vyslovenou v ustanovení § 25 fin. novely, dle kterého možno vydání, které se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva, uvaliti zcela a výlučně na tyto účastníky. Této zásady nelze však použíti na zařízení, která jsou ve všeobecném zájmu (26), při kterých zákon (§ 26, odst. 3) má zřejmě na mysli, že z obecných zdrojů příjmových bude vždy uhrazována ona část nákladu, která odpovídá poměru, jímž veřejnost na zřízení takového zařízení jest interesována.
Že pak elektrisace města jest v zájmu všeobecném a to nejen, pokud slouží k veřejnému osvětlování města, o tom stížnost sama nepochybuje. Nestaví se proto také proti vypsání a rozvržení přirážek na všechny obyvatele města, chce však, aby st-lé byli z placení přirážek vyňati, protože oni — majíce vlastní elektrárny — nebudou míti z elektrisace hospodářského prospěchu.
Tento myšlenkový pochod jest však pravý opak vedoucí myšlenky §u 26 fin. nov. Tento předpis zákona neosvobozuje od placení přirážky osoby, které nebudou míti ze zařízení soukromého prospěchu, nýbrž dovoluje přidržeti ke zvláštnímu příspěvku takové osoby, které budou míti ze zařízení zvláštní hospodářský prospěch. Logicky by tedy mohli st-lé z § 26 fin. nov. dovozovati nikoliv, že oni mají býti od placení přirážek osvobozeni, nýbrž že obec by měla na ostatní poplatníky — st-le vyjímajíc — uvaliti zvláštní příspěvek po rozumu § 26 fin. nov., poněvadž jen tito ostatní budou míti zvláštní hospodářský prospěch z elektrisace města.
Že k takovému žádání nemá nikdo práva, bylo však právě vyloženo a proto nemohou se st-lé cítiti ve svých právech stíženými, když obec k požadování příspěvků dle § 26 fin. novely nepřikročila.
Ad 3. Proti tomu, že oni občané tří svrchu jmenovaných obcí, kteří mají pozemky v obci V. a jsou proto jejími poplatníky, byli nař. rozhodnutím sproštěni povinnosti platiti přirážky na úhradu nákladu s elektrisací spojeného, stížnost nebrojí. Naopak dává na jevo, že s opatřením tím souhlasí, když žádá, aby st-lům bylo měřeno stejnou měrou. Necítí-li se st-lé zkrácenými tím, že okruh poplatníků byl vynětím určitých osob z placení přirážek zúžen, a tím přirážkové břemeno ostatních poplatníků a mezi nimi i st-lů zvětšeno, pak nemají vůbec důvodu ke stížnosti po stránce osvobození oněch poplatníků od placení přirážek.
Výhoda poskytnutá občanům L., P. a R., nemá důvodu v zákoně, nýbrž nanejvýše v ekvitě nebo dohodě města V. s těmito obcemi a st-lé nemohou důvodně požadovati, aby taková výhoda byla také jim přiznána, když po zákonu na ni práva nemají.
Nemohla tudíž býti žádné z uplatněných námitek přiznána oprávněnost, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2181. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 943-948.