Č. 2084.

Živnostenské právo: 1. Okolnost, že úřad jednou zamítl žádost za koncesi zubotechnickou pro nedostatek způsobilosti uchazečovy, není na závadu, aby žádost téhož uchazeče byla podruhé zamítnuta pro nedostatek místní potřeby. — 2. živnostenský úřad není vázán na příznivé vyjádření obce o žádosti za koncesi takovou. — 3. Do jaké míry má býti odůvodněn výrok úřadu o tom, že místní potřeba nevyžaduje udělení koncese?
(Nález ze dne 13. března 1923 č. 4223).
Věc: Vilém K. v J. (adv. Dr. Alfr. Schwarz z Jihlavy) proti ministerstvu obchodu o koncesi zubotechnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla v pořadu instančním žádost st-le za udělení koncese zubotechnické pro J., jelikož jest o potřebu obyvatelstva v městě J. a venkovských obcích dosavadními koncesemi zubotechnickými dostatečně postaráno. O námitkách proti tomuto rozhodnutí ve stížnosti na tento soud vznesené uváděných uvážil soud toto:
Stížnost má za to, že ministerstvo místní potřebu již uznalo tím, že dřívější žádost st-lovu zamítlo jen pro nedostatek průkazu způsobilosti a že zároveň s touto jeho tehdejší žádostí vyřídilo kladně žádost jiného žadatele. Těmto vývodům soud nemohl přiznati oprávněnost. Zamítl-li úřad dřívější žádost st-lovu z důvodu, že nepodal náležitý průkaz způsobilosti, není v takovém rozhodnutí obsažen výrok, že uznal místní potřebu nové koncese. Shledav tehdy, že nedostává se jedné podmínky pro udělení koncese, nemusil se úřad zabývati zkoumáním, jsou-li splněny také zákonné podmínky ostatní. Rovněž nemůže st-l s úspěchem dovolati se toho, že úřad jinému žadateli koncesi udělil. Uznal-li úřad, že místní potřeba udělení jedné koncese odůvodňuje, neplyne z toho, že by bylo potřeba koncesí dvou nebo více. Rozhodujíce o nové žádosti st-lově byly živnostenské úřady oprávněny, posuzujíce místní potřebu, přihlížeti ke všem koncesím v době tohoto rozhodování existujícím; s tohoto hlediska je zcela nerozhodno, z jaké příčiny žádost st-lova snad před jiným uchazečem koncesi obdrževším podaná, byla zamítnuta.
Stížnost dovolává se toho, že obecní zastupitelstvo vyjádřilo se příznivě o žádosti st-lově. K tomu jest podotknouti, že vyjádření obce jest zajisté momontem závažným, jejž úřad povinen jest při svém rozhodování vzíti v úvahu, ale nelze mu s druhé strany přiznati ten význam, že by jím byl úřad k rozhodování o žádostech o koncesi povolaný vázán.
Úřady živnostenské rozhodujíce měly v daném případě vedle vyjádření obce po ruce i opačné dobré zdání městského fysika a odborového oddělení zsp-é v Brně, nelze tedy tvrditi, že popírajíce místní potřebu neměly pro tento úsudek opory.
V daném případě nelze přehlédnouti také, že obecní zastupitelstvo svoje vyjádření nijak neodůvodnilo.
Další námitka stížnosti vytýká jako vadu řízení, že úsudek žal. úřadu, že místní potřeba udělení koncese st-li nevyžaduje, není v nař. rozhodnutí náležitě odůvodněn.
Nař. rozhodnutí v té příčině uvádí, že o potřebu obyvatelstva v městě J. a venkovských obcích dosavadními koncesemi zubotechnickými jest dostatečně postaráno. Z toho odůvodnění jest zřejmo, že žal. úřad při posuzování této otázky přihlížel jednak k počtu obyvatel a to nejen města J., nýbrž i o venkovských obcí do J. tíhnoucích, jednak k počtu koncesí zubotechnických již propůjčených. Spatřuje-li snad stížnost vadu v tom, že příslušné číslice v rozhodnutí nejsou uvedeny, nemohl nss tuto vadu uznati za podstatnou již z toho důvodu, že se st-l ani v řízení sdělení oněch dat nedomáhal, ani sám nějaká konkrétní data v tom směru neuvedl, jež by byla úřadu zavdala podnět k podrobnějšímu odůvodnění nař. rozhodnutí.
Stížnost také neoznačuje určitěji, v čem neúplnost onoho odůvodnění shledává, tvrdí jen, že v rozhodnutí má býti označena konkrétní skutková podstata. Tou v daném případě jest, jak již bylo uvedeno, právě počet jednak obyvatelstva jednak koncesí již existujících. Tyto skutkové okolnosti ve spojení se všeobecnými vědomostmi o poměrech kulturních, sociálních, hospodářských a pod., jež nezbytně sluší u úřadů předpokládati jako nutnou podmínku jejich úřední činnosti a jež podle povahy věci nemohou býti teprve zjišťovány v každém jednotlivém případě a tudíž ani co do svých pramenů objasňovány, poskytují po názoru soudu zpravidla dostatečný základ pro úsudek o potřebě obyvatelstva. Že by v daném případě byly nějaké zvláštní okolnosti, jež by měly býti zjišťovány, nebo na něž by bylo bývalo třeba vzíti zřetel při odůvodnění, není ze správních spisů zřejmo a st-l v tom směru ani v řízení ani ve stížnosti nic positivního neuvedl. Že úřady živnostenské přihlížely také k obyvatelstvu obcí okolních do J. tíhnoucích, je ze spisů zřejmo a v nař. rozhodnutí výslovně naznačeno.
Že by živn. úřad zemský, povolaný zákonem k rozhodování o žádostech za koncesi, byl pokud jde o otázku místní potřeby vázán úsudkem živn. úřadu 1. nebo snad i některého jiného činitele, jest tvrzení bez jakékoliv podstaty; tím, že rozhodování o koncesích zubotechnických platným předpisem (§ 7 nařízení z 20. března 1892 č. 55 ř. z.) jest vyhrazeno živn. úřadům 2. stolice, jest těmto úřadům přikázána kompetence, aby samy posuzovaly veškeré předpoklady pro udělení nebo odepření koncese takové podle příslušných předpisů rozhodné.
Neshledav žádnou z námitek stížnosti důvodnou, musil nns stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2084. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 762-764.