Č. 2315.Obecní hospodářství: 1. Není vadné, schválí-li nadřízený úřad samosprávný za platnosti zákona z 12. srpna 1921 č. 329 sb. rozpočet obecní sdělaný před platností tohoto zákona, třebas nevyhovuje formálním předpisům nového zákona, vyhovuje-li jen předpisům dříve plativším. — Schválení rozpočtu nepřekáží okolnost, že v době schválení bylo jisto, že určité položky rozpočtové třeba nebude, byla-li jen položka ta pravděpodobnou v době sdělání rozpočtu. — 3. Je zavedení elektrického osvětlení do obce věcí prospěšnou celé obcí anebo toliko části obyvatelstva? (Nález ze dne 5. května 1923 č. 5788.)Prejudikatura: Boh. 1990 a 2181 adm. Věc: Manželé E. a Joh. T-ovi a společníci (adv. Dr. Jul. Katz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní přirážky. Výrok: Stížnost na rozhodnutí ze dne 25. října 1921, pokud se týká položky 15150 K na stavbu ha- sičského skladiště, zamítá se jako bezdůvodná; pokud jde o položku 40000 K na počáteční práce elektrické sítě, zrušují se naříkaná rozhodnutí pro vady řízení. Důvody: Do rozpočtu obce B. na rok 1921 vloženy byly také položky 15150 K na stavbu hasičského skladiště a 40000 K jako náklad na počáteční práce rozvodní sítě elektrické po obci. Obecní zastupitelstvo v B. usnesením ze 17. dubna 1921 rozpočet tento na jisto postavilo a usneslo se na tom, aby ke krytí schodku obnosem 61306 K vykázaného, vybírána byla přirážka 125% k dani činžovní a 1475% k ostatním přímým daním v obci na rok 1921. Stížnosti na toto usnesení podané správou velkostatku B. a Janem Š. a soudruhy byly osk.-í rozhodnutím z 5. května 1921 zamítnuty. K odvolání podanému z tohoto rozhodnutí Eugenem a Johannou T. jako majiteli velkostatku v B. a Janem Š. a soudruhy, směřujícímu proti ponechání uvedených dvou položek 15150 K a 40000 K v rozpočtu, nařídil zsv dne 10. září 1921 osk-i další šetření, jež konáno bylo dne 27. září 1921 se znalcem stavebním a znalcem z oboru elektrotechniky, jakož i stranami. Nař. rozhodnutím z 25. října 1921 byla pak stížnost manželů T. a spol. jako poplatníků obce B. zamítnuta jako bezdůvodná a bylo v odpor vzaté rozhodnutí osk potvrzeno ze správných důvodů jeho a z dalších ještě důvodů. Později výnosem ze 24. listopadu 1921 taktéž nyní naříkaným, zsv smluviv se se zemským fin. řiditelstvím, povolil, aby obec B. vybírala 125% přirážku k dani činžovní a 1475% přirážku k ostatním přímým daním, předepsaným tam na r. 1921, vyjma daň z příjmu a 5% daň z čistého výnosu domů dočasně od daně osvobozených. O stížnosti podané do těchto rozhodnutí nss uvažoval takto: Stížnost předem po stránce formální namítá, že když dne 1. října 1921 nabyl účinnosti zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 329 sb. a veškerá ustanovení norem, která se týkají poměrů finančního hospodářství obcí upraveného uvedenými normami pozbyla platnosti, neměl žal. úřad dne 25. října 1921 schváliti rozpočet obce B., poněvadž neodpovídá předpisům § 1 cit. zákona, nejsa dělen v rozpočet řádný a mimořádný a měl prý býti vrácen obci k opravení ve smyslu cit. zákonného předpisu. Tato námitka jest bezdůvodná, ježto řečený zákon neobsahuje ustanovení, kterýmž by byla vyslovena zpětná působnost jeho a nelze proto žádati, aby rozpočet sdělaný za účinnosti dřívějších zákonů, a vyhovující předpisům těmto, dodatečně upraven byl co do formy dle předpisů, jež stanoveny byly zmíněným zákonem vydaným po sestavení rozpočtu. Stížnost má sice pravdu, pokud poukazuje k tomu, že do rozpočtu lze zařaditi pouze vydání, kterých bude pravděpodobně nutno v příštím roce správním, avšak právě proto záleží na tom, zda výdaje jsou pravděpodobně pro příští rok očekávány, ať jsou výdaji opakujícími se pravidelně každý rok, ať jsou výdaji nahodilými nebo dočasnými. Zda k očekávaným výdajům v příštím roce skutečně došlo či zda z nějaké příčiny věcné s nich sešlo, nemění ničeho na povaze každé položky do rozpočtu vložené jako výdaje očekávaného. Že by však obec při sdělání rozpočtu v cpaném případě nemohla očekávati, že v příštím roce skutečně dojde k výdajům, pro které vloženy byly do rozpočtu určité částky a jmenovitě částky týkající se počátečních prací ohledně elektrické sítě, stížnost ani netvrdí a ze spisů správních také nevysvítá. Námitka stížnosti, že nebyly v roce 1921 zavedeny obcí B. žádné kroky k započetí prací ohledně elektrické sítě a žádné kroky obecnímu úřadu osk-í uložené, týkající se vypracování a předložení projektu elektrisace obcí, a že proto nař. rozhodnutí jest předčasné a nezákonné, jest tudíž bezdůvodnou, nehledíc ani k tomu, že v době vydání nař. rozhodnutí nebylo ještě vyloučeno, že do konce r. 1921 preliminovaná vydání mohou býti učiněna. V souvislosti s tím jest se zmíniti o výtce vadnosti celého řízení stran zavedení elektrického osvětlení, již stížnost vidí v tom, že žal. úřad nedodržel předpisu § 14 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 329, dle něhož prý bylo povinností obce předložiti povšechný plán a rozpočet o novém podniku, o nějž zde právě jde. Výtka ta jest bezdůvodná. Žal. úřad rozhoduje jen jako odvolací stolice o rozpočtu obecním, již v dubnu 1921 na jisto postaveném, mohl jej posuzovati jen dle doby, kdy rozpočet byl sdělán a musil se při tom říditi dle předpisů zákonných v uvedené době platných, nikoliv však dle předpisů zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 329 sb., jenž teprve dnem 1. října 1921 nabyl účinnosti. Nemůže tedy také § 14 tohoto zákona přicházeti v úvahu. Avšak i kdyby se k uvedené výtce přihlíželo zřetelem na korespondující § 19 zákona ze dne 7. února 1919 č. 76 sb., platného v době, kdy obecní zastupitelstvo rozpočet na jisto postavilo, jest bezdůvodnost řečené výtky patrná z toho, že cit. § 19 zákona č. 76 z roku 1919 — v podstatě stejně jak dovolaný § 14 zákona č. 329 z roku 1921 — netýká se sestavení rozpočtu a nestanoví podmínek, za kterých smějí býti do rozpočtu pojaty výdaje, nýbrž předpisuje jen způsob, jak jest si počínati, jde-li o nový podnik nebo zařízení v rozpočtu neuvedené, jehož úhrada by měla v zápětí následky v cit. ustanovení blíže naznačené. O podnik neb zařízení v rozpočtu dosud neobsazené ve smyslu citovaného § 19 zde však nejde, nýbrž jde o položku v rozpočtu již obsaženou, týkající se nákladů na počáteční práce pro elektrovodnou síť, nejde tu tedy o případ, v němž by ustanovení cit. § 19 vůbec v úvahu přicházeti mohlo a není proto vadou řízení, když žal. úřad tohoto ustanovení nepoužil. Stížnost uplatňuje, pokud jde o položku 15150 Kč na stavbu hasičského skladiště, toliko dvě výtky nedostatečnosti, tedy vadnosti řízení. Prvou z nich vytýká, že žal. úřad, jenž od obnosu 4 431,45 Kč, o který dle znaleckých posudků ze dne 27. září 1921 rozpočet přesahuje pravděpodobné náklady na stavbu řečeného skladiště, odpočítává 2 000 Kč za vápno dodané Adolfem R., nevyšetřil z moci úřední, zda vápno bylo poskytnuto zdarma čili nic. Nss nemohl v opomenutí takového šetření shledati podstatnou vadu. Nejdeť o zkoumání, zda výdaj za zmíněnou stavbu skutečně učiněný se rovná nebo rovnati bude pre- liminované částce čili nic, nýbrž o zkoumání, zda preliminovaná částka pravděpodobně vzejíti může. Není sporu o tom, že vápna v ceně 2000 Kč pro řečenou stavbu jest zapotřebí a není pochybnosti o tom, že pravidelně cena stavebního materiálu musí býti zaplacena. Dokud zájemníci opak toho neprokázali — a o lo se st-lé ani nepokusili — dlužno za to míti, že vápno to bude museti dodavateli býti zaplaceno. Neměl tedy žal. úřad důvodu, aby v té příčině konal další šetření a jest shora uvedená výtka bezdůvodná. I druhá ze zmíněných výtek stížnosti, totiž že žal. úřad přehlédl a neřešil okolnost, že zmíněné skladiště bylo stavěno o jeden metr delší a jeden metr širší, než bylo projektováno, jest bezdůvodná. St-lé dovozují z toho, že by při dodržení stavebního plánu byly náklady na toto skladiště poměrně ještě nižší. Avšak o tomto překročení stavebního plánu zmínili se manželé T-ovi jen mimochodem ve svém podání ze dne 30. června 1921, v němž tvrdili, že náklad na toto skladiště činil pouze 18800 K, a neoznačivše ani při komisionelním šetření dne 27. září 1921, ani ve stížnosti, o jakou částku by se mohlo při tomto poměrném snížení jednati, nekonkretisovali námitku dostatečně, aby posouzeno býti mohlo, zda částka, o kterou tu jde, skutečně by mohla míti rozhodný vliv na úvahu, zda obnosu do rozpočtu zařazenému a priori by nemohla býti přiznána vlastnost pravděpodobnosti, o kterou jedině při zařazení položky rozpočtové se jednati může. Jest tudíž stížnost, pokud jde o položku 15150 Kč, bezdůvodná. Stížnost brojí, pokud jde o položku 40000 Kč na elektrovodnou síť proti nař. rozhodnutím ve věci samé v podstatě námitkami, že zavedení elektrické energie v tak malé obci, mající jen 600 obyvatelů, jejíž řádné obecní výdaje činí ročně úhrnem 15000 Kč, nespadá vůbec do působnosti obce a že v menších obcích zakládají se za účelem zavedení elektrického osvětlení společenstva elektrárenská, dále že při zavedení elektrického osvětlení do obce nejde o opatření ve veřejném všeobecném zájmu, nýbrž o založení výdělkového, a to v daném případě pravděpodobně pasivního podniku obce, v níž část obyvatelů sobě zařídila již na vlastní útraty elektrické osvětlení. Osvětlování veřejné činí pak jenom nepatrnou část celého zamýšleného zřízení, jehož hlavním účelem jest umožniti jednotlivým domácnostem připojení na elektrovodní síť pro soukromé účely. Jde prý tu tedy o nové zařízení ve smyslu § 78 ob. zříz., jehož náklady mají hraditi jeho zájemníci, kteří nemají dosud elektrického osvětlení, po případě mělo by se zavedení to posuzovati podle § 26 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 329 sb. Konečně namítá stížnost, že jest rozhodnutí předčasné, poněvadž není ve shodě se zákonem, byla-li položka 40000 Kč zařazena jako pravděpodobně očekávaný výdaj do rozpočtu na rok 1921, když nebyly vypracovány projekt, rozpočet a smlouva s podnikatelem ohledně elektrisace obce a v roce 1921 nebyly učiněny žádné kroky ohledně elektrické sítě a žádné počáteční práce vyřízeny nebyly. O těchto námitkách uvážil nss takto: Vyhovujíc myšlence pospolitosti a vzájemné podpory lidí, obývajících souvislé a určité teritorium a ve svých zájmech navzájem na sebe odkázaných, sdružuje obec tyto všechny v jednotlivý celek a pečuje vzájemnými obětmi o harmonické spojení všech jejich zájmů z místního spolusídlení plynoucích. Nelze proto žádati, aby ze zařízení stejnoměrně vycházel prospěch přímo všem občanům; měla-li by se působnost obce obmeziti jen na taková zařízení, z nichž by měli všichni občané přímo osobní prospěch materielní, znamenalo by to omezení téměř veškeré činnosti její v oboru veřejné péče a vylučovalo by její ingerenci právě tam, kde jako nejnižší veřejná pospolitost hospodářská jest hlavně povolána, aby řádným způsoben a s ohledem na zájmy celku, tedy také bez ohrožení existence a hospodářské mohoucnosti vrstev finančně silných, zabezpečovala ukojení zájmů kolektivních tam, kde pro povzbuzení činnosti soukromohospodářské není dosti lákavých podnětů. Jejím úkolem jest také, aby pečovala, pokud stačí její hospodářská síla, o povznesení hospodářské a kulturní úrovně svého občanstva a tedy také jednotlivých jejích složek, pokud posílením jich přispívá se k posílení obce jako celku a pokud tento celkový prospěch obce jest jediným neb aspoň hlavním účelem toho kterého opatření. Zda se v určitém konkrétním případě nějaké zařízení týká takto předem a hlavně prospěchu obce, ať již velké, ať malé, jest pak otázka skutková, jejíž posuzování zůstává vyhrazeno úřadům správním; nss může pak závěr, k němuž úřad v tomto směru dospěje, přezkoumati vzhledem k § 6, odst. 1 zák. o ss pouze po stránce formální. Žal. úřad, potvrdil v rozhodnutí osk a přijav také důvody tohoto íozhodnutí za své, vychází z předpokladu, že v daném případě jde o zařízení celé obci prospěch přinášející. Tento závěr založil žal. úřad na okolnosti, že elektrické energie používáno bude k veřejnému osvětlování, čímž obci usnadněno bude plnění úkonů bezpečnostní policie, jí ustanovením § 28, odst. 2 a 3 ob. zříz. uložených. O jaký projekt elektrisace a o jaký náklad na ni jde, o tom není mezi stranami sporu. St-lé nepopírají ani okolnost, že elektrisace obce podle tohoto projektu sloužiti bude veřejnému osvětlení. St-lé také ani netvrdí, že náklady s provedením tohoto projektu spojené přesahují finanční mohoucnost obce, resp. poplatnictva obce B. Veřejné osvětlení obce a plnění úkolu bezpečnostní policie patří k povinnostem obce, jí uloženým v §u 28 ob. zř. Nelze proto shledati, že závěr žal. úřadu o prospěšnosti zamýšlené elektrisace pro celou obec by neměl dostatečné opory. Je-li však elektrisace projektovaná prospěšnou celé obci, pak ovšem nemůže býti řeči o tom, že by mohlo míti místa ustanovení § 78 ob. zříz., jehož předpokladem právě je, že nejde o zařízení pro celou obec prospěšné, neboť ustanovení to mluví jen o výlohách, které se týkají jedině prospěchu části obce neb části obyvatelstva, v uvedeném ustanovení blíže naznačených a jest proto bezdůvodná námitka stížnosti, že jde o nové zařízení ve smyslu § 78 ob. zř. týkajícího se pouze zájmů jednotlivých obyvatelů, kteří nemají elektrického vedení a že by nemohli býti oni st-lé, kteří již mají elektrické světlení soukromé, nuceni přispívati na výlohy se zamýšlenou elektrisací spojené. Avšak předchozími úvahami jest řešena — a to kladně — jen otázka, zda jest dle zákona přípustno, aby elektrisace obce, byť i malé, provedena byla na náklad celé obce, pokud se týče veškerého poplatnictva. Jinou otázkou jest však, zda v konkrétním případě jest takovéto provedení elektrisace obcí účelno, obzvláště když náklad, jejž elektrisace vyžaduje, nahrazen býti musí přirážkami. Zsv rozhoduje o stížnostech na obecní rozpočet, jest jako nadřízená instance samosprávná povolán přezkoumati v odpor vzaté usnesení nejen po stránce formální, nýbrž i materielní, ježto rekursní instance, dovolává-li se jí některá strana, rozhoduje dle zásad administrativního řízení ve věci samé a posuzuje momenty, při nichž jde o předmět, jenž není upraven platnými zákony, nýbrž jehož posouzení v mezích rekursu závisí od úvah vhodnosti a účelnosti. Jeho příslušnost rozhodovací ve věcech obecní správy majetkové jest jen na tolik omezena, že nedává mu práva, aby hospodářská opatření obecním zastupitelstvem usnesená nahradil jinou positivní disposicí hospodářskou. Náleží mu také, jedná-li se o povolení přirážky na základě obecního rozpočtu, aby též věcně přezkoumal položky jeho, které spolupůsobí při vzniku schodku, jenž přirážkami má býti uhrazen, a to na základě premis, které logicky rozhodnutí jeho náležitě odůvodňují. V daném případě odůvodňuje zsv rozhodnutí své stran rozpočtové položky 40000 K na základě znaleckého posudku, jímž má prokázáno, že bude obnosu toho zapotřebí na počáteční práce se zavedením elektřiny nevyhnutelně spojené. Jak ze spisů administrativních vychází, jest dle posudku zmíněného znalce této částky zapotřebí jen, mělo-li by býti provedeno usnesení ob. zastupitelstva o zavedení elektrické energie, ježto ušance všech firem z oboru tohoto podmiňují složení polovice nákladu při započetí stavby. Z toho jde, že položka se netýká nějakých prací předběžných nebo přípravných, nýbrž že tvoří část celkového nákladu na elektrisaci a že tedy odůvodněnost této položky rozpočtové závisí na skutečném provedení celé elektrisace. Proti tomuto provedení elektrisace v B. na náklad obce brojili však st-lé již v odvolání také z důvodu neúčelnosti tohoto provedení, namítajíce jmenovitě, že v obci té existuje již soukromé vedení elektrické u největších spotřebitelů a není závady, aby se připojili všichni ostatní občané na své náklady, což již někteří občané učinili, a poukazujíce, pokud jde o náklad na stavbu potřebný, na drahotní poměry toho času panující. Poukazovali dále na panující hospodářskou tíseň, v níž se nachází poplatnictvo převážně zemědělské, jsouce pro to, aby se posečkalo se stavbou sítě na vhodnější dobu a položka z rozpočtu na rok 1921 byla vyloučena. Proti důvodu v usnesení osk obsaženému, že by obec stavbou elektrické sítě odpomáhala nezaměstnanosti, poukazovali k tomu, že by síť ta byla provedena několika cizími montéry a práce ty by trvaly jen několik dnů. Touto stránkou odvolání, týkající se neúčelnosti a nevhodnosti provedení projektované elektrisace, žal. úřad se nezabýval, pokud se týče v nař. rozhodnutí této stránky vůbec se nedotkl, což stížnost vytýká námitkami vadnosti řízení. Ježto jest v daném případě pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí zapotřebí, aby obsahovalo též odůvodnění rozhodnutí o odvolání, pokud toto potírá usnesení osk s hlediska neúčelnosti a nevhodnosti provedení elektrisace v B. na náklad obce, spočívá v tom, že nař. rozhodnutí nechalo zmíněnou část odvolání nevyřízenou, podstatná vada řízení správního a bylo proto nař. rozhodnutí z 25. října 1921 o roz- počtu obecním, pokud se toto rozhodnutí týká položky 40000 K na započetí prací na elektrovodní síti, jakož i v zápětí toho též nař. rozhodnutí ze 24. listopadu 1921 o výši přirážek, jež předpokládá existenci pravoplatného rozhodnutí o rozpočtu a ztrácí zrušením tohoto svůj podklad, dle §u 6, odst. 2 zák. o ss zrušiti, pokud však nař. rozhodnutí ze dne 25. října 1921 se týká položky 15150 K na stavbu hasičského skladiště, stížnost z důvodů již předem uvedených zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo zapotřebí obírati se ostatními námitkami stížnosti.