Č. 1998.

Vojenské věci: Předpisy rakouské služební knihy A — 51 o povyšování ve sboru důstojníků justiční služby zůstaly dle zákona ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. prozatím na dále v platnosti, pokud nebudou nahrazeny jinými právními předpisy vydanými od činitele dle ústavní listiny k tomu oprávněného.
(Nález ze dne 20. února 1923 č. 3083.)
Věc: Dr. Václav S. v P. (adv. Dr. K. Šauer z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. J. Pešout) o služební pořadí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Když byl nss nálezem ze dne 3. února 1922 čís. 11283/21 pro vadnost řízení zrušil rozhodnutí mno ze dne 1. června 1921 č. —, jímž byla žádost st-lova o započtení dovolené bez požitků do pořadí zamítnuta, vydalo mno nový nález ze dne 24. dubna 1922 č. —, kterým žádosti oné opětně nevyhovělo.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná domáhá se zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že odmítnutím žádosti za respektování 6 měs. dovolené bez požitků zasáhnuto bylo do nabytého práva st-lova a že tento zásah nestal se podle zákona nebo předpisu jemu rovného, nýbrž podle výnosu ministerstva, který se neopírá o žádný zákon.
O této stížnosti uvažoval nss takto:
Není mezi stranami sporno, že st-l byl osobním věstníkem mno ze dne 4. října 1919 č. — jako podplukovník justiční služby převzat do čsl. armády. St-l tvrdí, že si při převzetí jeho mno nevyhradilo nějakou podmínku, zejména že by mu měla býti nějaká doba ze služební doby odečtena pro ustanovení pořadí, a žal. úřad to ani nepopírá, ani neuvádí, že by se taková výhrada bývala stala.
Přes to o žádosti st-lově, aby při ustanovení pořadí nebyla doba 6měsíční dovolené bez požitků z jeho celkové doby služební srážena, vydal žal. úřad zamítavé rozhodnutí.
Toto rozhodnutí opírá se o výnos mno ze dne 16. října 1920 čís. 163000/8, který ovšem obsahuje předpis, že do pořadí se nezapočítává doba ztrávená na dovolené s čekatelným nebo bez požitků, dále o názor, že žal. úřad oprávněn byl k stanovení pořadí dle svého výnosu hledě k zásadě volné úvahy stanovené v § 1 zák. ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. o přejímání bývalých rakousko-uherských, rakouských a uherských vojenských gážistů, a hledě k předpisu zák. ze dne 19. března 1920 č. 195 sb., že do služební doby se nezapočítá doba dovolené s čekatelným nebo bez požitků. Z toho všeho dovozuje žal. úřad, že výnosem č. 163000 ex 1920 byly zrušeny a novými nahrazeny dřívější předpisy o služebním pořadí, jež platily v bývalém státě rakouském.
Tohoto stanoviska nss nesdílí.
Stanoví-li § 1 zák. ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n., že mno přísluší právo přejímati podle vlastního uvážení bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské vojenské gážisty do vojenských služeb čsl. republiky, neplyne z toho nikterak, že může toto ministerstvo také pořadí převzatého gážisty kdykoliv později dle volného uvážení svého určiti. Vždyť o stanovení pořadí nemá zákon č. 194/20 žádných ustanovení.
Byl-li gážista převzat do čsl. vojska, stal se svým převzetím podrobeným všem předpisům pro něj platným a béře na sebe povinnosti z předpisů těch plynoucí, z čehož pak důsledně plyne, že se stává účastným také všech práv zákonem jemu poskytovaných, jakými jsou zejména práva na služební požitky i s nárokem na požitky zaopatřovací, právo na postup a na hodnostní pořadí. Zda by bylo přípustno, aby úřad, přejímaje gážistu do činné služby, toto právo nějak obmezil nebo zúžil, tou otázkou netřeba se v daném případě zabývati, ježto st-le převzalo mno do činné služby bez jakékoliv konkrétní výhrady a obmezení. Potom však dlužno obsah i rozsah práv st-lových posuzovati jedině dle platných zákonů.
V té příčině jest především přihlédnouti k předpisům, jež byly v době st-lova převzetí platný o služebním pořadí, a pak zkoumati, zda předpisy ty doznaly před vydáním nař. rozhodnutí nějaké změny. V úvahu zde přicházejí zatímní předpisy služební knihy A — 51 o povyšování ve sboru důstojníků justiční služby.
Dle §u 8 tohoto předpisu obdrží při jmenování nadporučíkem- auditorem a při povyšování důstojníků služby justiční jmenovaný pořadí, které stanoví jeho pořad v každé hodnostní skupině. Toto pořadí se označuje všeobecně datem pořadí a při stejném datu pořadí stanoví pořadové místo ještě číslo pořadí, které se k pořadovému datu připojí. Přiznání pořadového čísla děje se podle pořadí v dosavadní hodnosti. Z toho vychází na jevo důležitost a právní význam pořadí a pořadového čísla, že totiž při povyšování určitého počtu důstojníků do vyšší hodnosti dojde na ně jen podle pořadí a pořadového čísla, které jim v dosavadní hodnosti bylo přiznáno, čehož rubem jest, že posunutí pořadí a pořadového čísla nazpět může míti za následek pominutí důstojníka při povýšení.
Podle §u 9 téže služební knihy se pořadí změní jen za určitých předpokladů, mezi kterými jest uvedeno také, měl-li důstojník pro justiční službu delší, než dvouletou dovolenou s čekatelným nebo bez požitků; nemá tudíž dovolená s čekatelným nebo bez požitků vliv na pořadí, dokud nepřesáhla dobu 2 let.
Tyto předpisy byvše vydány podle § 5, odst. 2 zákl. st. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 146 ř. z., mají moc zákona a zůstaly zatím v platnosti i v republice čsl. podle zákona ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n. potud, pokud by nebyly změněny nebo zrušeny a nahrazeny jinými právními normami vydanými činitelem dle ústavní listiny k tomu povolaným.
Zákon ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. o přejímání bývalých vojenských gážistů do vojska čsl. nemá — jak již bylo zmíněno — předpisů o služebním pořadí. Zákon ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n., který upravuje služební požitky čsl. vojska, obsahuje předpisy o služební době a ustanovuje, co do služební doby jest započítati a co ze započítání jest vyloučeno. O pořadí předpisu nemá a přislibuje je v § 7, posl. odst. a v § 23 zvláštním zákonem. V § posléz cit. jest vysloveno, že definitivní úprava osobních a služebních poměrů osob vojenských stane se zvláštním zákonem (služební pragmatikou).
Zákon tento zrušuje v § 19 ustanovení posavadních zákonů a nařízení vojenských, pokud zákonu tomu odporují, zvláště dosavadní starobní přídavky a bytné a přislibuje upravení mimořádných rodinných přídavků zvláštním nařízením, čímž zřejmě na jevo dává, že chce zrušiti jenom odchylné předpisy týkající se služebních požitků, nezrušuje však dosavadní předpisy o pořadí, o kterých sám nových předpisů nepodává.
Z toho jest patrno, že zákon č. 195 z r. 1920 svým ustanovením v § 6, že doba ztrávená na dovolené s čekatelným nebo bez požitků se do služební doby pro postup do vyšších požitků nezapočítává, nechtěl stanoviti žádný princip pro určení služebního pořadí, naopak poukázal v té příčině na budoucí úpravu osobních a služebních poměrů zákonem.
Dosud nebyly vydány žádné podle předpisů ústavní listiny vytvořené právní normy o určování služebního pořadí pro důstojníky vůbec a zvláště pro důstojníky justiční služby. Takovou ústavní právní normou obecně závaznou není výnos ze dne 16. října 1920 č. 163000/8, který není ani nařízením vlády ve smyslu §§ 55 a 84 úst. list., ježto byl vydán jediné min-em nár. obr. a proto nebyly jím dotčeny předpisy služební knihy A — 51, zejména ustanovení § 9 o tom, kdy má dovolená bez požitků nebo s čekatelným za následek změnu pořadí.
Poněvadž nař. rozhodnutí s těmito dosud platnými předpisy jest v odporu, bylo je zrušiti po rozumu § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 1998. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 570-573.