Č. 1974.

Policejní právo trestní: Rozsudek trestního policejního soudce, kterým bylo několik obviněných odsouzeno pro týž trestný čin k jednotnému trestu, jest zmatečným (uher. polic. trest. řád). — K této absolutní zmatečnosti přihlížeti musí nss z moci úřední.
(Nález ze dne 15. února 1923 č. 2088).
Věc: Samuel W. a Frant. W. v B. proti rozhodnutí županského úřadu v Mukačevu stran trestního nálezu pro přestupek soupisové povinnosti ohledně zabraného majetku pozemkového.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem ze dne 25. dubna 1922 uznal hlavní městský kapitán v B. oba st-le vinnými přestupkem §§ 1 a 5 vl. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb., jehož dopustili se tím, že jako spoluvlastníci velkého majetku pozemkového ve výměře přes 887 kat. jiter nesplnili soupisovou povinnost do 18. dubna 1920 a potrestal je podle § 9 cit. nař. a § 18 lit. a) zák. ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. peněžitou pokutou »per 3000 Kč«, v případě nezaplacení trestem uzamčení na dva měsíce.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lů a potvrdil rozsudek první stolice.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Podle §u 156 uher. pol. trest. řádu (nařízení býv. uher. min. vnitra a sprav. č. 65000 z roku 1909) musí dispositivní část odsuzujícího rozsudku obsahovati — mimo jiné — také druh a výši uloženého trestu a vedlejšího trestu, jakož i opatření ohledně doby trestu uzamčení, v nějž jest proměniti trest peněžité pokuty v případě, že pokuta jest nedobytná (odst. 3 bod c) a d) cit. § 156).
V § 204, odst. 2, č. 1 uh. pol. tr. řádu se pak stanoví, že stolice odvolací přezkoumávajíc usnesení nižší stolice — k nimž náleží, jak plyne z ustanovení §§ 150, 153 a 154, také rozsudek — jest povinna, zpozoruje-li, že se v konkrétním případě vyskytuje důvod, uvedený v §u 178 č. 6, že totiž dispositivní část rozsudku jest nesrozumitelná, z moci úřední k tomu hleděti a usnesení (rozsudek) nižší stolice zrušiti neb změniti.
V daném případě, jak patrno ze spisů správních, obsahuje rozsudek 1. stolice výrok o tom, že se oba st-le uznávají vinnými týmž trestným činem; ohledně trestu uvádí pak rozsudek 1. stolice, že se st-lé trestají peněžitou pokutou »per 3000 Kč« a »v případě nezaplacení trestem uzamčení na dva měsíce«.
Ze znění rozsudku 1. stolice není patrno, zdali policejní trestní soudce 1. stolice mínil uvedeným trestem postihnouti každého z obou st-lů o sobě touž výměrou, aneb zda mínil jim uložiti pokutu společně, při čemž by však opětně nebylo z rozsudku zřejmo, jakým způsobem mají st-lé pokutu tu nésti, a mimo to jak bylo by vykonati trest uzamčení, uložený st-lům pro případ nedobytnosti pokuty.
Žal. úřad tuto neúplnost a nejasnost rozsudku 1. stolice nenapravil. Trpí tudíž i jeho rozsudek, pokud jde o výrok o trestu, neúplností a nejasností svrchu uvedenou. Tato neúplnost a nejasnost má však v zápětí nesrozumitelnost dispositivní části rozsudku do té míry, že se mu nedostává vůbec určitého výroku o trestu. Potom však nejde vůbec o rozsudek v právním smyslu, nýbrž o akt nejen protizákonný, ale naprosto zmatečný, který nemůže vůbec býti schopen právní moci. K této absolutní zmatečnosti nař. výroku jest i nss-u hleděti z povinnosti úřední.
Bylo proto nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss jako zákonu odporující.

Citace:

Nález č. 1974. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 522-524.