Č. 1984.

Státní úředníci (slovenská výhoda): Usnesení ministerské rady ze 27. července 1920 a směrnice k němu z 22. září 1921 nezakládají pro úředníky na Slovensku trvale ustanovené ještě právních nároků. — Právního nároku nabývá ten který úředník teprve tím dnem a v tom rozsahu, jak mu zvláštním usnesením byl propůjčen. — Pouze v tomto rozsahu může býti dotčený úředník pozdější úpravou poškozen, úprava propůjčující mu nových výhod přes míru výhod dříve propůjčených jest aktem konstitutivním a může býti poškozením nabytých práv jen, pokud zkracuje výhody dříve nabyté.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 5891/22.)1
Věc: Gustav M. v B. proti ministerstvu financí v Praze o slovenskou výhodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jako úředník finanční správy s požitky 8. hodn. třídy 1. stupně platového trvale ustanoven na Slovensku; dne 31. října 1919 byl jmenován vrchním účetním radou pro obvod generálního finančního ředitelství v Bratislavě v 7. hodn. třídě a byly mu přiznány požitky 2. plat. stupně této hodn. třídy od 1. listopadu 1919. Propočtením služební doby byl by st-l k 1. lednu 1921 dosáhl požitků 7. hodn. třídy 1. plat. stupně. Z důvodu toho byly mu dle odst. 3. bodu 2 B zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku z 27. července 1920, dle něhož zůstává slovenská výhoda dle 1. odst. bodu 2 B přiznaná při propočtení služební doby nedotčena, dle poměrů v resortu finančním nař. usnesením od 1. ledna 1921 přiznány služební požitky 7. hodn. třídy 4. plat. stupně a přídavek vyrovnávací 1400 K ročně.
Stížnost domáhá se zrušení nař. usnesení a dovozuje, 1. že st-li měly býti přiznány požitky 6. hodn. třídy 3. plat. stupně nebo vyrovnávací přídavek 1800 K odpovídající dalším dvěma platovým stupni- cím 6. hodnostní třídy, 2. že nař. opatřením byl časový postup st-li ještě v 7. hodn. třídě příslušející znemožněn tak, že by st-l byl donucen zbytek služební doby sloužiti bez nároku na časový postup v 7. hodn. třídě.
Konečným návrhem domáhá se st-l zrušení nař. rozhodnutí a výroku, že k celkovému propočtení služebních let přináleží mu »slovenská výhoda« ve výměře požitků 6. hodn. třídy 3. plat. stupně, při čemž časový postup v 7. hodn. třídě a nově stanovený vyrovnávací přídavek včítatelný do výslužného zůstává nezměněn při případném povýšení nebo jmenování.
V odvodním spise poukazuje žal. úřad na to, že st-li proti původně poskytnuté výhodě ve formě jedné třídy a jedné platové stupnice nař. rozhodnutím přiznána byla jedna hodnostní třída a 2 stupnice platové, tedy více, než činila výhoda původně přiznaná. St-l také netvrdí, že výhoda mu původně přiznaná nebyla zachována.
Za základ výpočtu vyrovnávacího přídavku musel býti vzat rozdíl mezi platovými stupni nejvyšší hodnostní třídy časovým postupem ještě dosažitelné, poněvadž by přiznáním platových stupňů třídy vyšší byly ve skutečnosti přiznány požitky této vyšší třídy, což by neodpovídalo duchu a úmyslu usnesení ministerské rady z 27. července 1920. Dále namítáno, že tvrzení st-lovo, že slovenskou výhodou nesmí býti časový postup nějak obmezován, jest nepřípadné. Rovněž není důvodné tvrzení, že časový postup v 7. hodnostní třídě byl obmezen, naopak byl zcela vyčerpán časově mnohem dříve, než by se bylo stalo bez slovenské výhody.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
St-l zakládá nárok svůj na usnesení min. rady z 27. července 1920, zejména na odst. lit. B, dle něhož zaměstnancům, kteří jsou ve státní službě, může býti při trvalém ustanovení na Slovensku dle poměrů v jednotlivých resortech a úřednických skupinách přiznán co do požitků postup až o 1 hodn. třídu a 2 plat. stupně služného, buď ve formě povýšení, buď ve formě poskytnutí požitků vyšší hodn. třídy nebo vyšších stupnic služného, nemá se jim však dostati zásadně výhod menších, než uchazečům ze služby soukromé se stejně dlouhou předběžnou praxí.
Při propočítání služební doby dle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb., jakož i při případných obdobných zákonných úpravách zůstává tato výhoda nedotčena a bude dle poměrů v jednotlivých resortech přiznána ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku.
Nss vyslovil již nálezem z 27. listopadu 1922 č. 5579 (Boh. 1699 adm.) právní názor, že toto usnesení min. rady, jakož i směrnice stanovené v meziministerské poradě ze dne 22. září 1921 nemají povahy právních norem, neboť nebyly ani jako zákon, ani jako nařízení podle zákonného zmocnění vydané prohlášeny, lze je proto hodnotiti jen jako vnitřní pokyny dané úřadům za účelem, aby ve všech odvětvích služebních pokud možno stejně bylo pokračováno.
Z této vlastnosti obou usnesení jde, že nemohou založiti určité právní nároky pro toho kterého zaměstnance, nýbrž právní nárok zaměstnance vznikne teprve, když mu úřad z důvodu ustanovení na Slovensku určité výhody propůjčí a to jen v mezích tohoto propůjčení. Když tedy st-l dekretem ministerstva financí z 31. října 1919 z důvodu ustanovení na Slovensku byl povýšen do 7. hodn. třídy a přiznány mu požitky 2. plat. stupně této hodn. třídy od 1. listopadu 1919, nabyl tím nároku na tyto požitky a na další postup do 3. a 4. stupnice této hodn. třídy po uplynutí tří a šesti roků. St-l sám netvrdí a ze spisů též nelze seznati, že mu tímto dekretem ještě jiná práva do budoucnosti byla vyhrazena. Není sporno, že st-l propočítáním služební doby by byl teprve dnem 1. ledna 1921 dosáhl požitků 7. hodn. třídy prvého stupně. Poněvadž již od 1. listopadu 1919 měl požitky 7. hodn. třídy 2. stupně, nemohlo mu propočítání služby přinésti další výhody ani co do postupu do vyšších stupňů platových ani co do postupu časového a zůstal mu pouze právní nárok na požitky 7. hodn. třídy 2. stupně s nárokem na postup do třetího stupně platového od 1. listopadu 1922 a do čtvrtého stupně od 1. listopadu 1925.
Když mu tedy nař. výnosem byly k 1. lednu 1921 přiznány požitky 7. třídy hodnostní 4. stupně a přídavek 1400 Kč, nebyl tím uznán nárok dle zákona nebo zvláštního propůjčení již stávající, nýbrž bylo mu tím propůjčeno nové právo, kterého dříve neměl.
Když však st-li požitky 3. stupně platového 7. hodn. třídy byly přiznány o 1 rok 10 měsíců a požitky 4. stupně o 4 roky 10 měsíců dříve, než měl na to nárok a k tomu přes stupně platové zákonem stanovené ještě přídavek rovnající se dvěma stupňům plat. 7. třídy, není tím poškozen ani pokud jde o slovenskou výhodu jemu dříve přiznanou, t. j. ani v postupu do třetího a čtvrtého stupně platového 7. třídy hodnostní ani jinak, poněvadž, jak shora dovoděno, právního nároku na to, aby mu k 1. lednu 1921 k požitkům 7. hodn. třídy 1. platového stupně byla slovenská výhoda ve výměře 6. hodn. třídy 3. platového stupně přiznána a při tom další postup do platových stupňů 7. hodnostní třídy zachován, nikdy nenabyl.
Stížnost jeví se proto bezdůvodná, pročež byla zamítnuta.

Stejně nález z téhož dne č. 5936/23. Viz též nález Boh. 1736 a 1935 adm. a j.

Citace:

Nález č. 1984. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 543-545.