Č. 2132.

Stavební ruch. — Vyvlastnění. — Administrativní řízení: 1. Třebas bylo řízení vyvlastňovací zahájeno za platnosti dřívějšího zákona o stavebním ruchu, musí se nález vyvlastňovací opírati o onen zákon o stavebním ruchu, který platí v době vydání nálezu. — 2. Předpis § 4 zákona č. 45/1922 toho obsahu, že řízení vyvlastňovací se zavede k žádosti stavebníka, nemíní stavebníka ve smyslu stavebního řádu, nýbrž vůbec osobu, která se hodlá postarati o stavbu obytných domů. — 3. Otázky, zda pozemek nějaký jest k zastavění způsobilý, zda leží v stavebním obvodu obce a při otevřených již komunikacích, po případě zda se k němu komunikace dá zříditi bez větších nákladů, jsou skutkové.
(Nález ze dne 23. března 1923 č. 5023.)
Věc: František a Magdalena Z. v L. (adv. Dr. Jaroslav Vojta z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněnou stranu obec L., člen obecního zastupitelstva Ant. T.) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: O žádosti obce L. za vyvlastnění pozemku č. kat. — v L. patřícího st-lům k vystavění 10 domků s malými byty podle zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z r. 1920 rozhodla zsp v poslední stolici nař. rozhodnutím z 20. dubna 1922 v ten smysl, že prohlásila pozemek č. kat. — v L. podle § 5 zák. o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. za částečně vyvlastněný pro obec L. k účelu obmyšlené stavby 10ti rodinných domků rozhodujíc, že z celkové výměry pozemku č. kat. — v L. per 2 ha 63 a 27 m2 vyvlastňuje se pro obec L. plocha potřebná na stavbu deseti (10) dělnických domků dvoubytových ve výměře 5 000 m2, t. j. na 1 domek 500 m2 s potřebnou plochou 1334 m2 pro nutnou komunikaci, celkem tedy ve výměře 6334 m2, a sice plocha při pozemku č. kat. — (obecní pastvina, vysoký břeh) ve vzdálenosti 5 m od sousedního pozemku č. — počínaje, jak jest v předloženém, součást tohoto rozhodnutí tvořícím situačním plánku vyznačena žlutým (staveniště) a modrým (komunikace) proložením. Obec L. jako vyvlastnitel jest povinna ve lhůtě 3 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí čítajíc s obmýšlenou stavbou deseti dvoubytových domků dělnických na vyvlastněné ploše započíti.
Rozhodnutí to opírá se o tyto důvody:
Dle souhlasného nálezu soudních znalců stavebních dala by se k pozemkům č. kat. — a — v L. pro vysokou jich polohu komunikace zříditi nesnadno a s nákladem nepoměrně velkým (§ 3, odst. 1 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 sb.). Mimo to severní část pozemku č. kat. — jest vzrostlým sadem ovocnými stromy osázeným a tudíž z vyvlastnění vyloučeným. Zádušní pozemek č. kat. — v L. pro nepravidelnost polohy za stavební místo se nehodí a nutnou úpravou vzhledem ke sklonu tohoto pozemku by se náklad stavební nepoměrně zvýšil.
Ohledně všech těchto tří pozemků nebylo by tedy možno, řešiti otázku stavební hospodárně.
Totéž platí o pozemku č. kat. — v L., na nějž bylo od manželů Z. ukázáno a kterýž pro svou vyvýšenou polohu a nutné tím nepoměrné zvýšení stavebního nákladu za místo pro obmýšlenou stavbu způsobilé považován býti nemůže. Vzhledem k tomu, že podle vykonaného šetření ve stavebním obvodu obce L. není půdy, ke které by v příčině vyvlastnění bylo podle § 3 zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. v první řadě přihlížeti, musel pozemek č. kat. — manželů Z. pro stavební účely býti prohlášen částečně vyvlastněným. Důvodem pro toto vyvlastnění jest také prohlášení Frant. Z. v protokole o místním šetření z 19. dubna 1921, podle něhož on společně se svojí manželkou jest držitelem usedlosti s polnostmi ve výměře přes 100 korců a tudíž odloučení plochy menší než třetina celé výměry pozemku č. kat. — v L. od rolnické živnosti č. p. — v L. nikterak přivoditi nemůže ohrožení jejich zájmů hospodářských (§ 3, odst. 5. zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb.). V důsledku tohoto rozhodnutí, proti němuž podle § 5, odst. 7 zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. dalšího opravného prostředku není, ukládá se osp-é podle § 5, odst. 4 uvedeného zákona, aby o náhradě za plochu tímto rozhodnutím vyvlastněnou vykonala dodatně potřebné šetření, aby hleděla dojíti k dohodnutí mezi stranami, neb aby vydala v této příčině nález, ponechávající jim právo odvolání.
Rozhoduje o stížnosti, jíž berou vlastníci vyvlastněného pozemku řečené rozhodnutí v odpor jednak pro nezákonnost jednak pro vadnost řízení, uvážil nss toto:
Případ, o kterýž jde, jest posuzovati podle zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., ačkoliv řízení vyvlastňovací původně zahájeno bylo za platnosti zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. a vyvlastňovací nález první stolice vydán byl za platnosti a podle zákona o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb., ježto nález vyvlastňovací jest povahy konstitutivní, pročež výrok vyvlastnění povolující musí se opírati o předpis onoho zákona, který v den jeho vydání platil a v den vydání nař. rozhodnutí byl — pokud jde o vyvlastnění pozemků na podporu stavebního ruchu — v platnosti jedině citovaný zákon č. 45 z roku 1922.
Stížnost namítá předem, že celé provedené řízení správní jest zmatečné, ježto se obci L. nedostává aktivní legitimace k podání žádosti o vyvlastnění pozemků, neboť vyvlastňovací řízení dle § 45 zák. z roku 1922 č. 45 provádí se k žádosti stavebníka, kterým však obec L. dle vlastního prohlášení není, a obec tato později upustila od stavby, takže její žádost se stala bezpředmětnou a měla býti zamítnuta.
Tato námitka jest bezdůvodná. § 4 cit. zák. stanoví sice, že vyvlastňovací řízení provede úřad k žádosti stavebníkově, tím však má býti jenom zdůrazněno, že řízení se nezavádí z moci úřední, nýbrž jen k žádosti zájemníka, — kteréhož výrazu použito jest v korespondujícím ustanovení § 4 zák. o stav. ruchu č. 100 z roku 1921, — jenž v době mimořádné nouze o byty hodlá se postarati o stavbu obytných domů. Vždyť cit. zákon stejně jako zákon č. 100 z roku 1921 nežádá žádného průkazu o tom, že žadatel projektované stavby skutečně provede, pokud se týče bude moci provésti sám svým jménem a na svůj náklad a nevylučuje, aby na jeho místo, stane-li se vyvlastnitelem, vstoupil nástupce. V podstatě stejně, jak § 8 zákona č. 100 z r. 1921, praví § 8 zákona o stav. ruchu č. 45 z roku 1922 v odst. 1, že vyvlastnitel nebo jeho nástupce jest povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, v přiměřené úřadem stanovené lhůtě; v odst. 2 cit. paragrafu pak mluví zákon přímo o přípustnosti zcizení vyvlastněných pozemků nezastavěných, při čemž ovšem zcizení to víže na určité podmínky.
Z toho jde, že zákon nežádá, aby právě ten, kdo provedení vyvlastňovacího řízení navrhne, provedl dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, že tedy výraz »stavebník« v cit. § 4 nelze vykládati v úzkém smyslu dle stavebního řádu, nýbrž v širším smyslu dle shora naznačeného obsahu.
Zákon, jenž sleduje účel opatřiti v mimořádné nouzi o byty vhodný a nepředražený pozemek pro stavbu obytných domů, má na zřeteli jen stavbu, pokud se týče dílo a nikoliv osobu, která konečně skutečně stavbu provede. Připouštěje zcizení vyvlastněného pozemku nezastavěného vyvlastnitelem, pokládá zákon zřejmě za dostatečnou ochranu proti spekulaci s pozemky a svévolným nebo nerozvážným žádostem za vyvlastnění pozemků k stavbám zamýšleným, právě ony následky, jež dle § 8, odst. 2 a dle § 10 cit. zákona o stav. ruchu č. 45 z roku 1922 spojeny jsou s nesplněním povinnosti vyvlastnitele, aby stavbu skutečně provedl. Uložilť § 8, odst. 2 vyvlastniteli v případě, že by tento přikročiti chtěl ke zcizení vyvlastněného pozemku ještě nezastavěného, aby pozemek ten nabídl původnímu vlastníku — totiž expropriátu — k zpětvzetí do 14 dnů za původní náhradu.
Přijme-li tedy expropriát tuto nabídku, pozbývá provedené vyvlastnění svých účinků a jest tím věc v podstatě uvedena v předešlý stav. Povinnosti k takovéto nabídce sproštěna jsou jen obecně prospěšná stavební sdružení, prodávají-li nezastavěné vyvlastněné pozemky svým členům pro stavbu ve lhůtě vyvlastňovacím nálezem určené, avšak i v takovémto případě jest stejně, jako v případě, když povinná nabídka byla učiněna, ale nepřijata, ke zcizení dotčeného po- zemku zapotřebí ještě svolení zemského politického úřadu.
Dle § 10 cit. zák. pak může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného podanou v zákonné lhůtě úřadem zase zrušen, nebude-li stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, ani vyvlastnitelem, ani jeho právním nástupcem v čas provedena a zůstává pak vyvlastněnému nad to vyhrazeno právo uplatniti náhradu škody pořadem práva.
Jak z administrativních spisů vysvítá, prohlásila v daném případě obec L., podavši návrh na vyvlastnění pozemků st-lů, k dotazu úřadu výslovně dne 2. února 1921, že se o výstavbu projektovaných domků obec postará, že obec žádá za vyvlastnění pozemků a že obec chce stavěti. Tím se prohlásila za zájemníka ve smyslu § 4 zákona č. 100 z roku 1921, pokud se týče za stavebníka ve smyslu § 4 později vydaného zákona č. 45 z roku 1922 a bylo ji proto považovati za legitimovanou k žádosti za vyvlastnění dle cit. zákona a právem proto provedl úřad navrhované vyvlastňovací řízení.
Nelze také sdíleti názor stížnosti, že obec L. od stavby později upustila. Jak ze spisů správních vysvítá, obec žádného prohlášení nepodala, že upouští od svého úmyslu, postarati se o vystavění projektovaných domků. Prohlásil-li při komisionelním jednání dne 25. srpna 1921 starosta obce, že obec nebude stavěti na svůj náklad a hodlá pozemky, o jichž vyvlastnění žádá, rozprodati jednotlivým zájemníkům, nelze v tom spatřovati upuštění od původních shora vytčených úmyslů, nýbrž toliko projev, že hodlá obec jako stavebník ve smyslu § 4 cit. zákona a v dalším pak jako vyvlastnitel použíti práv, jež zákon, jak shora vylíčeno, vyvlastniteli za určitých podmínek poskytuje.
Ve věci samé směřuje stížnost proti tomu, že žal. úřad, opíraje své rozhodnutí o posudek znalců z — a z —, nepřiznává obecním a zádušním pozemkům, na něž st-lé poukazovali, vyvlastnitelnost, v čemž spatřuje stížnost patrně s hlediska, že tím porušen byl zákonný předpis o pořadí, v němž pozemky dle zákona o stavebním ruchu vyvlastniti sluší, nezákonitost nař. rozhodnutí, namítajíc zároveň vadnost řízení, jež prý spočívá v tom, že žal. úřad nevyslechl znalce z oboru hospodářství o námitkách st-lů, jimiž tito popřeli, že část obecní parcely č. kat. — jest vzrostlým sadem.
I tyto námitky stížnosti jsou bezdůvodné.
Dle § 3 zák. o stav. ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 lze vyvlastniti k zaopatření stavenišť jen pozemky, jež leží ve stavebním obvodu obce při otevřených již komunikacích a jen výjimečně takové, k nimž se komunikace dají snadno zříditi a bez většího nákladu.
Z těchto pozemků jest vyvlastniti především půdu neplodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě jiné. Pozemky jest vyvlastniti v tomto pořadí: půdu zabranou, půdu fondu veřejných, pozemky obecní, pozemky soukromé.
Z toho jest patrno, že vyvlastniti možno pozemky takové, jež jsou k zastavění způsobilé, a z těchto jen ony, jež vyhovují dalším, shora uvedeným podmínkám odst. 1 § 3 cit. zák.
Otázky, zdali nějaký pozemek jest k zastavění způsobilý, zda nějaký pozemek leží ve stavebním obvodu, zda leží při otevřených již komunikacích a v záporném případě, zda se k němu dá komunikace zří- diti bez větších nákladů, jsou otázkami ryze skutkovými, jež si musí správní úřad rozřešiti na základě jím zjištěných skutkových okolností, které však nss ve věci samé přezkoumati nemůže, jsa vázán skutkovými předpoklady, z nichž vycházel žal. úřad (§ 6, odst. 1. zákona o ss). Nss může tudíž jen zkoumati, zdali skutková podstata byla v řízení bezvadně provedeném úplně zjištěna a zda tu není rozporu se spisy (§ 6, odst. 2 zák. o ss).
Žal. úřad v daném případě vycházel, jak vysvítá z důvodů nař. rozhodnutí, z předpokladu, že by ohledně všech pozemků obecních a zádušních, o nichž bylo k námětu st-lů jednáno, nebylo možno řešiti otázku stavební hospodárně, že by se totiž k pozemkům č. kat. — a — dala komunikace zříditi nesnadně a s nákladem nepoměrně velikým, a že pozemky č. kat. — a — nejsou místy pro obmýšlenou stavbu způsobilými.
K tomuto závěru dospěl žal. úřad na základě souhlasného posudku dvou soudních stavebních znalců, znalých místních poměrů, kteří byli vyslechnouti v době účinnosti zákona o stav. ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. dle § 5 cit. zák., ježto neodpovídalo cit. zákonnému ustanovení, že dne 25. srpna 1921 vyslechnut byl jen jeden znalec, o němž mimo to nebylo zjištěno, že jest znalcem soudním.
Námitka vadnosti a nezákonnosti, spočívající dle názoru stížnosti v tom, že žal. úřad své rozhodnutí opírá o posudek uvedených dvou znalců soudních, jest bezdůvodná. Neboť soudní znalci podali na základě místních ohledání posudek a to
a) o pozemcích č. kat. — a —, pokud se týče —, že tyto pozemky naprosto nelze uznati za pozemky stavební vzhledem k značným nákladům, jež by úprava ulice vyžadovala;
b) ohledně pozemku č. kat. —, že na něm nelze několik domků umístiti, jednak proto, že situace znemožňuje pozemek rozděliti na místa stavební, jednak, že tento pozemek se nalézá v bezprostřední blízkosti hřbitova (§ 47 stav. řádu), konečně, že zřízení ulice by vyžadovalo dosti značného nákladu, a
c) ohledně pozemku č. kat. —, že zřízení nových komunikací by bylo nezbytně nutné a nákladné.
Nelze tedy shledati, že by neměl žal. úřad dostatečného podkladu pro svůj závěr a že by úsudek žal. úřadu byl v rozporu s tímto podkladem. Nejeví se v tomto směru ani konané řízení správní vadným, a nelze pokládati za nezákonné, když úřad opřel svůj závěr o posudek soudních znalců, ježto o posudek znalce dne 25. srpna 1921 slyšeného, o němž ani stížnost netvrdí, že byl znalcem soudním, vzhledem k ustanovení §u 5, odst. 2 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. a § 5, odst. 4 zákona ze dne 27. ledna 1922 § 45 sb. jej opříti ani nesměl. Dospěl-li pak úřad na vylíčeném podkladě k tomu, že pozemky, na něž st-lé k odvrácení navrženého vyvlastnění jejich pozemku poukazovali, jsou k zastavění nezpůsobilé nebo že se k nim nedá komunikace snadno bez větších nákladů zříditi, a uznal-li, že pozemky ty jsou z vyvlastnění dle cit. zákona vyloučeny, nelze v tom dle shora vylíčeného shledati nezákonnost.
Též námitka stížnosti, že o tom, zdali jest považovati zmíněné části pozemku č. kat. — za vzrostlý sad, měli býti vyslechnuti znalci z oboru hospodářství, jest v daném případě bezdůvodná. Neboť jednak st-lé ani netvrdili, že by na oné části, jež stavebními znalci prohlášena byla za vzrostlý sad, mohlo býti vystavěno obmýšlených deset domků, jednak se nař. rozhodnutí opírá ohledně celé parcely č. — o důvod nesnadnosti a nepoměrně veliké nákladnosti zřízení komunikace, jsouc v tom v soulade s dobrozdáním soudních znalců, kteří prohlásili, že pozemky č. kat. — a — vůbec nelze uznati za pozemky stavební. Důvod ten stačí dle shora uvedeného k tomu, aby byla pozemku č. kat. — oduznána vyvlastnitelnost dle § 3, odst. 1 cit. zák. a jeví se pak nerozhodnou vlastnost části pozemku č. kat. — jako vzrostlého sadu, na kterouž se žal. úřad jen »mimo to« odvolává.
Není proto dána vytčená vadnost řízení, když tato vlastnost byla potvrzena jenom znalci stavebními a nebyl přibrán znalec z oboru hospodářství.
Jeví se tedy stížnost bezdůvodná a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 843-848.