Č. 1876.Mimořádná opatření (příplatky na moučné výrobky): 1. Dny, kdy v závodě se skutečně nepracuje, nejsou vyňaty z povinnosti platiti příspěvky na moučné výrobky za zaměstnance. — 2. Výnos ministerstva pro zásobování lidu ze dne 17. června 1921 č. 30342 neposkytuje zaměstnavateli nároku na slevu rešp. odepsání těchto příspěvků za takové dny. (Nález ze dne 22. ledna 1923 č. 11238/22.)Věc: Firma Bratří U. v B. proti ministerstvu pro zásobování lidu o zaměstnavatelské příspěvky ke zlevnění mlýnských výrobků.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-lka žádala okresní obilní úřad v Brně, aby jí vrátil zaměstnavatelské příspěvky ke zlevnění mlýnských výrobků, pokud je v době od 1. listopadu 1920 zaplatila za dny, ve kterých se v závodě jejím nepracovalo. Usnesením městské rady v Brně jako okresního obilního ústavu z — bylo na základě § 11 nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. a výnosů min. pro zásobování lidu ze dne 17. června 1921 č. 30342 a ze dne 9. srpna 1921 č. 48820/11900 žádosti této částečně vyhověno a odepsány příspěvky za dny, ve kterých se v závodě nepracovalo, od doby vydání citovaného výnosu t. j. ode dne 17. června 1921. Příspěvky zaplacené za dobu před 17. červnem 1921 odepsati bylo odepřeno. Usnesení to bylo v cestě instanční posléze nař. rozhodnutím min. pro zásobování lidu potvrzeno. Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou: Podle § 4 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. a § 11 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. jest zaměstnavatel povinen za osoby podrobené nemocenské pojistné povinnosti za každou osobu a pojišťovací den zaplatiti 1 Kč. Co se rozumí dnem pojišťovacím, vykládá § 11 cit. nař., že jest to den, za který se předepisují nemocenské pojistné příspěvky. § 13 zákona ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve znění zákona ze dne 4. dubna 1889 č. 39 ř. z. ustanovuje, že členy okresní pokladny nemocenské jsou především osoby v jejím obvodu zaměstnané, pojištění podrobené, a že osoby ty počínají býti členy tím dnem, kterého vstoupí do příslušného zaměstnání. § 31 téhož zákona ukládá zaměstnavateli povinnost osoby do zaměstnání vstoupivší ohlašovati a každou osobu ze zaměstnání vystupující do 3 dnů po skončení pracovního poměru odhlásiti. Povinnost platiti příspěvky trvá dle § 33 cit. zákona tak dlouho, dokud se nestane řádné odhlášení. Z těchto předpisů zákona plyne, že okresní nemocenská pokladna jest oprávněna svým členům předpisovati příspěvky za každý clen, počínajíc ode dne, kdy osoba pojištěním povinná do zaměstnání vstoupí, až do dne, kdy bylo její vystoupení ze zaměstnání řádně ohlášeno. Není ustanovení zákona, kterým by byly dny, ve kterých se v závodě nepracuje, z povinnosti platiti za ně příspěvky vyňaty. Proto nejsou takové dny také vyňaty a osvobozeny od placení zaměstnavatelského příspěvku po rozumu § 4 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. Odvolává-li se stížnost na doslov § 11 vl. nař. č. 500 ex 1920, dle něhož zaměstnavatel jest povinen platiti příspěvek za každou »zaměstnanou sílu« a odvozuje z toho, že povinnost ta stihá zaměstnavatele jen pokud dělník skutečně pracuje, stačí k tomu poukázati, že slovo »zaměstnaná síla« v § 11 vl. nař. neznamená nic jiného, než osobu v zaměstnání vstoupivší a tam se nalézající, tedy osobu stojící v pracovním poměru. Že pracovní poměr, jak o něm mluví zákon o nemocenském pojišťování, který jest smlouvou námezdní po rozumu ob. zák. obč., neruší se tím, když v závodě se z jakéhokoliv důvodu práce občas přerušuje, leží na bíledni, a konečně ani kdyby tomu tak nebylo, vůči zákonu o nemocenském pojištění a vůči opatření Stálého výboru o příspěvcích ke zlevnění mlýnských výrobků k tomuto zákonu se připínajícímu nebylo by právně rozhodným, ani zda pojištění dělníci pracují, ani zda z poměru pracovního vystoupili, nýbrž jedině byli-li jako vystouplí řádně odhlášeni. Neboť až do té doby předpisuje jim nemocenská pokladna příspěvky a za každý takový pojišťovací den dlužno zaplatiti také 1 Kč příspěvku ke zlevnění mlýnských výrobků. Stížnost dále míní, že výnos min. pro zásobování lidu ze dne 17. června 1921 č. 30342 poskytuje st-lce právní nárok na slevu resp. ode- psání příspěvků zaměstnavatelských za dny, ve kterých se v závodě nepracovalo. Nehledí-li se ani k tomu, že výnos ten jest pouhou interní instrukcí pro podřízené úřady a postrádá tudíž platnosti a závaznosti všeobecné, nezakládá obsah jeho žádný právní nárok pro stranu. Vždyť ministerstvo v něm pouze prohlašuje, že v případech obmezení pracovní doby jen na několik dnů v týdnu nečiní námitek proti tomu, aby se souhlasem příslušných okresních správ politických byly takovým podnikatelům předpisovány příspěvky zaměstnavatelské ke zlevnění mlýnských výrobků podle skutečných pracovních dnů. Z tohoto doslovu ministerského výnosu jest zřejmo, že ministerstvo tento postup nenařizuje, nýbrž jen příslušným úřadům na vůli ponechává, aby od případu k případu tam vzpomenutou úlevu zaměstnavatelům poskytly. Nemá tedy st-lka z tohoto výnosu práva na odepsání příspěvků za dny, ve kterých práce stála, vůbec a nemůže se odepřením tohoto nároku důvodně pokládati stíženou ve svých právech. To tím méně, když jí za dobu od vydání tohoto výnosu zaměstnavatelský příspěvek skutečně byl odepsán. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.