Č. 2109.

Stavební ruch: 1. Za stavební hmotu podle § 55 zákona č. 45/1922 sluší uznati hmoty k účelům stavebním používané i tehdy, když jest k jejich specielnímu použití k stavbě potřebí ještě jich dalšího zpracování. — 2. Zákonným předpokladem požadování hmot stavebních podle téhož předpisu jest skutkové zjištění, že hmoty ty jsou zadržovány z ohledů spekulačních; pro zabezpečení sice stačí, ale jest také zapotřebí, aby byla konkrétními okolnostmi odůvodněna obava, že by se tak státi mohlo.
(Nález ze dne 20. března 1923 č. 4642).
Věc: Firma Gebrüder M. v B. (adv. Dr. Bedřich Mayer z Bratislavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o požadování stavebního dříví. Výrok: Naříkané rozhodnutí z 2. září 1922 zrušuje se pro nezákonnost; rozhodnutí z 19. května 1922 zrušuje se pro vady řízení; stížnost do rozhodnutí z 3. června 1922 zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: 1. Min. pro Slov., odděl, stavební ruch, výnosem z 19. května 1922 vyslovilo, že zabezpečuje ve smyslu § 55 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. 30 000 m3 kulatiny v celých délkách z lesů velkostatku Mikuláše P. v M. a uložilo st-lce, aby až do skončení příslušného řízení s kulatinou takto zajištěnou nijak nemanipulovala a hlavně na kratší délky nařezala. Nerozřezaná kulatina bude hlavnoslužnovským úřadem označena a sice především ona, jež leží na místě kácení v lese a kdyby množství to nestačilo, další kulatina v celých délkách na pile a skládkách. Záležitost požadování projednána bude komisionelnč na místě samém v M. dne 25. května 1922 o 8. hod.
St-lce bylo uloženo, aby k jednání tomu přinesla výkazy o množství kulatiny, které bylo v roce 1921/22 pokáceno v revírech na blízku M. a Dl. L., které množství zpracováno na pražce a které množství jest dosud nezpracováno v majetku st-lky.
2. Nař. rozhodnutím z 3. června 1922, které bylo řízeno majiteli velkostatku M. a o němž byla vyrozuměna také st-lka, vyslovilo min. pro Slov., odděl, stavební ruch, požadování nemanipulované kulatiny od stěžující si firmy. Podstatný obsah tohoto rozhodnutí jest tento:
Dle smlouvy uzavřené v listopadu 1921 mezi správou velkostatku Mikuláše P. M. a st-lkou koupila tato lesní těžbu na léta kácení 1921/22 a 1922/23. Stpú výnosem ze 7. března 1922 schválil tuto smlouvu po závazném prohlášení st-lky, že každoročně odprodá za ceny běžné kulatinu místním živnostníkům pro jejich potřebu.
Tuto svoji povinnost st-lka nedodržela, nýbrž letošní (1921/22) normální těžbu kulatiny pořezala na pražce a dřevo exportní, učinila ji k účelům místních živnostníků nepotřebnou a zadržela ji z důvodů spekulačních.
Na základě § 55 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. požaduje žal. úřad od st-lky zbytek nemanipulované, svému účelu odpovídající kulatiny z rubaniska K. z normální těžby r. 1921/22 172,59 m3.
3. Výnosem ze dne 2. září 1922 vyslovil týž úřad, že podle § 55 zák. o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. požaduje od st-lky dodání 472,59 m3 pokácené a kůrkované, nemanipulované kulatiny z rubaniska K. v lese Mikuláše Pálffyho v M. a sice z normálního etátu 1921/22.
Ve smyslu § 5 vl. nař. z 3. září 1920 č. 516 sb. stanovil žal. úřad cenu za 1 m3 odebrané kulatiny loco rubanisko K. částkou a) za zužitkové dřevo od 12—25 cm síly 69,94 Kč, b) za zužitkové dřevo přes 26 cm síly 90,86 Kč. Na všechna tato rozhodnutí podala firma Gebrüder M. stížnost, o kterých nss uvažoval takto:
Ad 1. Stížnost obrací se proti »rekvisici« dříví. Dle přesného smyslu tohoto slova bylo by lze vyložiti stížnost tak, že směřuje proti »požadování« a mohla by pak ovšem býti shledána lichou, neboť nař. rozhodnutí nevyslovuje požadování dříví, nýbrž pouze jeho zabezpečení. Leč soud hledě k tomu, že netechnický výraz »rekvisice« může znamenati nejen vlastní požadování stavebního materiálu, nýbrž i akty přípravné, tedy i zajištění, považoval za nutno zabývati se stížností a jejími stížnými body po stránce věcné.
Stížnost namítá, že dle § 55 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. přípustno jest požadovati dříví jen za podmínek: a) že jde o stavební materiál, b) že jej majitelé neb uschovatelé zadržují z ohledů spekulačních.
Tvrdíc pak, že tyto podmínky splněny nejsou, dovozuje stížnost, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu, když přes nedostatek těchto podmínek vyslovilo zabezpečení stavebního dříví.
Oddělením pro stavební ruch, zřízeným dle § 53 zák. ze dne 27 ledna 1922 č. 45 sb. náleží dle § 54 téhož zákona, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhaly k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.
K dosažení tohoto účelu propůjčuje § 55 cit. zák. těmto orgánům právo, aby od majitelů, uschovatelů nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoliv požadovali, když je zřejmo, že jsou zadržovány z ohledů spekulačních, a mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty byly zabezpečeny.
Není tedy pochyby, že tato práva úřadu a sice nejen požadování samo, nýbrž i zabezpečení jeho mohou míti za předmět pouze stavební hmoty a stavební potřeby. Stavební hmoty jsou látky, kterých jest zapotřebí k provedení stavby, a k těm sluší čítati také dříví a to dříví vůbec ať nezpracované, ať zpracované. Není zajisté nemožno stavěti z dříví neosekaného nebo z dříví, které teprve na místě stavby pro účely její se zpracovává. Dlužno tudíž i t. zv. kulatinu pokládati za dříví stavební. Opačný názor stížnosti vedl by k znemožnění požadování dříví jako hmoty stavební a stalo by se požadování jeho závislým na libovůli majitele, kdyby se dříví stávalo hmotou teprve osekáním a přiřezáním do forem a rozměrů, jakých ta neb ona stavba vyžaduje.
Další podmínka pro požadování stavebních hmot k účelům zákona o stavebním ruchu jest, aby bylo zřejmo, že stavební hmoty jsou zadržovány z důvodů spekulačních. V daném případě nejde ještě o požadování dříví, nýbrž pouze o jeho zajištění, není tudíž zapotřebí, aby svrchu uvedená podmínka byla tak zřejmá, aby mohla za dokázanou býti pokládána. Ale podle povahy každého zatímního opatření, jakým nepochybně jest i zabezpečení požadování hmot ve smyslu § 55 cit. z., jest zapotřebí, aby podmínky pro nárok, jehož plnění má býti zajištěno, byly aspoň osvědčeny, nebo z okolností pravděpodobný.
V té příčině neuvedlo nař. rozhodnutí a neobsahují také správní spisy ničeho, co by osvědčovalo a pravděpodobným činilo, že st-lka stavební dříví zadržuje a že to činí z ohledů spekulačních. Chybí tudíž zjištění druhé z obou v zákoně požadovaných podmínek pro zabezpečení požadování stavebních hmot, skutková podstata jest po té stránce neúplnou a potřebuje doplnění.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti po rozumu odst. 2 § 6 zák. o ss.
Ad 2. Stížnost na toto rozhodnutí podaná namítá jednak, že st-lka jeho důvodům nerozumí, jednak že nař. rozhodnutí jest zcela nezákonné. V námitce, že st-lka důvodům nař. rozhodnutí nerozumí, možno spatřovati výtku, že. důvody nař. rozhodnutí jsou nejasné.
Výtku tu neshledal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí obšírně a srozumitelně odůvodňuje svůj výrok o zabrání 472,59 m3 kulatiny. Pokládajíc kulaté, neobrobené dříví, kulatinu za potřebné pro stavbu, zjišťuje nař. rozhodnutí, že st-lka normální těžbu kulatiny z etátu 1921/22 zadržela tím způsobem, že ji pořezala na pražce a dřevo exportní, čímž ji učinila pro stavební účely i pro potřebu místních živnostníků nepotřebnou jakož i že se to stalo z důvodů spekulačních. To jest trestí důvodů nař. rozhodnutí. Důvody tyto v nař. rozhodnutí šíře rozvedené neshledal nss nikterak nesrozumitelnými a nemohl proto uznati, že by překážely straně v účelné obraně proti nař. rozhodnutí, což jediné by mohlo vadu řízení st-lkou vytýkanou, kvalifikovati jako vadu podstatnou.
Ve věci samé stížnost neformuluje přesně stížnostní body, jak to předpisuje § 18 zák. o ss, obmezujíc se na povšechné a neurčité vytýkání, že nař. rozhodnutí jest zcela nezákonné.
V pouhé všeobecné výtce nezákonnosti nelze spatřovati stížný bod po rozumu cit. § 18, kterýžto nedostatek sprošťuje tento soud povinnosti, aby nař. rozhodnutí co do jeho zákonnosti přezkoumával.
Odvolává-li se st-lka na obsah dřívější stížnosti, kterou prý podala pod č. j. —, dlužno poukázati na to, že ve stížnosti čelící proti zrušeným zatím rozhodnutím z 29. ledna 1922 a z 22. února 1922 nelze hledati stížné body proti rozhodnutí pozdějšímu, totiž ze dne 3. čer na 1922, které jest předmětem stížnosti v tomto odstavci projednávané.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
Ad 3. Proti tomuto rozhodnutí uplatňuje stížnost jedinou námitku a sice námitku nepříslušnosti žal. úřadu, kterou odůvodňuje tím, že vl. nař. ze dne 3. září 1920 č. 516 sb. v daném případě nelze použíti, nýbrž že platí proň předpis § 18 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., podle kterého měl cenu požadovaného dříví určiti cenový soud.
Nss vychází tu z následovní úvahy:
Zákon ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. vydán byl na podporu stavebního ruchu, k napomáhání rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov. Prostředky, kterými tohoto cíle dosáhnouti chce, jsou opatření stavenišť, úprava pracovního a služebního poměru v živnostech stavebních, regulování cen stavebních hmot a úplaty za jejich dovoz, finanční podpora a poskytnutí stavebních úlev.
Jak již výše pod 1. bylo zmíněno, nadána jsou oddělení pro stavební ruch zřízená dle § 53 cit. zák. právem, požadovati od majitelů a uschovatelů stavební hmoty za podmínek zákonem určených, které v tomto případě nepřicházejí v úvahu. Jakou cenu má příslušný orgán za požadované hmoty zaplatiti, zákon neustanovuje sice přímo v oddílu, kde jedná o požadování takovém, ale má v §§ 18 a 21 předpis, že ceny stavebních hmot a úplaty za dopravu jich v živnostech stavebních, jakož i v podnicích, vyrábějících a dopravujících stavební hmoty, stanoví cenový soud na dobu jednoho roku, maje povinnost ceny ty v každém čtvrtletí revisi podrobiti. V daném případě ustanovil cenu požadovaného dříví žal. úřad sám a zakládá své právo k tomu na ustanovení § 5 nař. vlády ze dne 3. září 1920 č. 516 sb. Tento zákon obsahuje sice v § 4 také předpis o právu požadovati určité předměty potřeby, ale upravuje zásobování obyvatelstva a podniků státních všeobecně, nehodí se jako lex generalis na případy, pro které jest dána lex specialis, nelze jej tudíž aplikovati na případy požadování hmot pro povznesení a podpoření stavebního ruchu, pro něž závazny jsou předpisy zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb.
Ostatně ani kdyby se daný případ mohl subsumovati pod ustanovení vlád. nař. č. 516/1920, nenalezl by názor žal. úřadu, že on jest oprávněn cenu požadovaného dříví určiti, v nařízení tom opory.
Jest ovšem pravda, že dle § 5 vl. nař. náhradu za požadované zboží určí úřad, jenž o zboží požádal, ale dle § 4 téhož nař. smí zásoby určitých předmětů potřeby požadovati toliko ministerstvo, které s těmito předměty hospodaří, předměty pak, se kterými stát nehospodaří, může požadovati dle okolností buď min. zásobování lidu nebo min. obchodu.
Není žádné pochyby o tom, že min. veř. prací ani samo, ani odděleními pro stavební ruch se stavebním dřívím, ani s dřívím vůbec nehospodaří. Nemůže je tedy ani toto ministerstvo ani oddělení pro stavební ruch podle § 4 nař. vlády vůbec požadovati, tím méně může podle tohoto předpisu určiti za požadované dříví cenu. Požadovací právo poskytuje žal. úřadu jedině zákon ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., na základě něhož také požadování vysloveno bylo, a cena požadovaných hmot smí býti určena jen podle předpisů tohoto zákona, totiž musí se shodovati s cenou cenovým soudem již stanovenou, nebo nebylo-li by cen již ustanovených, s cenou, kterou jest dáti určiti soudem cenovým.
Poněvadž se žal. úřad dle těchto předpisů nezachoval, odporuje rozhodnutí jeho zákona a musilo býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2109. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 805-809.