Č. 2049.

Vojenské věci: 1. Také bývalí neaktivní vojenští gážisté rak.-uherští (rak., uherští) nemají právního nároku na převzetí do čsl. armády. — 2. Není proto vadou, nepřipojil-li úřad k svému zamítavému rozhodnutí důvodů.
(Nález ze dne 5. března 1923 č. 3442.)
Věc: JUDr. Manfred K. v K. proti ministerstvu národní obrany o převzetí v hodnosti gážisty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvpdy: St-l roku 1890 rozený a na dobu války jako jednoroční dobrovolník odvedený, sloužil v bývalé rak.-uh. armádě nakonec jako vojenský právní praktikant a žádal přihláškou ze dne 10. února 1921 o převzetí do čsl. armády v hodnosti neaktivního gážisty.
Nař. rozhodnutím ze 24. června 1922 zamítlo mno tuto přihlášku podle ustanovení §u 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 sb. bez udání bližších důvodů a dodalo, že st-l podléhá branné povinnosti podle ustanovení §u 2 bran. zákona a vtěluje se jako prostý vojín k pěšímu pluku č. 33. Stížnost k nss-u podaná stala se, pokud jde o druhy výrok nař. rozhodnutí, bezpředmětnou tím, že mno, měníc nař. rozhodnutí, propustilo st-le výnosem z 25. listopadu 1922 podle §u 20 vl. nař. ze dne 27. července 1920 č. 470 sb. z čsl. vojska.
Výroku o nepřevzetí vytýká stížnost nezákonnost z důvodu nesprávného aplikování zákona, neboť § 1 cit. zák. týká se, jak jde i z §u 2 téhož zákona a z §u 6 cit. nař., pouze vojenských gážistů z povolání, jímž st-l není, a vadnost řízení, poněvadž nař. rozhodnutí nemá žádných důvodů, a skutkové okolnosti, které vedly žal. úřad k zamítnutí přihlášky, st-li sděleny nebyly, ačkoliv oprávnění žal. úřadu rozhodovati o převzetí podle volného uvážení v §u 1 zákona se, jak řečeno, na případ st-lův nevztahuje. Přihlášku st-lovu nelze prý považovati ani za opožděnou, neboť byla podána dne 5. listopadu 1920, tedy ve lhůtě dané § 8 cit. vl. nař., nehledě ani k tomu, že svoji první přihlášku, která žal. úřadu patrně nedošla, podal st-l dne 17. března 1919 v Celovci na poštu.
Nss nemohl těmto námitkám přiznati váhu. Pouze gážistů z povolání týká se § 2 zák. z 19. března 1920 č. 194 sb., přiznávající jim pro případ, že nebudou převzati do čsl. činné vojenské služby, za jistých podmínek nárok na odbytné nebo zaopatřovací požitky, kdežto § 1 zákona se na gážisty z povolání neobmezuje, přiznávaje ministerstvu nár. obr. povšechně právo přejímati podle vlastního uvážení bývalé rak.-uh., rak. a uh. vojenské gážisty do vojenských služeb čsl. republiky jako čsl. vojenské gážisty, tedy i gážisty neaktivní.
To jde ostatně i z §u 6 vl. nař. z 27. července 1920 č. 470 sb., jehož se právě stížnost na podporu svého názoru dovolává, neboť tento § 6, týkající se převodu bývalých vojenských gážistů v záloze a v poměrech podobných, vztahuje se podle §u 7, odst. 1 téhož nař. výslovně jen na vojenské gážisty do čsl. vojska na základě přihlášky již pře- vzaté.
Rozhoduje tedy mno i o převzetí bývalých vojenských gážistů neaktivních podle vlastního uvážení, které, jak nss již opětně vyslovil, není ničím obmezeno. Právního nároku na převzetí do čsl. branné moci nepřiznává zákon nikde ani neaktivním bývalým gážistům.
Proto nemá strana právního nároku ani na sdělení důvodů, které byly pro zamítnutí přihlášky směrodatné.
Zákon nepředpisuje také žádného určitého řízení, které by rozhodnutí to mělo snad předcházeti, a zejména nenařizuje pro tento případ, že by žadatel měl býti slyšen a že by mu měla býti poskytnuta příležitost, aby se o skutkových okolnostech snad proti němu svědčících vyslovil a své zájmy hájil.
Proto bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zabývati se jejími vývody, že st-lova přihláška byla podána včas, když žal. úřad přihlášku tu neodmítl z důvodů opožděnosti.

Citace:

Nález č. 2049. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 671-672.