Č. 2220.Obecní zaměstnanci: Zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. chtěl obecního úředníka generelně postaviti platově na roven úředníku státnímu určitého služebního postavení, takže každé zvýšení platů systemisovaných pro jednotlivé hodnostní třídy služby státní se vztahuje automaticky také na úřednictvo obecní. (Nález ze dne 13. dubna 1923 č. 6094.)Věc: Městská obec Č. B. a Josef S. ml. v Č. B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pensijní požitky Josefa S. Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Josef S., jenž v roce 1903 ustanoven byl druhým městským zahradníkem v Č. B. jako úředník extra statum, byl usnesením obecního zastupitelstva z 19. dubna 1920 na vlastní žádost dán do trvalé výslužby, při černě mu výslužné vzhledem k ustanovení § 19 II. 4 zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. vyměřeno na podkladě základního služného 10. hodn. třídy 1. platového stupně, stanoveného zákonem z 19. února 1907 č. 34 ř. z. roční částkou 2200 K. S. domáhal se toho, aby za základ vzato bylo základní služné 10. hodn. tř. 2 plat. stupně, a to ve výši stanovené zákonem ze 7. října 1919 č. 541 sb. Osk rozhodnutím z 5. dubna 1922 odvolání vyhověla. V prvním směru postavila se na stanovisko, že S. ustanoven byl druhým městským zahradníkem právě s ohledem na to, že absolvoval vyšší zahradnickou školu v Lednici, která je pro obor zahradnický vyšším účelištěm, a že mu tedy jako úředníku odbornému s vyšší kvalifikací a zkouškami přísluší podle § 19 II. 5 zák. z 23. července 1919 nárok na základní služné 10. hodnostní třídy 2. platového stupně. V druhém směru rozhodnutí dovozuje, že pro výměr služného obecních úředníků dle § 19 cit. zákona rozhodný jsou platy státních úředníků dle úpravy platné vždy v tu kterou rozhodnou dobu a nikoli platový systém platný v době vyhlášení zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. K rekursu obce zsv nař. rozhodnutím v tomto druhém bodě rozhodnutí osk s odvoláním na judikaturu nss-u soudu potvrdil, v prvním směru však zrušil v podstatě z důvodu, že obec pro místo městského zahradníka vyšší odborné kvalifikace nežádala, takže tu platily jen všeobecné náležitosti předepsané pro obor služby manipulační, kdežto skutečná osobní kvalifikace S. pro kvalifikaci služebního místa jím zastávaného je bezvýznamná. Do rozhodnutí toho podány stížnosti jednak obcí, jednak J. S.Nss shledal obě stížnosti bezdůvodnými. Pokud se týče stížnosti obce, nemohl se nss zabývati vývody rekursu obce podaného na zsv, k nimž st-lka odkazuje, poněvadž § 18 zák. o ss požaduje přesné formulování stížných bodů ve stížnosti samé, a náležitosti té podle konstantní judikatury nss-u odkazem na vývody administrativních rekursu vyhověno není. Ve stížnosti samé st-lka opírá svůj právní názor jediné o slova § 19 II. zák. z 23. července 1919 č. 443 »dosavadního systému hodnostních tříd úředníků státních«, dovozujíc v podstatě, že v době vydání tohoto zákona byl »dosavadním« systémem onen, který určuje zákon z 19. února 1907 č. 34 ř. z. Názor tento není však správný, a to ani se zřetelem na doslov zákona, ani se zřetelem na jeho intenci. St-lka totiž docela nesprávně přemísťuje při svém výkladu slovo »dosavadní«, které v zákoně připojeno je vesměs k slovům »systém hodnostních tříd«, ke slovům »základní služné«. Avšak zákon určuje toliko, že rozhodným býti má základní služné určitých hodnostních tříd, jak tyto — tedy hodnostní třídy — jsou dosavad pro státní úředníky systemisovány, nikoli však také, že je rozhodným dosavadní základní služné (dosavadního) systému hodnostních tříd státních úředníků. Z doslovu zákona nelze tedy dovozovati, že pro výměru služného úředníků obecních jsou rozhodný základní platy jednotlivých tříd hodnostních a platových stupňů státních úředníků v té výši, v jaké platily v době vydání zákona z 23. července 1919. Naopak je však z celého obsahu § 19 patrná tendence zákona, aby generelně obecní úředník byl platově postaven na roven úředníku státnímu určitého služebního postavení. Z této tendence, sjednotiti do jisté míry úpravu hmotných poměrů úřednictva státního a obecního, a parifikovati úředníka obecního v určitém postavení úředníku státnímu obdobného postavení služebního — která se objevuje také v pozdějších zákonech, na př. v zákoně z 15. dubna 1920 č. 312 sb. a j., plyne pak, že zvýšení platů systemisovaných pro jednotlivé hodnostní třídy služby státní, vztahuje se v důsledku § 19 zákona z 23. července 1919 automaticky také na úřednictvo obecní. Že skutečně zákonodárce uvedený úmysl měl, plyne zřejmě ze zprávy ústavního výboru (tisk č. 1362), která konstatuje, že zásada § 19 »poskytuje obecním úředníkům výhodu, že se stanou automaticky účastni případného budoucího zlepšení platů státních úředníků.« Poněvadž st-l S. vstoupil do výslužby teprve v době, kdy zákon o platech státních úředníků ze 7. října 1919 č. 541 sb byl v působnosti, byly pro výměru jeho základního služného a tedy i jeho výslužného rozhodny již platové sazby tímto zákonem zavedené. Je tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě ve shodě se zákonem. Stejně je však bezdůvodná i stížnost Josefa S. ml. Stížnost tato omezuje se prostě na to, že proti skutkovému předpokladu žal. úřadu, že obec pro místo městského zahradníka vyšší odborné kvalifikace nežádala, uvádí povšechné tvrzení, že st-l byl ustanoven druhým městským zahradníkem právě s ohledem na to, že absolvoval vyšší zahradnickou školu v Lednici. Stížnost nebrojí tedy proti právnímu názoru žal. úřadu, že ve smyslu § 19 II. 5 zákona z 23. července 1919 nerozhoduje osobní kvalifikace úředníka, nýbrž kvalifikace, která byla obcí pro to které místo žádána, ani netvrdí, že obec při obsazování místa jemu uděleného vyšší vzdělání žádala, nýbrž uvádí toliko, že bylo st-li místo ono uděleno toliko s ohledem na jeho vyšší kvalifikaci. Avšak okolnost, z jakých motivů obec — nežádajíc pro dotčené místo vyšší kvalifikace — přijala právě jeho a ne snad kompetenta jiného, je docela lhostejná. Než i kdyby st-l tím mínil, že obec takové vyšší vzdělání požadovala pro dotčené místo, nemůže soud v pouhém onom tvrzení st-lově, které se ani neodvolává na nějaké okolnosti, pravdivost jeho dosvědčující, shledávati otřesení, neřku-li vyvrácení zmíněného skutkového předpokladu žal. úřadu a oporu pro nárok st-lem uplatňovaný, a to tím méně, když tvrzení ono ani ve správních spisech nemá opory. Je tedy i tato stížnost bezdůvodnou.