Č. 2129.Veřejní zaměstnanci. — školství. — Administrativní řízení: Jak jest pohlížeti na odporující si rozhodnutí zemské školní rady a ministerstva školství učiněná mimo postup instanční o žádosti vdovy po státním řediteli střední školy za ponechání vychovávacího příspěvku. (Nález ze dne 23. března 1923 č. 4191).Věc: Matylka Sch., vdova po řediteli gymnasia v O. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o příspěvek na výchovu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Dne 16. února 1920 podala st-lka u fin. ředitelství v Opavě žádost, aby jí pro jejího syna Rudolfa Sch., studujícího mediciny na vídeňské universitě, jenž 5. května 1920 dovršil 24. rok svého věku a svá studia následkem povolaní k činné služce vojenské za války nemohl dříve dokončiti, ponechán byl od 1. června 1920 příspěvek na výchovu až do skončení těchto studií. Tato žádost byla dne 14. prosince předložena zemskou školní radou v Opavě ministerstvu školství s návrhem na vyhovění. Toto povolilo v souhlase s min. financi rozhodnutím ze 6. října 1921 st-lce žádaný příspěvek na výchovu s platností od 6. května 1920 na dobu, které bude nezbytně potřeba, aby Rudolf Sch. normálně svá studia dokončil, dodalo však, že od 1. října 1921 počínajíc se povoluje příspěvek jen s podmínkou, že jmenovaný bude ve studiích pokračovati na některé universitě tuzemské. Prve než toto rozhodnutí bylo vydáno a st-lce intimováno, podala táž dne 1. září 1921 u zšr novou žádost, v níž odvolávajíc se na platné předpisy a poukazujíc na to, že syn studia nemohl ukončiti pro účast na světové válce, opětovala prosbu za povolení příspěvku na výchovu. Na tuto žádost povolila zšr v dohodě s fin. ředitelstvím výnosem ze 7. října 1921 st-lce žádaný příspěvek pro jejího syna až do normálního ukončení jeho studií, t. j. do dne 31. července 1922. Ve výnosu jest dále uvedeno, že st-lka má za účelem zachování příspěvku toho donésti potvrzení university ve Vídni, ze kterého by byla zřejmá doba normálního ukončení studií, dále každého půl roku vysvědčení, že syn studuje s dobrým prospěchem. Když došlo svrchu uvedené rozhodnutí min. škol. ze října 1921 k zšr, sdělila tato výnosem z 31. října 1921 st-lce, že za účelem dalšího poukázání příspěvku na výchovu s příslušnými drahotními přídavky pro syna Rudolfa od 1. října 1921 má ve smyslu shora cit. min. výnosu předložiti doklad, že syn ve školním roce 1921/22 studuje na některé universitě v čs. republice. Na to podala st-lka dne 18. listopadu 1921 ministerstvu škol. žádost, aby jí povolen byl příspěvek na výchovu syna, studujícího ve Vídni; v žádosti poukazovala na rozhodnutí zšr-y ze 7. října 1921, dále na to, že čl. 2 zákona z 3. března 1921 č. 99 sb. podmínku, kterou ministerstvo stanovilo, nezná a že přerušení studií na vídeňské universitě je jejímu synu nemožno, an jest přihlášen k 3. rigorosu. Nař. rozhodnutím min. škol. této žádosti nevyhovělo, protože nebyla splněna podmínka stanovená ve výnosu ze 6. října 1921, že syn žadatelčin byl ve školním roce 1921/22 zapsán na některé tuzemské universitě. Nss uvážil o stížnosti takto: Výnos min. školství ze 6. října 1921 vydán byl u vyřízení žádosti st-lčiny ze dne 16. února 1920, podané tedy před vydáním zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb., jenž v čl. 2 doplnil předpis § 8, odst. 3 zákona z 17. prosince 1919 č. 2 sb. ex 1920 ustanovením, že pro nemajetné syny, studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií dokončiti a studují-li s dobrým prospěchem, lze povoliti příspěvek na výchovu i po dokonaném 24. roce na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou. Výnos zšr-y ze 7. října 1921 jest pak vyřízením žádosti st-lkou podané dne 1. září 1921, tedy v době, kdy cit. zákon již byl v účinnosti. Tím se dá vysvětliti, proč se zšr nepo- kládala za kompetentní rozhodnouti o prvé žádosti, o druhé však ano. Šloť v prvém případě o žádost za výhodu, pro jejíž přiznání tehdejší stav zákonodárství nepodával výslovné normy a které tudíž dle názoru zšr-y jen mimořádným aktem, jaký tento úřad navrhl, mohlo býti vyhověno, v druhém případě o žádost, o níž mohlo být následkem změny přivoděné zákonem ze dne 3. března 1921 rozhodnuto v rámci článku 2 tohoto zákona. Rozhodnutí obou úřadů, z nichž každý o identické žádosti st-lčině jinak rozhodl, byla st-lce sdělena, skutečně provedeno však bylo pouze rozhodnutí min. škol., neboť zšr, intimujíc rozhodnutí ministerstva, učinila výplatu příspěvků na vychování závislým na podání průkazu o tom, že Rudolf Sch. studuje ve školním roce 1921/22 na některé universitě v čsl. republice. Ač st-lka ve svém podání z 18. listopadu 1921, jež svým obsahem se jeví jako rekurs proti tomuto opatření zšr-y, na rozpor mezi oběma rozhodnutími poukazovala a svůj petit o výplatu příspěvků na vychování svého syna bez ohledu na místo, kde studuje, ze zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. dovozovala, tož se přece min. v nař. rozhodnutí omezilo na výrok, že žádosti nelze vyhověti, poněvadž nebyla splněna podmínka jeho výnosu ze dne 6. října 1921. Tím ovšem není rozřešena otázka, zda rozhodnutí zšr-y ze 7. října 1921 vydané na základě právě cit. zákona jest pokládati za právně účinné nebo ne, a to tím méně, když ani formálně odstraněno nebylo a tak zůstává nezodpověděnou i otázka, v jakém poměru k sobě jsou obě materielně různá rozhodnutí v téže záležitosti vydaná dvěma úřady, jež se oba pokládaly za kompetentní. V těchto momentech shledal nss podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.