Č. 2156.

Administrativní řízení. — Samospráva obecní (Praha): 1. Na výkon práva dohlédacího úřadu propůjčeného nemá strana subjektivního nároku. — 2. Usnesení městského zastupitelstva pražského, aby obec zřídila a provozovala masnou pokladnu jako společnost s r. o. a aby žádala o změnu tržního řádu, nemůže býti zastaveno dozorčím úřadem ani podle § 121 pražského statutu ani podle čl. 16 zákona z 5. března 1862 č. 18 ř. z.
(Nález ze dne 28. března 1923 č. 5181.)
Věc: Společenstvo velkořezníků obchodujících pouze s živým a poraženým dobytkem, jakož i s masem v Praze a svaz řezníků obchodníků republiky čsl. v Praze proti ministerstvu vnitra (za zúčastněnou stranu obec hl. města Prahy mag. rada Dr. Ladislav Pech) o zřízení masné pokladny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městská rada hl. města Prahy navrhla městskému zastupitelstvu, aby obec pražská spolu s řeznicko-uzenářskou bankou a Českou zemědělskou společností pro zpeněžení dobytka v Praze zřídila pražskou masnou pokladnu jakožto společnost s ručením omezeným, jejímž účelem mimo jiné by bylo zprostředkovati platy za všecky prodeje živého i zabitého dobytka, masa a odpadků zvířecích, provedené na ústředních jatkách a dobytčích trzích pražských, povolovati zálohy na toto zboží a poskytovati úvěr ke koupi jeho, zprostředkovati obchody, vybírati dávky a poplatky tržní atd.
Městské zastupitelstvo v Praze přistoupilo na tento návrh a usneslo se ve schůzi dne 7. března 1921, aby obec pražská zřídila a provozovala dle zásad uvedených v návrhu městské rady »Pražskou masnou pokladnu, společnost s r. o.«, a za tím účelem uzavřela půjčku, z níž by uhradila svůj příspěvek .pro uvedený podnik. Spolu zmocnilo městské zastupitelstvo městskou radu, aby zakročila u zsp-é v Praze o změnu tržního řádu s projektem tím související, dále, aby sjednala společenskou smlouvu a vůbec zařídila vše potřebné k aktivování celé věci. Proti uvedenému usnesení městského zastupitelstva podali st-lé stížnost k zsp-é, jež výnosem z 18. listopadu 1921 schválila k žádosti městské rady navržené změny tržního řádu pro hlavní město Prahu, spolu však zamítla svrchu uvedenou žádost společenstva velkořezníků a svazu řezníků obchodníků za zrušení usnesení městského zastupitelstva hlavního města Prahy ze 7. března 1921 v příčině zřízení masné pokladny, při čemž podotkla, že neshledává příčiny, aby tomuto požadavku vyhověla, ježto žadatelům nepřísluší legitimace domáhati se toho, aby správa použila moci vyhrazené jí §em 121 ob. řádu pražského, neboť použití této moci jest zůstaveno úplně neodvislému uvážení zemského politického úřadu. Zároveň uvedla zsp, že ani meritorní vývody st-lů účelnost projektu masné pokladny nikterak nevyvrátily, takže ani ex officio k požadavkům st-lů přihlédnouti nelze.
Stížnost, již proti tomuto rozhodnutí podali st-lé k min. vnitra, zamítlo toto min. výnosem ze dne 8. dubna 1922 a to z těchto důvodů:
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím odepřelo min. vnitra uznati stěžující si svaz a společenstvo za strany v řízení správním a prohlásilo, že podání, kterým se st-lé domáhali zakročení zsp-é proti usnesení měst. zastupitelstva pražského ze 7. března 1921 v příčině zřízení masné pokladny, možno posuzovati pouze jako dovolávání se státní moci dozorčí, na jejíž výkon jednotlivci nemají právního nároku.
Zároveň uvedlo ministerstvo, že ono podání nezavdává mu také podnětu, aby ex officio proti obci zakročilo, neboť tato zmíněným usnesením meze zákonem jí vytknuté nepřekročila, účelnost pak a vhodnost jejího opatření s hlediska státního dozoru politický úřad přezkoumávati nemůže.
Poněvadž úřad odepřel st-lům instanční rozhodnuti o jejich stížnosti, nemůže se ani nss se zřetelem na ustanovení §§ 2 a 5 zák. o ss zabývati meritem věci, nýbrž musí se omeziti pouze na řešení otázky, zda úřad byl povinen o stížnosti st-lů instančně rozhodnouti či nikoli.
Následkem toho veškeré námitky, jimiž se stížnost snaží dovoditi, že zde byly zákonné podmínky pro zakročení úřadu proti obci v příčině zmíněného usnesení měst. zastupitelstva, nepostihují vlastní podstatu sporu a musí zůstati mimo úvahu, takže zbývají pouze námitky, jimiž st-lé brojí proti tomu, že jim odepřeno instanční rozhodnutí o jejich stížnosti.
V tom směru třeba především vytknouti, že usnesení měst. zastupitelstva, proti němuž st-lé vystoupili stížností k zsp-é, obsahuje zmocnění městské rady, aby učinila jistá finanční a hospodářská opatření v příčině zřízení masné pokladny na pražských jatkách a dobytčích trzích, a zároveň aby provedla určitá opatření policie tržní související se zřízením této pokladny.
Jak však již nss v přečetných svých nálezech vyslovil, nemá strana na výkon práva dohlédacího úřadům propůjčeného vůbec nijakého subjektivního nároku. Právo dohlédací vykonávají úřady jen jménem státu jako část své úřední kompetence k ochraně veřejných zájmů.
Jest arciť pravda, že tyto veřejné zájmy mohou jíti paralelně se zájmy soukromými, tak že ochranou oněch dostane se ukojení i těmto, však tento možný reflexivní účinek nečiní účastníka ještě procesní stranou, mající nárok na úřední rozhodnutí.
Odmítl-li tedy žal. úřad v případě předloženém st-le domáhající se v cestě dozorčí zrušení sporného usnesení obecního, nelze v tom spatřovati nižádnou protizákonnost.
Rovněž nelze shledati žádnou nesprávnost v tom, že úřad vůbec popřel, že by mu právo k dozorčímu zakročení příslušelo.
Právo učiniti opatření v cestě dozorčí normováno jest, pokud jde o obec pražskou, toliko v § 121 statutu města Prahy a v čl. 16 říšsk. ob. zříz. ze dne 5. března 1862 č. 18 ř. z.
Ani jeden ani druhý předpis nemohl však v tomto případě přijíti k platnosti. Nešloť, jak to § 121 statutu předpokládá, o zastavení výkonu obecního usnesení z důvodu, že se příčí obecnímu řádu nebo některému jinému zákonu, nešloť také o to, aby dle cit. čl. 16 ř. ob. zř. zakročeno bylo proti opatřením starosty obce proto, že jím byly porušeny platné zákony nebo že jich bylo vadně použito, ba nebyla vůbec ani nezákonnost ani překročení příslušnosti tvrzeno.
Jeví se proto i tento výrok nař. výnosu ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2156. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 897-899.