Č. 2276.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Podle dávk. řádu z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes. nelze z nákladů dle § 9 č. 1 započítatelných sraziti odškodnění za zmenšení (znehodnocení) zcizené nemovitosti vyplacené, jehož bylo použito k znovuzřízení (srovn. § 9, odst. 2 dávk. řádu č. 545/1920. (Nález ze dne 28. dubna 1923 č. 7021).Věc: Josef a Milada H. v J. (adv. Dr. Wolf z Jičína) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Při vyměření dávky z přírůstku hodnoty za příčinou převodu nemovitosti zapsané ve vložce č. — obce P. provedeného smlouvou ze dne 23. února 1920 byla z nabývací hodnoty Kč 232000 sražena část Kč 57000, kterou jako náhradu škody požárem způsobené vyplatila pojišťovna. Odvolání z tohoto postupu nebylo vyhověno, což stížnost naříká jako nezákonné a pro vady řízení. Nss uvážil, že vzhledem ke dni uzavření smlouvy sluší říditi se dávkovým úřadem pro Čechy z roku 1915, poněvadž kupní smlouva uzavřena byla před účinností nového dávkového řádu vydaného vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 sb. O přípočtech k nabývací ceně stanoví § 9 č. 1 dáv. řádu pro Čechy z roku 1915, že k nabývací ceně dlužno za účelem vyšetření přírůstku hodnoty, jenž podléhá dávce, připočísti veškeré náklady, jež zcizitel nebo jeho právní předchůdci učinili k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti v době, kterou vyměření dávky za základ klásti sluší (§ 12), tedy jmenovitě výlohy na novostavby. Žal. úřad vychází z názoru, že náklady nejsou učiněny zcizitelem nebo jeho právními předchůdci, je-li náklad kryt pojištěním. Pro názor tento, který v § 9, odst. 2 dávk. řádu z r. 1920 jest uzákoněn, není však opory v dávk. řádě z r. 1915, neboť dávk. řád z r. 1915, jehož se též nař. rozhodnutí dovolává, vypočítávaje podrobně, jaké náklady lze k nabývací ceně připočísti, pouze žádá, aby učiněny byly zcizitelem neb jeho právními předchůdci, nerozeznává však v tom směru, zda náklad byl hrazen z vlastních prostředků zcizitele, nebo z peněz vypůjčených, jemu darovaných nebo náhradou vyplacených. Pojišťovací smlouva jest v podstatě smlouvou, kterou pojištěnec si za úplatu u pojišťovatele zajišťuje nárok na náhradu škody, která mu na pojištěné věci snad vzejde. Pokud smlouvou nebo stanovami pojišťovacího ústavu není nic jiného ustanoveno, jest náhrada škody nárokem a v případě výplaty vlastnictvím poškozeného pojištěnce. Smlouvou samou může býti ovšem určeno, že náhrady musí býti použito ke znovuzřízení poškozené věci, k čemu poukazuje § 290 ex. ř., takové omezení není však v daném případě prokázáno a nelze proto tvrditi, že částka 57000 Kč zcizitelům podle pojišťovací smlouvy vyplacená se nestala majetkem jejich; z § 9, č. 1 dávk. ř. z r. 1915, na kterém nař. rozhodnutí se jedině zakládá, nelze takové omezení odvozovati. Bylo proto nař. rozhodnutí v daném bodu zrušiti jako nezákonné.