Č. 2055.

Závodní výbory: 1. Předpis § 25 vl. nař. z 29. prosince 1921 č. 2 sb. z roku 1922, ustanovující, že volba do závodního výboru jest jen tehdy neplatná, když porušení zákona nebo volebního řádu mohlo míti podstatný vliv na výsledek volby, není v odporu se zákonem. — 2. Nebyla-li v době vyhlášení výsledku voleb do závodního výboru příslušná rozhodčí komise povolaná k rozhodování o podaných námitkách proti volbě (§ 19 zák. o záv. výborech) dosud ustavena, počne běžeti lhůta k podání námitek teprve tehdy, až příslušná rozhodčí komise zahájí svoji úřední činnost.
(Nález ze dne 7. března 1923 č. 3841.)
Věc: Ringhofferovy závody akc. spol. na Smíchově a Vojtěch H. a spol. na Smíchově (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Praze (za ministerstvo sociální péče odb. r. Dr. Stern a za zúčastněnou stranu Úřednický výbor jmenované firmy — adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) stran volby zřízeneckého závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Úřednický výbor Ringhofferových závodů, akc. spol. na Smíchově, podal k rozhodčí komisi pro obvod osp-é na S. stížnost proti provedení voleb do zřízeneckého závodního výboru uvedených závodů, datovanou dnem 1. dubna 1922, ve které vytýkal, že do volebního seznamu pojato bylo též 34 vrátných, hlídačů, sluhů kancelářských, hasičů a pod., kteří nepodléhají pensijnímu pojištění a neměli tudíž do volebního seznamu zřízenců býti zapsáni.
Předseda rozhodčí komise na S. přípisem z 18. dubna 1922 vrátil podanou stížnost úřednickému výboru s podotknutím, že k rozhodování o této věci příslušnou jest rozhodčí komise pro obvod Velké Prahy u magistrátu hl. m. P., na niž se nutno přímo obrátiti, neboť rozhodčí komise na S. jest ustanovena pouze pro nynější obvod tamní osp-é, tedy pro obce venkovské, a není dosud ustavena.
Na to zaslal stěžující si úřednický výbor přípisem ze dne 26. dubna 1922 své podání na rozhodčí komisi závodních výborů pro obvod Velké Prahy u magistrátu hl. m. P., kteréžto podání došlo magistrátu dne 27. dubna 1922 a bylo jím přípisem ze dne 20. září 1922 postoupeno předsednictvu rozhodčí komise, kamž došlo dne 21. září 1922.
Při ústním líčení namítal zástupce závodního výboru, že stížnost jest opožděná, poněvadž nebyla podána v 8 denní lhůtě od vyhlášení voleb, dále že rozhodčí komise není příslušnou k rozhodování v této věci, a konečně že vytýkaná vada neměla žádného vlivu na výsledek volby, a nelze proto pro tuto vadu prohlašovati volby za neplatné.
Nálezem ze dne 14. října 1922 prohlásila rozhodčí komise volby do závodního výboru zřízeneckého za neplatné.
Proti rozhodnutí rozhodčí komise podaly stížnost k nss-u Ringhofferovy závody, akc. spol. na Smíchově, a Vojtěch H. a společníci, v níž uplatňují tyto námitky:
1. Stížnost k rozhodčí komisi podána byla opožděně. Byla sice podána do 8 dnů po vyhlášení výsledku voleb, avšak u rozhodčí komise na S., tedy u úřadu nepříslušného. Pražskému magistrátu, jenž vzhledem k tomu, že rozhodčí komise pro Velkou Prahu dosud ustavena nebyla, byl k přijetí stížnosti příslušným, došla stížnost teprve dne 27. dubna 1922, tedy po uplynutí zákonné lhůty § 19 cit. zák. a § 25 prov. nař. Okolnost, že příslušná rozhodčí komise byla ustavena teprve v druhé polovině září 1922, nemůže na věci ničeho měniti, neboť po tu dobu, co komise neexistovala, byl k přijetí stížnosti povolán místně příslušný živnostenský úřad.
3. Komise prohlásila za nerozhodnou okolnost, že zařazení 34 zřízenců nemohlo míti vlivu na výsledek volby, ač § 25, odst. 1 výslovně stanoví, že volba do závodního výboru teprve tehdy jest neplatnou, když dotyčné porušení zákona mohlo míti podstatný vliv na výsledek volby.
4. Komise nezjistila, zda oněch 34 zaměstnanců podléhá pensijnímu pojištění či nikoliv, a neslyšela je o tom.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Námitku stížnosti sub 1. uvedenou v příčině opožděného podání námitek proti volbám, uznal soud za bezdůvodnou. Dle § 19 zák. o závodních výborech a § 25 prov. nařízení mají námitky do způsobu provedení volby závodního výboru a jejího výsledku býti podány do 8 dnů po vyhlášení výsledku voleb u rozhodčí komise.
Není-li v době prohlášení výsledku volby závodního výboru rozhodčí komise, u níž dle zákona mají námitky býti podány, ještě ustavena, nepovolává zákon žádný jiný úřad, aby na místo místně příslušné komise přijal námitky proti volbám do závodního výboru. Není-li takového ustanovení, pak ovšem nelze ani okresní soud ani magistrát považovati za zatímní místo podací pro námitky proti volbě závodního výboru.
Z toho však nelze souditi, že by osobám k podání námitek oprávněným tím, že rozhodčí komise v osmidenní lhůtě po vyhlášení výsledku voleb ještě zřízena nebyla, mohla odňata býti možnost, aby vůbec tohoto prostředku proti volbám použily.
Naopak dlužno vycházeti z toho, že zákon chce poskytnouti straně po dobu osmi dnů plnou možnost, aby stížnost podala. Znamenalo by možnost tuto proti vůli zákona zkracovati, kdyby z osmidenní lhůty bylo třeba jen sebe méně ubíráno.
Dlužno tedy dotčené ustanovení zákonné vyložiti tak, že lhůta k podání námitek počíná běžeti teprve tehdy, když po prohlášení výsledku voleb je fakticky možno námitky u příslušné rozhodčí komise podati. Možnost ta nastává teprve tehdy, když komise započne svoji úřední činnost.
Vzhledem k tomu nelze pokládati za správný názor stížnosti, že v době, kdy rozhodčí komise neexistovala, byl podacím místem pro stížnosti proti volbám do závodního výboru magistrát hl. m. P., a že námitky došedší tomuto úřadu po uplynutí osmidenní lhůty, byly opožděny, neboť dle toho, co svrchu uvedeno, rozhodným jest jediné, zda stížnost došla příslušné rozhodčí komise do 8 dnů po té, kdy komise po prohlášení výsledku voleb započala svoji úřední činnost. Na správné zásadě této spočívá ostatně také předpis § 1 prov. nař., jenž ustanovuje, že v příčině otázky zřízení závodního výboru je možno odvolati se z rozhodnutí živnostenského inspektora k rozhodčí komisi, jakmile bude zřízena.
Že by stížnost nebyla došla příslušné komise do 8 dnů po započetí její úřední činnosti, stížnost vůbec nenamítá, a důvodně namítati by ani nemohla, neboť sama tvrdí, že se komise ustavila v druhé polovici měsíce září 1922, ze spisů pak je patrno, že stížnost došla již dne 21. září 1922, tedy zřejmě v osmidenní lhůtě po započetí činnosti komise a tedy včas.
Námitkou sub 3 uvedenou vytýká stížnost, že úřad, ač sám vycházel ze skutkového zjištění, že pojetí oněch 34 zaměstnanců do voličského seznamu pro volbu do zřízeneckého závodního výboru nemohlo míti vůbec vlivu na výsledek volby do tohoto výboru, přece volbu tu zrušil, a to proti výslovnému ustanovení § 25 vl. nař. ze dne 29. prosince 1921 č. 2 sb. z r. 1922, dle něhož volba do závodního výboru jen tehdy jest neplatná, jestliže určité porušení zákona nebo volebního řádu mohlo míti podstatný vliv na výsledek volby.
Nař. rozhodnutí odporuje tudíž tomuto předpisu vl. nař. a mohlo by obstáti jen tehdy, kdyby onen předpis vl. nař. sám se příčil zákonu a byl tudíž neplatný.
Zúčastněná strana vskutku tvrdila při ústním líčení, že předpis onen neplatný jest. Kdyby tomu tak bylo, pak by ovšem každá i pro výsledek volby bezvýznamná porucha musila míti za následek neplatnost volby, a úřad byl by povinen zabývati se každou takovou poruchou, třeba bylo jisto, že na výsledek volby nejmenšího vlivu neměla.
Nss nemohl se přikloniti k tomuto výkladu zákona a nemohl proto uznati dotčený předpis vl. nařízení za neplatný.
Dle ustanovení § 19 zák. o záv. výborech, jehož provedením jest tento předpis vl. nařízení, možno si do způsobu provedení voleb a jejího výsledku do 8 dnů od vyhlášení výsledku stěžovati u rozhodčí komise.
Jiného ustanovení o opravných prostředcích v řízení volebním zákon o závodních výborech nemá. Zejména nemá žádného ustanovení, které by dopouštělo samostatnou stížnost ke komisi rozhodčí proti seznamu voličskému. Ani vl. nař. z 29. prosince 1921 č. 2 sb. z r. 1922, jemuž zákon v § 17 svěřil úpravu řízení volebního, nechtělo takovýto samostatný opravný prostředek zavésti, ustanovivši v § 8 výslovně, že o námitkách proti seznamu voličskému rozhoduje s konečnou platností volební výbor s výhradou námitek proti celkovému výsledku voleb.
V § 11 ustanovil pak zákon o volbě závodního výboru, že volba tato má býti přímá a tajná a že má se konati podle zásady poměrného zastoupení. Bližší ustanovení o způsobu voleb zůstavil zákon výslovně moci nařizovací. V tom spočívá i zmocnění, aby nařízením bylo stanoveno, které vady řízení volebního mají tak závažný význam, aby přivodily neplatnost volebního aktu.
Ustanovuje-li se za této situace právní v § 25 vl. nař., že »volba do závodního výboru je neplatná, byla-li porušena ustanovení zákona nebo volebního řádu a mohla-li porucha míti podstatný vliv na výsledek volby«, nemohl v tem soud nalézti překročení zákonného zmocnění v § 11 zákona vládě uděleného, neboť cit. předpis § 25 vl. nařízení ani nevybočuje ze zásad v § 11 zák. o způsobu voleb vyslovených, ani není v rozporu s ustanoveními § 19 zákona, jimiž jak svrchu vyloženo, není organisován zvláštní opravný prostředek ke komisi rozhodčí proti seznamům voličským, takže nelze ani tvrditi, že stížnost proti seznamům voličským jest podle zákona za všech okolností a bez obmezení přípustná, a že vl. nař. obmezilo v § 25 stížnost tuto proti vůli zákona jen na určitý případ (t. j. na případ podstatného vlivu na výsledek volby).
Dlužno ostatně míti na mysli, že cit. ustanovení § 25 vl. nař. vyslovuje touž zásadu, která stanovena jest jak v § 20 zákona o volebním soudě pro volby do N. S., do župních zastupitelstev, župních výborů a komisí, tak i v řádu volení v obcích (zákon z 31. ledna 1919 č. 75 sb. § 56), tedy vesměs pro volby významu daleko obecnějšího nežli jsou volby do výborů závodních, což je dostatečným důvodem uznati pravidlo toto za principiální, jehož použití na volby do závodních výborů mohla by vyloučiti jen zcela patrná vůle zákonodárcova. Tomu nasvědčuje konečně i ustálená judikatura o volbách obecních dle starého řádu volení do obcí (z r. 1864), jež řečenou zásadu důsledně zastávala, vyvinuvši ji bez jakékoli positivní opory (srv. § 32 čes. vol. řádu obecního z r. 1864) ze samé povahy a účelu aktu volebního a z povahy a účelu opravného prostředku proti volbě poskytnutého (srv. nálezy správního soudu Budw. 9716, 11691, 14528 a mnoho jiných).
Že pak ze zákona o závodních výborech není nikterak patrná vůle zákonodárcova zásadu tuto při volbách do výborů závodních vyloučiti, bylo již svrchu ukázáno.
K námětu zástupce žal. úřadu při veřejném ústním líčení učiněnému, že spor na rozhodčí komisi vznesený má povahu sporu mezi skupinami zaměstnanců (§ 26 zákona), z čehož by uplynulo, že nelze naň použíti ustanovení § 20 vl. nař., stačí prostě poukázati na to, že rozhodčí komise sama kvalifikuje spor nař. rozhodnutím jako spor »o neplatnost voleb do závodních výborů«, a že i dle tenoru jejího výroku prohlašují se volby do zaměstnaneckého výboru závodního za neplatné. Šlo tedy o spor volební podle § 19 zák. o záv. výborech, takže soud neměl příčiny zabývati se otázkou, zdali zákon zná zvláštní spory mezi skupinami zaměstnanců o zápisy do seznamů voličských, na něž by se ustanovení § 25 vl. nař. nehodilo, či zdali snad § 19 zákona a § 25 vl. nař. jako norma speciální platí ratione materiae pro všeliké spory voleb se týkající.
Dlužno-li však dle toho, co svrchu bylo vyloženo, ustanovení § 25 vl. nař. uznati za platné, pak ovšem není vady řízení v tom, že úřad nezjišťoval, zda skutečně zaměstnanci, o něž jde, podléhají pensijní povinnosti (námitka sub 4), neboť zjišťování onoho nebylo třeba, když předem bylo jisto, že zařazení oněch zaměstnanců do voličských seznamů na výsledek volby vlivu nemělo.
Za to však nař. rozhodnutí, jež zrušilo volby, ačkoliv vycházelo z nesporného předpokladu, že vada v řízení správním vytýkaná vlivu na výsledek voleb neměla, odporuje ustanovení § 25 vl. nař. a bylo je tedy zrušiti jako nezákonné.

Citace:

Nález č. 2055. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 695-699.