Č. 2327.

Policejní věci trestní: 1. Ke skutkové povaze policejních trestních přestupků stačí, že předpisy dané z policejních ohledů byly přestoupeny, není však třeba ani zlého úmyslu ani zavinění. — 2. Závazku jí uloženého policejním předpisem nemůže se osoba zavázaná zprostiti tím, že ustanoví zástupce, kterému uloží konati příkaz policejní, pokud úřad neuznal, že ustanovení zástupce zprošťuje osobu původně zavázanou odpovědnosti.
(Nález ze dne 7. května 1923 č. 7628).
Prejudikatura: Boh. 386 adm.
Věc: Fr. B. v Brně proti zemské správě politické v Brně o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Trestním nálezem městské rady v Brně ze 24. ledna 1923 byl st-l uznán vinným přestupku vyhlášky obecní rady v Brně ze dne 27. července 1893 č. 12348, jehož se dopustil tím, že dne 8. října 1922 neosvětlil schodiště v domě č.—, jehož majitelem jest, od soumraku až do uzavírací hodiny a byl potrestán peněžitou pokutou 10 K.
Nař. rozhodnutím zamítla zsp odvolání, protože skutková podstata přestupku jest prokázána. Stížnost na rozhodnutí to podanou neshledal nss důvodnou.
Vyhláška z 27. července 1893 obsahuje úřední příkaz, že schodiště a uzavřené chodby všech domů v Brně musí býti od soumraku do uzavírací hodiny pořádně osvětleny. Příkaz ten je řízen přímo na majitele domů, jimž se ukládá povinnost, aby za tím účelem učinili potřebná opatření. Odpovědnost za opomenutí tohoto příkazu může podle slovného znění stíhati tedy jediné majitele domů.
Ke skutkové povaze policejních trestních přestupků stačí, že předpisy z policejních ohledů dané byly přestoupeny a nevyhledává se ke skutkové povaze ani zlý úmysl ani zavinění, nýbrž stačí, že policejní předpis stanoví, kdo jest za zachování předpisů vůči úřadům odpověden, a že příkaz předpisem daný nebyl splněn.
Názor ten vyslovil již nss v nálezu Boh. 386 adm., na jehož odůvodnění se dle §u 44 jedn. ř. poukazuje.
V daném případě bylo správním řízením bezvadně zjištěno, že schodiště 8. října 1922 osvětleno nebylo.
Tím jest splněna skutková podstata přestupku shora uvedeného nařízení, neboť opomenutím osvětlení domu neučinil st-l právě potřebné opatření, které jemu jako majiteli domu zmíněná vyhláška ukládá, činíc jej za opomenutí to výslovně odpovědným.
Tím, že st-l, jak tvrdí, ustanovil osobu spolehlivou a způsobilou k obstarávání osvětlování domu, nemůže se zhostiti osobní odpověd- nosti, pokud úřad ohlášení takového nástupce neuznal za závazné a osobní odpovědnost majitele vylučující.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2327. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1220-1221.