Č. 1997.

Obecní samospráva (Čechy): 1. Stížnost poplatníkova proti meritornímu obsahu výroku, kterým dozorčí úřad povolil obci vybírati přirážku, jest za všech okolností nepřípustná. Za to může poplatník uplatniti stížností proti povolovacímu výroku formální nedostatky usnesení obecního zastupitelstva o přirážkách, jež bylo podkladem povolovacího výroku a jež pro tyto nedostatky bylo neplatné. 2. Okolnost, že vyložení obecního rozpočtu a obecních účtu nebylo dle § 72 ob. zříz. řádně vyhlášeno a že nebylo veřejně vyhlášeno usnesení o obecní přirážce, jak velí § 90 ob. zříz., nemá dle zákona sama o sobě v zápětí naprostou neplatnost usnesení o obecní přirážce.
(Nález ze dne 20. února 1923 č. 3058.)
Věc: Vojtěch K. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecních přirážek.
Výrok: Stížnost se zamítá dílem jako nepřípustná, dílem jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo obce O. usneslo se ve schůzi dne 26. dubna konané, aby rozpočet na stavbu školy byl zhotoven dle předpisu přímých daní na r. 1919 a sice 100 K z každé koruny dani. Spisy nepodávají dále zpráv o tom, jak toto usnesení bylo realisováno, avšak st-l ke své stížnosti přiložil originál stížnosti na usnesení obce O., dle kteréhož prý za příčinou stavby školní budovy rozvrhla přirážky na jednotlivé usedlíky, na st-le dle toho připadla stavební přirážka ve výši přes 6400 K.
Tuto stížnost podal st-l u osp dne 11. června 1920 a tento úřad ji dne 15. června 1920 postoupil k jednání osk-i v N. K., která ji zaslala dne 17. června 1920 obecnímu úřadu v O. k podání zprávy.
Zda a jaké konečné vyřízení v této věci vyšlo, a kterým úřadem bylo vydáno, není možno ze spisů zjistiti.
Vyhláškou ze dne 25. prosince 1920 č. —, téhož dne vyvěšenou, oznámil obecní úřad v O., že rozpočty na r. 1920 jsou od 25. prosince 1920 do 9. ledna 1921 veřejně k námitkám vyloženy.
Dle zápisu o schůzi obecního představenstva v O. ze dne 12. ledna 1921 bylo konstatováno, že rozpočty na r. 1920 byly výše uvedenou vyhláškou od 25. prosince 1920 do 9. ledna 1921 u veřejnou známost uvedeny, a že v této době nebylo proti nim žádných námitek vzneseno. Ve schůzi té byly rozpočty ty schváleny a bylo usneseno, aby za příčinou uhrazení vykázaného schodku per 205967 K vypsána a vybírána byla 10840%ní přirážka v r. 1920 ke všem přímým daním v obci předepsaným.
Toto usnesení uvedeno bylo ve známost vyhláškou ze dne 13. ledna 1921 č. — s připomenutím, že k usnesení tomu možno učiniti připomínky v čase od 14. ledna 1921 do 22. ledna 1921. Dle zápisu ze dne 23. ledna 1921 žádná připomínka v uvedené době nebyla učiněna.
Na to ve spisech následuje výměr osk ze dne 23. února 1921 č. —, dle něhož postupuje se obci O. k vyjádření stížnost Vojtěcha K. (st-le) a spol. podaná k obecnímu rozpočtu.
Stížnost sama ve spisech založena není, ale je přiložena jako příloha ke stížnosti k nss-u. Kdy stížnost k osk byla podána, taktéž není možno zjistiti, avšak stalo se tak nejdříve dne 18. února 1921, dne datovaní stížnosti. V ní st-l a soudruzi uvádí, že vyhláška ze dne 13. ledna 1921 (vyhláška o vypsání 10840%ní přirážky) na místech, kde vyhlášky bývaly vyvěšovány v době od 14. ledna do 22. ledna 1922 vyvěšena nebyla. Mimo to namítají proti rozpočtu, že v obci jest řada občanů, kteří provozují veřejně živnost, ale živnost tu nemají u živnostenského úřadu ohlášenu, proto neplatí výdělkovou daň a tedy také neplatí ustanovenou přirážku.
Konečně st-l Vojtěch K. namítá, že zdaňuje se podle daně z r. 1919, kdežtc ostatní zdaňují se podle daně z r. 1913, což jest veliký nepoměr a to k jeho škodě.
K výše uvedenému vyzvání osk odpověděl obecní úřad v O., že vyhláška byla řádně a po dobu v zákoně předepsanou na ohlašovací tabuli vyvěšena a že vyvěšení to bylo bubnem veřejně vyhlášeno. S námitkou, že v místě jsou občané, kteří neoprávněně provozují živnost, odkázal obecní úřad st-le na osp a o různosti v dani Vojtěcha K. uvádí, že všichni poplatníci jsou zdaněni dle daňového výtahu z r. 1919.
Osk předkládajíc zsv-u rozpočet obce O., uváděla, že k připomínkám nebylo přihlédnuto z toho důvodu, že nebyly podány během lhůty a navrhovala osk, aby břímě přirážky rozděleno bylo na delší řadu let.
Zsv sdělením ze dne 13. června 1921 č. — vyzval osk., aby pokud možno výslechem st-lů a širokého okruhu poplatnictva dotčené obce zjistila, zda vyhláška o usnesené úhradě ve smyslu § 90 ob. zříz. skutečně po 8 dnů byla nepřetržitě vyvěšena na úřední desce v kritické době. Vyslýchaní měli býti upozorněni na event. složení přísahy o svém svědectví.
Na to bylo dne 1. července 1921 v obci O. konáno šetření, při němž vyslechnuta byla řada svědků o tom, zda vůbec a jak dlouho vyhláška byla vyvěšena.
Nař. rozhodnutím povolil zsv., smluviv se se zsp., obci O. vybírati ke všem přímým daním přirážkám podrobeným a na rok 1920 předepsaným přirážku 10840%.
Zároveň vyslovil, že k námitkám Vojtěcha K. a spol. proti obecní přirážce svrchu uvedené nebéře zřetele, ježto byly podány opožděně.
Proti tomu směřuje stížnost k tomuto soudu podaná. St-l v ní
1. vytýká, že zastupitelstvo obce O. nešetřilo ustanovení §§ 72 a 90 ob. zříz., nevyhlásivši ani vyložení obecního rozpočtu a obecních účtů, ani usnesení o vybírání svrchu řečené obecní přirážky, a vyvozuje z toho, že nař. povoleni této přirážky jest nezákonné;
2. vytýká, že námitky st-lovy ze dne 11. června 1920 proti usnesení oz o přirážce podané u osp., byly podány správně a včas, ježto usnesení toto nebylo veřejně vyhlášeno,
3. prohlašuje, že »setrvává při svých druhých námitkách ze dne 18. února 1921« a
4. reprodukuje podstatný obsah obojích námitek v ten smysl, že přirážka není na poplatníky rozvržena stejnoměrně, ježto daňová základna přirážky zůstala u rolnických poplatníků od r. 1914 a 1915 nezměněna, kdežto u st-le se od té doby několikrát zvýšila.
Nss založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Nař. vynesení zsv-u obsahuje dvojí výrok, a to jednak povolení obecní přirážky obci O., jednak výrok, kterým žal. úřad odepřel zabývati se věcně námitkami st-lovými »proti usnesené obecní přirážce,« ježto byly podány opožděně. Stížnost obrací se, pokud je v ní vůbec možno nalézti stížné body podle § 18 zák. o ss formulované, především proti prvému výroku žal. úřadu, jímž se obci povoluje obecní přirážka. Námitky proti tomuto výroku, mají-li míti nějaký smysl jako námitky proti aktu povolovacímu, nelze vyložiti jinak, nežli že vytýkají jednak jeho věcnou nesprávnost (ad 4), jednak jeho formální vadnost (ad 1). Věcnou nesprávnost potud, že povolena byla přirážka nestejnoměrně rozvržená, formální vadnost potud, že bylo uděleno povolení přirážky, o níž neusneslo se zastupitelstvo obecní řádným způsobem (ad 1).
O výtkách těchto uvažoval soud takto:
Předmětem stížnosti je výrok, kterým dozorčí úřad udělil obci po- volení vybírati přirážku.
Tento akt povolovací zakládá se na právním poměru mezi úřadem povolovacím (dozorčím v širším smyslu tohoto slova) a obcí. Upravuje se jím právní situace obce, konkrétně řečeno, obec nabývá z něho práva vybírati povolenou dávku veřejnou. Působí sice i na právní situaci poplatníků, leč toliko nepřímým způsobem, ježto přistupuje k usnesení obecního zastupitelstva a dává mu tím plnou právní účinnost. Přímo k poplatníkům obrací se jen usnesení obecního zastupitelstva, aby se dávka obecní vybírala. Jen proti tomuto usnesení poskytuje zákon prostředky opravné (§ 99 česk. ob. zř.) a mimo to v připomínkách (90 ob. zříz.) ještě prostředek zvláštní, jímž se poplatník může o usnesení takovém vysloviti. Jen vůči tomuto usnesení zaujímá tedy poplatník postavení strany procesní, nikoli vůči aktu povolovacímu, vůči němuž postavení strany má obec sama.
Avšak právě proto, že akt povolovací není akt samostatný, nýbrž je podmíněn právní existencí usnesení obecního zastupitelstva, k němuž toliko přistupuje, jehož však nahraditi nemůže, dlužno i jednotlivému poplatníku přiznati nárok na právní ochranu i proti aktu povolovacímu, jestliže akt tento nespočívá na usnesení obecního zastupitelstva, jež nabylo právní moci, což bude ovšem i tehdy, je—li usne- sení toto vůbec po právu neplatné, i tehdy, došlo-li k němu způsobem, který poplatníku odnímá zákonnou příležitost, proti usnesení se brániti buďsi prostředkem opravným, buďsi připomínkami dle § 92 ob. zř. Neboť jinak mohlo by se právo obrany, jež zákon poplatníku proti tomuto usnesení poskytl, státi proti vůli zákona zcela ilusorním a bezcenným (srov. nál. správ. soudu Budw. A č. 7075). Z toho jde, že soudní stížnost poplatníkova proti meritornímu obsahu aktu povolovacího je za všech okolností nepřípustná (srov. nál. spr. soudu Budw. A č. 4528), kdežto stížností, týkající se svrchu dotčených nedostatků usnesení obecního zastupitelstva, soud může a musí se zabývati.
Proto bylo námitku stížnosti (ad 4), která vytýká věcnou nesprávnost nař. rozhodnutí, odmítnouti jako nepřípustnou.
Námitku (ad 1), která vytýká formální nedostatky usnesení obecního zastupitelstva o přirážkách, podrobil soud svému zkoumání, při němž shledal toto:
Stížnost vytýká v tomto směru jednak, že vyložení obecního rozpočtu a obecních účtů nebylo dle § 72 ob. zříz. řádně vyhlášeno, jednak, že nebylo veřejně vyhlášeno usnesení o obecní přirážce, jak velí § 90 ob. zříz. Zanedbání těchto předpisů lze zajisté vytýkati jako formální vadu. Ze by však mělo v zápětí naprostou neplatnost usnesení o obecní přirážce, nedá se ze zákona vyvoditi. Zbývá tedy dle toho, co svrchu bylo vyloženo, jen otázka, zdali opominutí obou řečených vyhlášek neb aspoň jedné z nich a které z nich, znemožňuje poplatníku obranu proti usnesení o obecní přirážce.
Je jasno, že tento účinek může míti jen opominutí vyhlášky o usnesení obecního zastupitelstva dle § 90 ob. zříz., neboť, byla-li tato vyhláška náležitě učiněna, naskýtá se poplatníku příležitost vytýkati opravným prostředkem (§ 99 ob. zříz.) i nedostatek vyhlášky dle § 72 ob. zříz. Padá tedy na váhu jen ona námitka stížnosti, v níž se tvrdí, že bylo opominuto vyhlásiti usnesení obecního zastupitelstva o obecní přirážce. V daném případě jest to usnesení obecního zastupitelstva v O. ze dne 12. ledna 1921.
Ze spisů správních vysvítá, že žal. úřad dal právě o tom, zda toto usnesení bylo podle § 90 obec. zříz. vyhlášeno, provésti podrobné šetření. Dle protokolu o tomto šetření dne 1. července 1921 za účasti st-lovy sepsaného vypověděla řada slyšených svědků —, že vyhláška o dotčeném usnesení byla na obecní desce po dobu od 14. do 22. ledna 1921 vyvěšena, dva svědci (— —) potvrdili mimo to, že vyhlášení usnesení bylo veřejně vybubnováno, a jeden ze svědku svrchu jmenovaných (—) vypověděl, že vyhlášku sám napsal, starostovi k vyvěšení odevzdal, a že ji tento za svědkovy přítomnosti vyvěsil. Po uplynutí lhůty svědek sám vyhlášku s desky sejmul, shledav, že nebyla jinými vyhláškami zakryta. Všichni tito svědci prohlásili, že jsou ochotni výpověď svou potvrditi přísežně. Naproti tomu st-l a tři jiní svědci vypověděli, že v řečené době vyhlášku na obecní desce neviděli, ačkoli zvlášť se šli přesvědčiti, zda vyhláška vyvěšena jest. I tito svědci prohlásili svou ochotu potvrditi výpověď svoji přísežně.
Vzal-li žal. úřad na základě tohoto výsledku šetření za prokázáno, že usnesení obecního zastupitelstva ze dne 12. ledna 1922 bylo veřejně vyhlášeno, musil i nss toto skutkové zjištění položiti za základ svého rozhodnutí (§ 6, odst. 1 zák. o ss), neboť nenalezl, že žal. úřad neměl pro ně ve spisech dostatečný podklad nebo že nějak překročil procesně-právní hranice, v nichž mu přísluší výsledky průvodního řízení volně hodnotiti. Za tohoto stavu věci nemohl soud uznati stížnost, pokud brojí proti povolovacímu výroku žal. úřadu pro zanedbání svrchu dotčených vyhlášek za důvodnou.
Zbývající dvě námitky (ad 2 a 3) lze dle znění jejich vyložiti v ten smysl, že míří proti onomu výroku žal. úřadu, kterým tento odepřel zabývati se věcně »námitkami Vojtěcha K. a spol. proti obecní přirážce,« shledav, že jsou opožděné. Z obsahu stížnosti a jejích příloh je patrno, o jaké námitky st-li jde. Jsou to jednak »námitky do rozhodnutí obecního zastupitelstva« datované dne 11. června 1920 a předložené téhož dne pod č. — u osp v D. a pak námitky st-lem a společníky podané u osk v N. K. Tyto námitky datované dne 18. února 1921 čelí proti schválení rozpočtu a schválení přirážek. Vytýká se v nich nedostatek vyhlášek, o němž již svrchu byla řeč, mimo to pak nepoměrné zatížení dnešního st-le, a navrhuje se, aby rozpočet byl obci vrácen k přepracování a k řádnému vyhlášení.
Chce-li st-l (ad 3) vytýkati, že žal. úřad nezabýval se »námitkami« na prvém místě uvedenými, je jeho stížnost zřejmě bezdůvodná, neboť toto jeho podání není možno již proto, že se obrací k státnímu úřadu dozorčímu, považovati ani za připomínky ve smyslu § 90 ob. zříz., ani za odvolání dle § 99 ob. zříz. a nemůže se tedy st-l cítiti zkráceným, že se žal. úřad těmito námitkami, jichž vyřízení do jeho působnosti vůbec spadati nemůže, věcně nezabýval.
Pokud pak jde o námitky podané u osk., není z obsahu jejich možno s jistotou rozpoznati, čeho chtěl jimi st-l docíliti, zda instančního přezkoumání usnesení obecního zastupitelstva dle § 99 ob. zříz., jež by ovšem příslušelo osk-i, či chtěl-li v nich přednésti své připomínky podle § 92 tohoto zákona, jimiž se má zabývati úřad přirážku povolující.
St-l nemůže se tedy důvodně míti za zkrácena tím, že žal. úřad, tyto jeho »námitky« nepovažoval za odvolání z usnesení obecního zastupitelstva a že proto předpokládal, že usnesení toto, nebyvši odvoláním vzato v odpor, je v právní moci.
Obsah stížnosti k tomuto soudu podané ostatně ani nenasvědčuje tomu, že st-l chtěl v tomto směru před soudem námitku vznésti.
Jestliže však žal. úřad mohl považovati řečené »námitky« za připomínky podle § 90 ob. zříz., pak musil si vším právem položiti otázku, zda připomínky tyto byly podány v osmidenní lhůtě v citovaném § 90 stanovené. Ale tato lhůta, i kdyby slušelo ji počítati ode dne 22. ledna 1921, do kterého — jak svrchu bylo dle spisů zjištěno — vyhláška o usnesení obecního zastupitelstva o obecní přirážce byla veřejně vyvěšena, uplynula již 30. ledna 1921, kdežto »námitky« st-lovy jsou datovány, jak stížnost sama uvádí, teprve dnem 18. února 1921, a byly tedy zřejmě podány po zákonné lhůtě. Uznal-li je tudíž žal. úřad opožděnými, a odepřel-li proto jimi se zabývati, sluší mu v tom dáti za pravdu, takže soud i tuto námitku stížnosti musil uznati bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1997. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 565-570.