Č. 1856.Pozemková reforma: 1. Uplatňuje-li obec svůj přednostní nárok na pozemky drobnými pachtýři požadované, jsou úvaze stát. pozemkového úřadu při rozhodování o žádosti takové dány meze tím, že má zkoumati, zda jest třeba pozemků pro účely obce a zda potřeba obce přikázáním požadovaných pozemků může býti kryta. — 2. Právo obce požadovati pozemky pro svůj stavební rozvoj zahrnuje i případy, kdy obec pozemky chce přenechati osobám jiným ke stavbě domků dělnických nebo zřízeneckých. — 3. Nároku obce na pozemky takové není na závadu, že pozemky nejsou pojaty do regulačního plánu ani že tu jsou ještě jiné pozemky, na nichž také může býti stavěno. — 4. Nárok obce na pozemky dle 1. může úřadem býti zamítnut z důvodu, že toho času není dalšího stavebního rozvoje města třeba. (Nález ze dne 18. ledna 1923 č. 666.)Věc: Městská obec Mělník proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran přednostního nároku na pozemky požadované drobnými pachtýři. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: St-lka požádala za uznání přednostního nároku na pozemky č. kat..., požadované drobnými pachtýři podle zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb., uvádějíc, že obec pozemků těch nutně potřebuje pro svůj stavební rozvoj, ježto jiných pro stavbu vhodných pozemků jest po skrovnu, a potřeba nových domků pro dělnické a zřízenecké rodiny jest převeliká. O žádosti obce konáno bylo komisionelní řízení, při němž se stavební znalec vyslovil, že pozemky ony hodí se sice pro stavbu, leží však mimo obvod zastavovacího plánu, a že do návrhu nového zastavovacího plánu pojat jest pouze pozemek č. kat. —. Dále poukázal stavební znalec na to, že vedle požadovaných pozemků jsou ještě jiná stavební místa, jež leží severně a jihovýchodně od místa, a že v Mělníku mimo košíkařství a ovocnářství jiného průmyslu není, a rozvoj jeho v budoucnosti závisí na zbudování mělnického přístavu. Výměrem ze dne 9. listopadu 1921 prohlásila obvodová úřadovna v Praze, že žádosti obce nevyhovuje, ježto z konaného šetření nevychází na jevo, že by obec potřebovala oněch pozemků pro svůj stavební rozvoj nebo pro zajištění komunálních podniků, naopak ze žádosti obce prý vysvítá, že obec chce získati pozemků těch ku stavbě drobných domků dělnických a zřízeneckých; uznání pak takovéhoto nároku obce bylo by prý proti úmyslu zákonodárce, ježto by tím byl dlouhodobým drobným pachtýřům odňat nárok zákonem jim přiznaný. Zároveň poukázala obvodová úřadovna na to, že manželé K., dlouhodobí pachtýři pozemku č. kat. —, jsou ochotni pozemek ten postoupiti obci za cenu nabývací, bude-li ho tato potřebovati pro nějakou stavbu veřejnou nebo sloužící obecnému dobru. Z rozhodnutí obvodové úřadovny podala obec odvolání, ve kterém uváděla, že podmínky pro přiznání nároku jsou dány, ježto vzhledem ke značné bytové tísni obec nutně potřebuje dotyčných pozemků pro stavbu, a tyto také k účelu tomu dobře se hodí. Od požadování dílce pozemku č. kat. —. jejž měl v pachtu Antonín V., obec prý upouští, trvá však na své žádosti stran zbývající části téhož pozemku, na níž se strany pachtýřů nárok uplatňován není. K prohlášení manželů K-ových podotkla obec, že jest pro ni bezcenné, ježto obec veřejné nebo všeobecnému dobru sloužící stavby na tomto pozemku zříditi nehodlá. Stpú výnosem ze dne 3. února 1922 nevyhověl odvolání, potvrdiv rozhodnutí obvodové úřadovny v celém jeho znění. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že při šetření konaném o žádosti města Mělníka bylo zjištěno, že požadované pozemky, na které obec uplatňuje přednostní nárok, jsou v regulačním plánu a že vyšlo na jevo, že kromě žádaných pozemků existují ještě jiná stavební místa, na nichž se může město Mělník rozšiřovati. Dále podotkl úřad, že v nynější době není na Mělníku průmyslu, který by měl v zápětí rozšíření stavebního ruchu i na pozemky městem požadované. Z důvodů těchto a z důvodů obvodovou úřadovnou uvedených bylo prý stížnost obce zamítnouti jako bezdůvodnou. O stížnosti obce podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto: Dle § 1 zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. nelze drobnému pachtýři uplatniti nárok na pozemky ve smyslu cit. zákona, požaduje-li obec pozemků těch pro svůj stavební rozvoj a uzná-li stpú důvodnost nároku obcí vzneseného. Uznáním tím vstupuje pak obec dle ustanovení § 1 d) č. 1 zák. z 1. dubna 1921 č. 166 sb. v požadovací právo pachtýřovo. Zákon sám blíže neuvádí, v jakém směru má úřad zkoumati důvodnost nároku obcí vzneseného, avšak z okolnosti, že požadování pozemků obcí smí se díti pouze pro jisté účely, jest zřejmo, že stpú náleží zkoumati, zda jest zde potřebí pozemků pro tyto účely, a zda potřeba ta přikázáním požadovaných pozemků do vlastnictví obce může býti kryta.Tím jsou dány také meze úvaze stpú-u při rozhodování o nároku obce. V daném případě odepřel úřad uznání nároku st-lčina jednak z důvodů rozhodnutí prvé stolice, jednak z dalších důvodů jím samým uvedených. Stížnost uvádí proti nim, že podmínky pro uznání jejího nároku jsou splněny, ježto bytová nouze na Mělníku jest veliká, a pozemky ony pro stavbu dělnických a zřízeneckých domků dobře se hodí, za kterýmžto účelem hodlá obec pozemky ty získati. Pokládá tedy stížnost jediné tyto okolnosti za rozhodné pro vznik nároku obce. Žal. úřad odpírá vyhověti obci především z důvodu, že obec chce získati uvedených pozemků ke stavbě drobných domků dělnických a zřízeneckých a tvrdí, že uznání nároku obce k tomuto účelu nebylo by v intenci zákona, ježto by tím drobní pachtýři připraveni byli o svůj nárok. Okolnost, že by drobní pachtýři přiznáním nároku obci zbaveni byli svého práva ve smyslu cit. zákona, sama o sobě na závadu býti nemůže, neboť zákon výslovně obci na úkor pachtýřů nárok ten propůjčuje a tedy obci za jistých podmínek dává přednost před drobnými pachtýři v příčině požadování dotyčných pozemků. Zákon také neomezuje obec, aby získati mohla pozemků na základě uvedeného zákona jen pro vlastní své stavby, nýbrž uvádí všeobecně, že obec může dožadovati se dotčených pozemků pro svůj stavební rozvoj, což nikterak nevylučuje, aby obec získané pozemky nepřenechala osobám jiným na stavbu dělnických a zřízeneckých domků. Z toho zřejmo, že by nař. rozhodnutí jediné o tento důvod opřeno býti nemohlo. Nař. rozhodnutí spatřuje, překážku uznání nároku obce dále v tom, že dotyčné pozemky nejsou pojaty do platného regulačního plánu. Ani tento důvod nemá dostatečné opory v zákoně. Nehledě k otázce, zda stavební řád český pro venkov skutečně vylučuje stavěti na pozemcích do polohového plánu nepojatých, nutno v tomto případě veškeré pochybnosti odmítnouti vzhledem k ustanovení § 48 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb., jenž v době rozhodování druhé stolice platil, a dovoluje stavby i na pozemcích, jež do zastavovacího plánu pojaty nebyly. Není tedy již vzhledem k tomuto předpisu zákona okolnost, že určitý pozemek není pojat do zastavovacího plánu, absolutní překážkou pro jeho zastavění, a netřeba se ani zabývati okolností ve stížnosti namítanou, že jeden z požadovaných pozemků do plánu onoho pojat byl. Že by pozemky ony pro stavbu dělnických a zřízeneckých domků se nehodily, nař. rozhodnutí neuvádí, a ani by uváděti nemohlo, aniž by se octlo v odporu se spisy, neboť při komisi byla způsobilost pozemků v tom směru výslovně znalcem zjištěna. Jako další důvod k zamítnutí nároku obce uvádí žal. úřad, že kromě žádaných pozemků existují ještě jiná stavební místa, na něž může se Mělník rozšířiti. Námitkou touto stojí úřad na stanovisku, že obec nemůže vznésti nárok na pozemky požadované drobnými pachtýři, jestliže jsou zde ještě jiné pozemky, na nichž také stavěno býti může. Názor ten nemůže nss sdíleti. Rozhodla-li se obec získati pro svůj nutný stavební rozvoj pozemky požadované pachtýři, nemůže býti odkazována na to, aby pro potřebu svoji opatřila si pozemky jiné, jež snad také k tomu účelu se hodí. Že by dotčené pozemky, na něž úřad st-lku odkazuje, byly již ve vlastnictví obce a stačily pro účel, pro který st-lka pozemků se domáhá, rozhodnutí neuvádí, a ani ve správním řízení nic podobného tvrzeno nebylo. Konečně uvádí nař. rozhodnutí, že v nynější době není na Mělníku průmyslu, který by měl v zápětí rozšíření stavebního ruchu i na pozemky městem požadované. Tím chce úřad vysloviti, že v nynější době není potřebí dalšího rozvoje města, a že tudíž obec pozemků oněch pro svůj stavební rozvoj nepotřebuje. Je jisto, že kdyby potřeby takové zde nebylo, že by úřad mohl obci odepříti uznání jejího nároku, a nelze proto tento důvod pokládati za nezákonný. Stížnost však popírá skutkový základ tohoto důvodu, uvádějíc, že bytová nouze na Mělníku jest převeliká, že jednotlivé byty jsou přeplňovány a lidé bydlí na mnoze v budovách pro sešlost k obývání nezpůsobilých, v bytech nezdravých a vlhkých, v místnostech sklepních, v komorách podkrovních, ba i v kůlně nebo v chlévě. Ačkoliv st-lka již v řízení správním námitku tuto vznesla, úřad ani správnost námitky té nevyšetřil, ani v rozhodnutí svém neuvedl, proč k tomuto tvrzení st-lky nepřihlíží, a nevyslovil, zda snad tvrzení ta pokládá za pravdivá či za bezvýznamná pro rozhodnutí a z jakého důvodu. Tímto nedostatečným vyšetřením věci a odůvodněním nař. rozhodnutí, stížil žal. úřad st-lce obranu proti nař. rozhodnutí a znemožnil nss-u jeho přezkoumání, i jde tedy v tomto případě o vadu podstatnou. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.