Č. 2222.

Spolkové věci: Statutární pojmenování spolku »Pressburger Liedertafel« jest podle § 4 zák. ze 14. dubna 1920 č. 266 sb. nepřípustné.
(Nález ze dne 14. dubna 1923 č. 2573).
Věc: Mužský pěvecký spolek »Liedertafel« v Bratislavě (adv. Dr. Frühwirth z Bratislavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (Dr. L. Černó) stran vidimování stanov.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Výroky: Výnosem z — vrátil ministr pro Slov. županovi bratislavské župy změněné stanovy stěžujícího si spolku, jež mu byly k vidimování předloženy, s vyzváním, aby vyžádal jejich opravu (doplnění) v těchto bodech:
1) jméno Bratislava je nepřeložitelné;
2) členem spolku může se stát jen čsl. státní příslušník.
Po rozumu tohoto poukazu vyzval župan spolek k opravě stanov.
Do uvedeného výnosu ministerského podal spolek svým starostou stížnost k nss-u. Tento se musil, prve než přikročil k meritornímu jejímu projednání, vypořádati s námitkou žal. úřadu, že stížnost není podepsána osobou, která ve smyslu stanov má právo spolek vůči úřadům zastupovati. Tato námitka jest bezdůvodná. Stížnost podepsána jest Drem Samuelem F., jenž jest dle potvrzení rady města Bratislavy ze dne 5. května 1922 č. — předsedou stěžujícího si spolku. Ježto pak dle § 8 spolkových stanov zastupuje předseda spolek vůči úřadům, není pochyby, že stížnost jest podepsána osobou k zastupování spolku povolanou a že jest ji tudíž pokládati za řádně podanou stížnost spolku.
Stížnost čelí proti bodu 1 cit. výnosu, chápajíc jej v ten rozum, že jím se označuje podržení dosavadního pojmenování spolku »Pressburger Liedertafel« za nepřípustné; že význam rozhodnutí takto byl správ- ně pojat, přiznává i odvodní spis.
V tomto směru vytýká stížnost, že podle ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 266 sb. náleží ministru vnitra, aby pro každé město ustanovil úřední jméno, které jest vésti v patrnosti ve zvláštní matrice a jež jest v úředním seznamu míst uvésti ve všeobecnou známost. Ježto tento seznam dosud nebyl vydán, neexistuje po právu ani místní pojmenování »Bratislava«. Mimo to připouští čl. 2. nař. ze dne 25. srpna 1921 č. 324 sb., vydaného k provedení tohoto zákona, aby pro města, v nichž obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka, než čsl., ustanovil ministr za úřední název místa také onen, který si vytvořil jazyk národní menšiny a jehož pak podle ustanovení čl. 3 odst. 3 i soudy a úřady ve styku se stranami užívati musí. Ve styku soukromém, společenském a obchodním jest však užívání historických pojmenování dle zákona i prováděcích nařízení přípustné a také skutečně i obchodní firmy i denní listy bratislavské tohoto pojmenování používají. Stěžující si spolek používá svého pojmenování, jež bylo shledáno závadným, již ode dávna a byť i jméno města Bratislavy bylo nepřeložitelné v úředním styku, nelze přec předpis ten přenášeti na pojmenování spolku.
Stížnost má zajisté pravdu, tvrdí-li, že nebylo podle cit. zákona a nařízení stanoveno úřední jméno města Bratislavy a že nebyl dosud vydán tiskem a ve všeobecnou známost uveden úřední seznam míst ve smyslu §u 3 cit. zákona. Stížnost však přehlíží, že již oběžníkem ze dne 4. října 1919 č. 7951 pres., vyhlášeným v Úradných novinách, roč. 1, č. 30—31, tedy v době před vydáním zákona ze dne 14. dubna 1920, ministr vyhlásil, že »úřední a jediné správné jméno našeho města je Bratislava.«
Vyhláška tato opírá se o zák. čl. 4:1898, jenž stanoví, že každá obec může míti jen jedno úřední jméno (§ 1), jež určiti náleží do oboru působnosti ministra vnitra (§ 2). Stanovil-li však úřední jméno města Bratislavy ministr pro Slov., byl k tomu povolán podle §u 14 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 b., podle něhož byl zmocněn, aby na Slovensku činil i administrativní opatření, spadající do resortu ministra vnitra; za takovéto opatření pokládati jest i určení úředního jména ve smyslu zák. čl. 4:1898.
Tím, že později vešel v účinnost zákon ze dne 14. dubna 1920, na tomto dřívějším stanovení jména města ničeho nebylo změněno a nemá tedy stížnost pravdu, tvrdí-li, že úřední pojmenování Bratislava po právu neexistuje.
Poukaz na prováděcí nařízení k tomuto zákonu nemá ovšem významu, pokud pro město nebylo stanoveno ještě jiné úřední jméno (úřední název menšiny); že by se tak ohledně města Bratislavy bylo stalo, stížnost ani netvrdí. Dnem, kds vešel v účinnost zákon ze dne 14. dubna 1920, zrušen byl dle jeho § 24 uher. zák. čl. 4:1898; den tento jest dle § 25 téhož zákona a § 6 zákona z 8. září 1920 č. 256 Sb. 27. duben 1920. Od tohoto dne, resp. ode dne, kdy vstoupilo v účinnost vládní nařízení ze dne 25. srpna 1921 č. 327 sb. (t. j. 6. září 1921) rozhodný jsou pro posouzení, kdy používati jest úředního jména města, předpisy tohoto zákona a nařízení. To platí tedy i pro daný případ.
§ 4 cit. zák. praví, že úředních názvů používati jest ve styku se všemi soudy státními a veřejnými úřady atd.
Jde tedy o to, zda podle tohoto ustanovení stěžující si spolek nesoucí název »Pressburger Liedertafel« je oprávněn pojmenování tohoto i nadále ve stanovách používati. Zodpovědění této otázky záleží na dvou momentech, totiž zda uvedeným pojmenováním se označuje jméno města a zda děje se tak ve styku s úřadem.
Že jde o použití jména města Bratislavy, jest patrno z toho, že slovo »Pressburger« jest adjektivní forma odvozená z německého názvu města Bratislavy a že pojmenování spolku má také vskutku naznačiti jeho vztah k tomuto městu, v němž má spolek cetrum svém činnosti.
Jelikož pak stanovy spolků na Slovensku podle platných dosud předpisů bývalé uherské vlády (nař. z 28. dubna 1873 č. 1394 B. M. a z 2. května 1875 č. 1508 B. M.) musí být úředně vidimovány a za tím účelem úřadům předkládány, jest i patrno, že mají povahu listiny, o níž jest zavésti úřední jednání a kterou se tedy vchází ve styk s úřadem.
Tím vyvrácena jest i námitka, že tu jde o používání historického pojmenování města Bratislavy, jež jest obvyklé v německém jazyku, mimo úřední styk.
Jsou tedy dány obě podmínky cit. § 4 a proto jest oprávněn požadavek, aby ve stanovách se užívalo jedině označení odpovídajícího úřednímu názvu města Bratislavy.
Proto bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2222. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1026-1027, 1032-1032.