Č. 2111.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: V řízení o příděl půdy do vnuceného pachtu nemá obec postavení strany jménem jednotlivých vnucených pachtýřů.
(Nález ze dne 21. března 1923 č. 4599).
Věc: Obecní rady v P. a D. P. a K. ,(adv. Dr. Ludv. Krupka z Vyškova) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o neuznání legitimace v zastoupení vnucených pachtýřů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením obvodové úřadovny stpú v Brně z 12. ledna 1922 bylo stanoveno pachtovné pro vnucené podpachtýře pozemků od velkostaku K. na 90 Kč z 1 měřice. Proti tomuto usnesení podaly obecní rady v P. a D. P. a v K. v zastoupení místních podpachtýřů stížnost k stpú domáhajíce se změny zmíněného usnesení.
Stpú však nař. rozhodnutím stížnostem těm nevyhověl, ježto st-lé nejsou k podání stížností dle platných zásad řízení administrativního vůbec oprávněni, poněvadž obecní úřady resp. obce si stěžující nejsou pachtýři po rozumu § 63 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 sb., nemohly tudíž rozhodnutím obvodové úřadovny stpú na svých právech subjektivních vůbec býti dotčeny, plnou mocí vnucených pachtýřů pak se nevykázaly.
Stížnost obecních rad v P. a D. P. a v K. pro kusost řízení a nezákonost podaná vytýká, že se stpú nezabýval věcnými námitkami stížnosti, nýbrž postavil se na formální stanovisko, že obce nejsou legitimovány k podání stížnosti, dokud nepředloží plnou moc pachtýřů.
Stížnost neodporuje tomuto názoru, tvrdí však, že obvodová úřadovna resp. poradce v B. důsledně oznamovali vše, co se týkalo vnucených pachtýřů, stěžujícím si radám, pachtýři jako takoví nebyli ani poradcem ani obv. úřadovnou nikdy o ničem uvědomováni a že tím uznány byly stěžující si obce jako zástupci vnucených pachtýřů.
Rozhoduje o této stížnosti vycházel nss z těchto úvah: V řízení dle § 63 příděl. zákona stávají se uchazeči o půdu přídělem půdy do prozatímního pachtu sami jako vnucení pachtýři stranami v tomto řízení. Není zákonného ustanovení opravňujícího a zavazujícího obce, aby v zastoupení uchazečů o půdu a po přídělu v zastoupení vnucených pachtýřů — ve věci té jednaly, nýbrž jest věcí každého jednotlivého vnuceného pachtýře, aby sám svá práva hájil nebo způsobilého zmocněnce k tomu ustanovil. Obec jako osoba právnická není povolána, aby v řízení tom vystupovala jako procesní zmocněnec osob jiných (srovn. §§ 4, 26, 29 civ. ř. s.).
Skutečnost, že, jak stížnost uvádí, obv. úřadovna svá opatření sdělovala pouze obcím a že o nich vnuceným pachtýřům ani přímo písemně nebo veřejným prohlášením nedala věděti ani stěžující obce nežádala, aby opatření ta vnuceným pachtýřům závazným způsobem sdělily, nemůže na uvedeném právním stavu ničeho změniti a z obce, která pouze jako úřad jest povolána stpú a jeho orgány v jejich činnosti podporovati, učiniti zmocněnce vnucených pachtýřů.
Když žal. úřad rekurs obcemi za vnucené pachtýře podaný odmítl pro nedostatek legitimace, nemohl v postupu tom nss shledati nezákonnost.

Citace:

Nález č. 2111. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 810-811.