Č. 2208.

Zdravotnictví: Přezkoumává-li min. zdravotnictví a tělesné výchovy jako stolice odvolací rozhodnutí zemského úřadu politického, jímž byla žádost za lékárnickou koncesi pro nedostatek náležitostí v § 46 lék. zák. vytčených odmítnuta podle § 47, odst. 1 tohoto zákona, není povinno ani oprávněno přihlížeti k dokladům, jež mu žadatel předložil teprve v řízení rekursním.
(Nález ze dne 10. dubna 1923 č. 5905).
Věc: Ph. Mgr. Josef P. v T. proti ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy (min. koncip. Dr. F. Janko) o koncesi lékárnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zamítlo rozhodnutím ze dne 3. června 1922 č. — rekurs Josefa P. proti výroku zemské politické správy ze dne 5. září 1921, jímž tato odmítla bez dalšího řízení žádost Josefa P. za koncesi k zřízení a samostatnému provozování nové veřejné lékárny v Praze 2 se stanovištěm v — ulici v čp. — proto, že st-l neprokázal akademické hodnosti magistra farmacie, jak to předpisuje bod 3 § 3 zák. lékárnického. Předložený diplom z r. 1889 pozbyl své platnosti pravoplatným odsouzením žadatele pro zločin dle § 81 tr. z. a on neprokázal, že znovu nabyl akademické hodnosti magistra farmacie.
Ježto pak st-l předložil (po podání rekursu) přímo mimo jiné doklady také opis nového diplomu magistra farmacie z 23. února 1914, nařídilo, aby mu tyto doklady byly vráceny s poznámkou, že k nim nemohlo býti ministerstvem přihlédnuto se zřetelem k ustanovení §§ 46 a 47 zákona lékárnického, podle nichž měly býti tyto průkazy připojeny již k žádosti.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Josefa P., v níž uplatňuje st-l jak vadnost řízení, tak nezákonnost rozhodnutí proto, že 1. nebylo dbáno nového diplomu ze dne 23. února 1914; 2. že úřad nevyšetřil dotazem na pražské universitě, zda ještě nyní je starý diplom z roku 1889 neplatný; v tom směru poukazuje stížnost na výnos min. sprav., vydaný na základě vlastnoručního listu presidenta republiky ze dne 23. října 1919 č. 25804/19, podle něhož bylo také st-lovo odsouzení prominuto a záznam trestu vymazán.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle § 3 č. 3 zákona ze dne 18. prosince 1906 č. 5 ř. z r. 1907 vyžaduje se, aby kde dosáhl práva k samostatnému provozování veřejné lékárny — mimo Jiné — také, aby žadatel měl akademický stupeň magistra farmacie podle studijního a zkušebního řádu získaný. V § 46 cit. zák. se ustanovuje, že žádost za koncesi k provozování veřejné lékárny má býti podána u politického zemského úřadu v jehož správním ob- vodu leží nebo má ležeti stanoviště lékárny. K takové žádosti mají býti připojeny doklady, že jsou tu podmínky, kterých se v § 3 pod č. 1—4 pro osobní způsobilost vyžaduje. V § 47 cit. zákona se nařizuje, že politický zemský úřad má prozkoumati nejdříve žádost za koncesi a doklady k ní přiložené vzhledem k požadavkům v § 46 uvedeným. Jde-li již z toho průzkumu na jevo, že nebylo vyhověno předpisům v tomto § uvedeným, budiž žádost bez dalšího řízení odmítnuta.
V daném případě podal st-l u zemské politické správy žádost za koncesi k provozování veřejné lékárny a doložil ji mimo jiné doklady i diplomem o dosažení akademického stupně magistra farmacie ze dne 23. července 1889. Zemská politická správa zjistila, zkoumajíc žádost za koncesi a doklady k ní přiložené ve smyslu § 47 lék. zákona, že žadatel byl odsouzen z roce 1900 pro zločin dle § 81 tr. z., čímž diplom z roku 1889 s žádostí předložený pozbyl své právní účinnosti (§ 26 tr. z.).
Jestliže 1. stolice na základě tohoto zjištění a se zřetelem k tomu, že st-l nové nabytí diplomu neprokázal, odmítla žádost st-lovu za propůjčení lékárenské koncese po rozumu § 47, odst. 1 lék. zákona jako nevyhovující náležitostem předepsaným § 46 téhož zákona a žal. úřad rozhodnutí její z tohoto důvodu potvrdil, nelze shledati, že by nař. rozhodnutí min. bylo s uvedenými předpisy zákonnými v rozporu.
Námitky, jež stížnost vznáší proti postupu úřadu po stránce formální, nemohl soud uznati důvodnými. St-l nepopíraje, že jeho odsouzením pro zločin diplom z roku 1889 pozbyl platnosti, vytýká, že bylo věcí úřadu, aby vyšetřil zejména dotazem u university, je—li onen diplom neplatný dosud, a poukazuje tu k vlastnoručnímu listu presidenta republiky ze dne 23. října 1919 a k výnosu min. sprav. z 23. října 1919 č. 25804 (Věstník tohoto ministerstva č. 11 z r. 1919 sub 37). Soud naproti tomu uvážil, že st-l ve své žádosti ani neprokázal ani jinak nenaznačil, že by diplom jeho z r. 1889 byl zase platnosti nabyl, a také ve zprávě státního zastupitelství v H. K. jako úřadu trestního rejstříku z 23. března 1919 není nijaké zmínky o tom, že z onoho amnestičního listu presidenta vyplývají pro st-le nějaké právní důsledky; proto neměly po názoru nss-u správní úřady ani podnětu, tím méně povinnosti, aby konaly nějaké šetření o tom, zda platnost st-lova diplomu z r. 1889 zase neobživla, a založily tudíž právem své rozhodnutí na úřední zprávě příslušného orgánu o odsouzení st-lově pro zločin.
Rovněž neshledal soud důvodnou námitku stížnosti, že žal. úřad nepřihlédl k novému diplomu o nabytí hodnosti magistra farmacie ze dne 23. února 1914, jejž st-l předložil jemu přímo v stadiu rekursním.
Zákon lékárnický upravuje v oddílu pátém řízení o žádostech za koncesi k provozování veřejných lékáren, stanovil v § 47 jako zvláštní samostatné stadium tohoto řízení přezkoumání žádosti takových v tom směru, vyhovují-li náležitostem v 46 vytknutým. Praktický význam této úpravy jeví se v tom, že úřad jest oprávněn, ba povinen žádost nemající náležitostí § 46 odmítnouti, t. j., že není povinen, ano ani nesmí o žádosti takové zavésti řízení další, jak jest normováno v §§ 48 a násl. Odmítne-li v konkrétním případě úřad žádost za lékárnickou koncesi podle předpisu 1. odst. § 47 lék. zákona, jest podstata jeho rozhodnutí ve výroku, že ona konkrétní žádost není po zákonu způsobilá, aby o ní zavedeno bylo řízení podle §§ 48 a násl. Proto pak také, odvolá-li se žadatel z rozhodnutí takového, může stolice odvolací jedině zkoumati zda . stolice žádost u ní podanou právem odmítla, t. j. zavedení dalšího řízení o ní odepřela. Žadatel, jenž může nedostatky, které byly důvodem odmítnutí jeho prvé žádosti, odčiniti předložením nových dokladů, má ovšem na vůli podati žádost novou, náležitě instruovanou. Nemůže však správnost rozhodnutí 1. stolice, odmítajícího žádost u ní podanou pro nedostatek zákonitých náležitostí uvésti v pochybnost tím, že scházející doklady předloží v řízení rekursním teprve stolici odvolací. Byla tudíž také v daném případě předmětem rozhodování žal. úřadu jediné otázka, zda 1. stolice žádost st-lovu u ní podanou odmítla právem čili nic a nebyl proto žal. úřad ani povinen ani oprávněn míti zřetel k dokladům teprve jemu předloženým, zejména také k diplomu stěžovatelovu z roku 1914.
Z veškerých uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 998-1000.