Č. 2119.Státní úředníci: 1. Guvernér Podkarpatské Rusi není vzhledem k § 81 lit. c) ústavní listiny oprávněn jmenovati definitivní státní úředníky 7. hodn. třídy. — 2. Definitivní státní úředník při ústředním úřadě v Praze může — dostane-li od svého nadřízeného úřadu dovolenou — státi se smluvním úředníkem na Podkarpatské Rusi. — 3. Definitivní státní úředník při ústř. úřadě v Praze, který přijal ustano- vení smluvním úředníkem na Podkarpatské Rusi, nemá nároku na diety určené pro exponované úředníky. (Nález ze dne 22. března 1923 č. 4639).Věc: Dr. Miloš D. v Užhorodě proti ministerstvu vnitra o výplatu místního přídavku a diet. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l, který byl ministerským místotajemníkem v mno, sdělil na dotaz presidiu civilní správu Podkarpatské Rusi podáním ze dne 23. září 1920, že jest ochoten prozatím za podmínek civilní správou P. R. stanovených nastoupiti službu u politických úřadů P. R. Od mno vyžádal si jednoroční dovolenou bez požitků, během níž bude prý možno poměr jeho definitivně upraviti. Dne 4. října 1920 byl pak st-li vydán guvernérem resp. civilní správou P. R. dekret následujícího znění (ve výtahu): »K Vaší žádosti ze dne 23. září 1920 přijímám Vás do politické služby na P. R. jako konceptního úředníka a přiděluji Vás službou k presidiu civilní správy P. R. Jako požitky přiznávám Vám plat 7. h. tř. 1. platové stupnice a mimořádný odvolatelný přídavek pro P. R. ve výši 40 Kč denně.« Usnesením vlády ze dne 2. prosince 1921 byl st-l jmenován státním úředníkem 7. hodnostní třídy v systemisovaném stavu politických konceptních úředníků v P. R. Když pak se st-l domáhal toho, aby mu dodatečně od 1. listopadu 1920 přiznán byl jako úředníku na P. R. exponovanému místní přídavek pro Prahu a by mu přiznány byly přídavky následkem zmenšování diet mu patřící, bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že st-le, pokud se týče jeho požitků, nelze považovati za úředníka na P. R. exponovaného, ježto byl k službě politické správy na P. R. přidělen prozatím jako úředník smluvní, následkem čehož mu po dobu jeho působení na P. R. nepřísluší pražský místní přídavek, kdežto nárok na denní diety mu přísluší pouze potud, pokud mu diety v rámci požitků smluvního úředníka byly přiznány a to až do 1. ledna 1922, kdy by st-l definitivně jmenován ve stavu konceptního úřednictva politické správy na P. R. Proti rozhodnutí tomu směřuje stížnost k nss-u, ve které st-l uplatňuje tyto námitky: 1. že nebyl úředníkem smluvním, ježto podle výnosu presidia min. vnitra ze 17. září 1920 měl býti k politické službě na P. R. toliko exponován, a ježto dekretem presidia civ. správy P. R. ze 4. října 1920 byl přijat do služeb politické správy P. R. jako konceptní úředník 7. hodnostní třídy, s nároky na denní příplatek 40 K; 2. že po celou dobu jeho působnosti na P. R. mu byly požitky exponovaného úředníka co do diet až do konce roku 1921 vypláceny, takže mu právo jeho služebním postavením jako exponovaného úředníka jednou nabyté nemůže býti odňato. Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss následujícími úvahami: Spor točí se o tu otázku, zda st-l po dobu svojí působnosti na P. R. od 5. října 1920 až do 2. prosince 1921, kdy byl jmenován definitivním státním úředníkem 7. hodn. třídy v systemisovaném stavu politických konceptních úředníků na P. R., byl pragmatickým úředníkem na P. R. exponovaným, t. j. dočasně přiděleným, či úředníkem smluvním. Žal. úřad stojí na stanovisku, že poměr st-lův k civilní správě P. R. byl v kritické době poměrem smluvním, nikoliv pragmatikálním a opírá názor svůj, jak jde na jevo z odvodního spisu, především o okolnost, že dle připíšu presidia min. vnitra ze 17. září 1920 civilní správa P. R. projevila ochotu převzíti st-le prozatím až do systemisování míst jako smluvního konceptního úředníka, že st-l nabídku tu přijal a že při jeho přijetí guvernérem P. R. do politické služby na P. R. za konceptního úředníka mohlo se tedy jednati jen o přijetí jako smluvního úředníka, ježto guvernér P. R. vzhledem k ustanovení §u 2 c) vl. nař. ze dne 26. dubna 1920 č. 356 Sb. a §u 81 lit. c) ústavní listiny ze dne 29. února 1920 č. 121 sb. nebyl ani příslušným jmenování st-lovo pragmatikální úředníkem provésti. Proti názoru tomuto brojí stížnost námitkou ad 1., vzhledem k níž nutno ze spisů konstatovati, že st-l nebyl, jak on za to má, dekretem presidia civ. správy P. R. ze 4. října 1920 přijat na P. R. za konceptního úředníka »v 7. třídě hodnostní: neníť o titulu a hodnostní třídě st-lově v dekretu tomto vůbec zmínky, nýbrž přiznávají se jím st-li toliko platy 7. hodnostní třídy 1. stupně platového. Přiznáním platu určité hodnostní třídy nenabývá se však ještě hodnosti této hodnostní třídy, ježto podle §u 49 služ. pragm. povýšení do vyšších hodnostních tříd nastává bez ohledu na lhůtu časového postupu toliko propůjčením služebního místa vy šší hodnostní třídy. Nss musil dáti dále za pravdu názoru hájenému v odvodním spise žal. úřadu, že guvernér P. R. vzhledem k ustanovení § 81 lit. c) ústavní listiny by ani nebyl býval příslušným, jmenování st-lovo do 7. třídy hodnostní provésti, takže cit. dekretu presidia civ. správy P. R. ze 4. října 1920, který ostatně ani nemá náležitostí §u 49, posl. odst. služ. pragm., nelze přiznati povahu jmenovacího dekretu ve smyslu předpisů služ. pragmatiky. Dovolává-li se dále stížnost připíšu presidia min. vnitra ze 17. září 1920, podle něhož st-l až do systemisace míst při politické správě v P. R. mohl zůstati na dále v systemisovaném stavu mno a k službě na P. R. by byl toliko exponován, a dovozuje-li z toho, že byl na P. R. skutečně jen exponován, opouští st-l svoje svrchu zmíněné stanovisko o svém jmenování konceptním úředníkem 7. hodn. tř. na P. R. O exponování na P. R. mohlo by se mluviti toliko v tom případě, kdyby st-l v příkazu svého služebního úřadu byl býval ke konání služby na P. R. vyslán. St-l byl min. místotajemníkem v mno, úřadem tímto však na P. R. vyslán nebyl. Od mno vyžádal si st-l toliko jednoroční bezplatnou dovolenou a svůj služební poměr na P. R. smluvil si s guvernérem P. R. sám. Nebyl-li tudíž st-l dne 4. října 1920 ani jmenován konceptním úředníkem 7. hodn. tř. na P. R. ani na P. R. exponován, pak nelze shledati nezákonnost v tom, když poměr tento vyložen byl nař. rozhodnutím jako poměr smluvní. Nss pak neshledal, že by nebylo lze, aby si st-l jako pragmatický úředník mno za své dovolené smluvil jiný služební poměr třeba i ve státní službě. Proto však ještě poměr tento nestává se poměrem pragmatikálním. Co do námitky ad 2. nelze konečně ani ze skutečnosti, že st-li až do konce roku 1921 byly diety vypláceny, ničeho dovoditi pro názor, že st-l byl pragmatickým úředníkem na P. R. exponovaným (dočasně přiděleným), ježto diety mu vypláceny byly prostě z toho důvodu, že mu dekretem ze 4. října 1920 až do odvolání byly přiznány, aniž — jak svrchu uvedeno — dekretu tomuto jakákoliv moc jmenovacího dekretu ve smyslu předpisů služební pragmatiky mohla býti přiznána. Ježto tedy žádná z námitek nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.