Č. 2104.

Trestní právo policejní. — Právo živnostenské (Slovensko): 1. K trestnosti nějakého jednání na Slovensku nestačí pouhý zákaz jednání toho, nýbrž jest třeba, aby přestoupení zákazu toho bylo prohlášeno za trestný čin a pokud se tak stalo zákonem, aby trestání přikázáno bylo pravomoci policejně trestního soudce. — 2. Výčep lihových nápojů na Slovensku nelze trestati již na základě § 11 zákona č. 64/1918 a § 16 zák. čl. 40 z roku 1879.
(Nález ze dne 20. března 1923 č. 2601).
Věc: Isidor T. v D. proti ministru československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález pro nedovolený výčep lihovin. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 10. září 1921 oznámil důchodkový kontrolní úřad v S. služnovskému úřadu ve F., že při revisní službě v obci D. bylo dne 9. září 1921 zjištěno, že st-lka prodává na deci pálenku. Při prohlídce sklepa a skladu byl u ní nalezen soudek slivovice cejchovaný na 60 1/10 l, z něhož asi 3—4 l scházely. Soudek byl úředně zapečetěn a deponován u obecního úřadu v D.
Rozsudkem z 3. února 1922 uznal služný jako policejní trestní soudce st-lku vinnou přestupkem dle § 16 zák. čl. 40 z 1879, jejž spáchala tím, že prodávala lihové nápoje v sklenkách a odsoudil ji podle § 16 k peněžité pokutě 100 K, v případě nedobytnosti k uzamčení na 5 dní a prohlásil podle výnosu min. pro Slov. č. 1350/377 pres. ze dne 28. prosince 1919 oněch 56 1 slivovice za propadlé ve prospěch chudinského fondu obce D.
Župan gemermalohontské župy rozsudkem z 5. dubna 1922 zamítl st-čino odvolání. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad další st-čino odvolání.
O stížnosti na rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Podle § 1 zák. čl. 40 z 1879 přestupkem je takový čin, který za přestupek prohlašuje zákon, min. nařízení (za podmínek § 7 až 9 téhož zák.) nebo statuty tam blíže označené. Podle § 2 uh. pol. tr. řádu (nař. býv. uher. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000/09) náleží v obor příslušnosti správních úřadů jako policejních trestních soudů přestupky uvedené v 1. a 2. bodu § 19 zák. čl. 34 z 1897, přestupky, které jiné zákony odkazují pravomoci úřadů správních, přestupky stanovené v municipálních nebo městských statutech.
Podle § 111 ústavní listiny (zákon z 29. února 1920 č. 121 sb.) lze tresty hroziti a ukládati pouze na základě zákona.
Z ustanovení těchto vyplývá, že k trestnosti nějakého jednání na slovenském území nestačí pouhý zákaz jednání toho, nýbrž že nutnou podmínkou trestnosti jest, aby přestoupení zákazu toho bylo prohlášeno za trestný čin, a že tudíž zákaz musí býti spojen s trestní sankcí a dále že příslušnost správních úřadů k výkonu policejně trestního soudnictví, pokud jde o činy, jejichž trestnost je vyslovena zákonem, předpokládá positivní ustanovení zákona.
Jak z doslovu rozsudků všech tří instancí patrno, opírají se pouze o § 11 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. neb o § 16 zák. čl. 40 z 1879. V cit. § 11 vyslovuje se však pouze, že výčep lihových nápojů mimo pivo a víno se na Slovensku prozatím zakazuje. Nekvalifikuje tudíž zákon přestoupení zákazu toho jako přestupek, neobsahuje trestní sankce a tím méně obsahuje výrok o příslušnosti správního úřadu jako policejního trestního soudu k stihání činů zákazu tomu se příčících.
Pokud pak jde o § 16 zák. čl. 40 z 1879, omezuje předpis ten pouze výši přípustného trestu na jednotlivé činy za přestupek prohlášené ať již zákonem, ať již jinou normou, a předpokládá tudíž, že čin ten byl již za přestupek, tedy za delikt prohlášen a že tím vyslovena byla třesní sankce. Opřel-li tudíž žal. úřad svůj výrok o zmíněné předpisy, nenalézá výrok ten vůbec opory v zákoně, pročež bylo jej zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Dovolává-li se žal. úřad také svého nařízení č. 1350/377 pres. ex 1919, stačí poukázati jen k jediné překážce, jež brání, aby bylo lze uznati zákonitost trestního rozsudku o nařízení to se opírajícího, že totiž předpis ten nebyl náležitě vyhlášen.

Citace:

Nález č. 2104. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 799-801.