Č. 2191.

Administrativní řízení: K podmínkám povolení obnovy řízení.
(Nález ze dne 6. dubna 1923 č. 5500.)
Prejudikatura: srovn. nál. Boh. 1881 adm.
Věc: Obec Koloveč (adv. Dr. J. Herain z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (zem. rada Dr. E. Sokol) stran obnovy řízení ve sporu s obecním tajemníkem Josefem L. o jeho služební postavení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím zemského správního výboru z — vysloveno, že obecní tajemník v K. Josef L. nabyl postavení definitivního tím dnem, kdy dovršil jeden rok služby jako provisorní obecní tajemník.
Stížnost podaná do rozhodnutí toho obcí K. byla nálezem nss-u z 1. prosince 1920 č. j. 11562 (Boh. 600 adm.) jako bezdůvodná zamítnuta. Podáním z 1. prosince 1921 obec zažádala u zemského správního výboru za povolení obnovy řízení, kterou odůvodňovala mimo jiné takto:
1. Josef L. předložil zemskému správního výboru na důkaz, že jmenován byl obecním tajemníkem, opisy protokolů o sezeních obecního zastupitelstva z 12. září a 4. listopadu 1915, protokoly ty však — jak se obec dodatečně dověděla — zfalšoval, uváděje v nich, že byl zvolen obecním tajemníkem, kdežto správné usnesení znělo na volbu obecního písaře.
2. Volba jeho nestala se hlasovacími lístky ani na základě předběžného konkursu.
Zemský správní výbor rozhodnutím z — žádosti nevyhověl, poněvadž nejsou tu předpoklady, které by obnovu odůvodňovaly.
Nss neshledal stížnost, kterou obec podává do tohoto rozhodnutí, důvodnou:
Strana má nárok na obnovu řízení — nehledíc k specielním ustanovením zákonným, jakých pro daný případ není — jenom tehdy, uplatňuje-li nové relevantní skutkové okolnosti nebo průvody, jichž v provedeném správním řízení beze své viny produkovati nemohla.
Je ovšem pravda, jak uvádí stížnost, že řízení správní ovládáno je zásadou materielní pravdy, a že je tedy věcí rozhodujícího úřadu, aby z moci a povinnosti úřadní zjistil všechny skutkové okolnosti pro rozhodnuti závažné. Avšak tato zásada, jež sloužiti má ochraně veřejných zájmů ve správním procesu zúčastněných, neznamená, že by úřad byl povinen pečovati ex offo také o ochranu individuálních zájmů stran a zjišťovati z úřední povinnosti skutkový podklad pro jejich eventuelní námitky. Tato starost zůstavena je stranám, a musí také strany nésti samy následky toho, opomenuly-li uplatniti skutkové okolnosti mluvící v jejich prospěch, které při náležité obezřetnosti mohly znáti a měly příležitost uvésti.
St-lka opírá svůj nárok na obnovu řízení o to, že jí nebylo v administrativním řízení zakončeném rozhodnutím zemského správního výboru z — známo, že při volbě Josefa L. dne 4. listopadu 1915 nebylo hlasováno lístky, ani že jmenovaný k svému rekursu na zemskou správní komisi přiložil nepravé opisy protokolů o schůzích obecního zastupitelstva ze dne 12. září a 4. listopadu 1915 k provedení důkazů o tom, že jmenovaný byl obecním tajemníkem.
Posléze uvedenou námitkou uplatňuje obec skutečnost, že Josef L. nebyl ustanoven obecním tajemníkem, nýbrž toliko obecním písařem a tedy zřízencem, jenž nespadal pod ustanovení zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z.
Zemský správní výbor vydávaje svoje rozhodnutí vycházel ze skutkového předpokladu, že místo obecního tajemníka v K. bylo systemisováno a Josefu L. provisorně propůjčeno jako místo úřednické. Pro to měl — jak bylo konstatováno již v zdejším nálezu č. 11562/20 — dostatečnou oporu v té skutečnosti, že obec sama správnost předpokladu toho implicite uznala svým usnesením ze dne 16. listopadu 1919. Neboť když byla obec okresní správní komisí vyzvána, aby ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 443 učinila usnesení o žádosti Josefa L. za ustanovení definitivním obecním úředníkem, nezamítla citovaným usnesením žádost tu z důvodu, že Josef L. byl ustanoven jen k výkonu podřízených prací úřednických jako síla výpomocná dle § 44 cit. zákona, nýbrž jedině a výlučně proto, že finanční stav obce by nesnesl nákladu s jmenováním tím spojených, a tím tedy nepřímo uznala, že místo L-em provisorně zaujímané bylo systemisováno a obsazeno jako místo úřednické.
Rozhodnutí zemského správního výboru není tudíž zbudováno — jak obec míní — na nějakých protokolech Josefem L. úřadu předložených, nýbrž na obsahu usnesení obecního zastupitelstva z 16. listopadu 1919. Je proto lhostejno, zda protokoly dle tvrzení stížnosti Josefem L. předložené byly zfalšovány čili nic.
Námitka stížnosti mohla by míti význam jen tehdy, kdyby jí bylo lze rozuměti tak, že již původní zápisy o usnesení obecního zastupitelstva z 12. září a 4. listopadu 1915 byly L-em zfalšovány a v tomto nepravém znění byly podkladem usnesení obecního zastupitelstva z 16. listopadu 1919. Avšak ani v tomto případě nebyl by nárok na obnovu řízení odůvodněn. Neboť bylo věcí obce, aby — prve než učinila svoje rozhodnutí ze 16. listopadu 1919 — když měla pochybnosti o správnosti zápisů o provisorním ustanovení L-ově, pravý stav věci zjistila a při svém rozhodování uplatnila. Neučinila-li toho, je to její vina, a nemůže si proto činiti nárok na obnovu řízení.
Pokud dále se týče tvrzené okolnosti, že při volbě Josefa L. 4. listopadu 1915 nebylo hlasováno lístky, mohla obec zajisté tuto okolnost zjistiti buďto nahlédnutím do příslušného zápisu anebo jiným způsobem také již v prvotním správním řízení, a mohla ji snad uplatňovati rozhodujíc o nároku Josefa L. svým usnesením ze 16. listopadu 1919. Opomenula-li toho, spadá vina opět na ni a nemůže tvrditi, že bez její viny bylo jí uplatňování této okolnosti znemožněno.
Ani v prvém a v druhém směru nejde tedy o skutečnosti rozhodné resp. takové, jichž strana bez své viny nemohla v prvotním administrativním řízení uplatňovati. Chybí tedy podstatný předpoklad nároku na obnovu řízení.
Pokud posléze zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení namítl vadnost řízení v tom směru, že nař. rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, nebylo lze k této námitce, která v písemné stížnosti není obsažena, dle § 18 zák. o ss přihlédnouti.
Z uvedených důvodů byla stížnost zamítnuta.

Citace:

Nález č. 2191. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 966-968.