Č. 1913.

Podpora nezaměstnaných: 1. Jiným příjmem podle bodu 6 § 2 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb. může býti i poskytování výživy se strany osoby k tomu povinné. — 2. Není vadou řízení, sdělil-li úřad zamítavé vyřízení žádosti za přiznání podpory nezaměstnaných žadateli jen ústně. — 3. Žádost za podporu nezaměstnaných nelze zamítnouti jen proto, že jde o osobu svobodnou.
(Nález ze dne 31. ledna 1923 č. 1574.)
Věc: Karel P. v P., zastoupený otcovským opatrovníkem Karlem P. proti zemské správě politické v Praze (místodrž. tajemník Dr. Fr. Důras) o podporu v nezaměstnanosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Karel P., narozen v r. 1902, svobodný, soustružník železa, bytem u svých rodičů v P., žádal osp. v P. přihláškou nezaměstnaného o přiznání podpory v nezaměstnanosti z důvodu, že byl dne 18. ledna 1922 propuštěn z práce v Škodových závodech v Plzni pro nedostatek práce.
Osp. vykonavši šetření, rozhodnutím z 18. února 1922, straně ústně sděleném, žádost st-lovu zamítla z důvodu, že výživa jeho není ohrožena, ježto otec jeho má příjem pro výživu rodiny dostačující.
V odvolání z výroku toho uváděl st-l, že otec jeho požívá jako sluha israelitské obce náboženské měsíčního platu 600 K mimo služební byt a otop, že z platu toho má živiti rodinu sestávající z matky a 2 bratrů, z nichž 18 lety Josef navštěvuje průmyslovou školu a 16 lety Rudolf jest učněm v obchodě, že proto není s to, aby st-le podporoval.
Policejní ředitelství v P. podalo zprávu, že otec st-lův jest sluhou israelitské obce a požívá naturálního bytu, paliva a světla, má plat 500 K měsíčně a jest nemajetný.
Osp předkládajíc odvolání uvedla ve své zprávě, že otec st-lův má kromě uvedených požitků služebních různé dary, jichž výši nelze určiti, že p-ská israelitská obec náboženská jest četná a že se dá předpokládati, že i její sluha má existenci se svou rodinou zabezpečenou, čemuž nasvědčuje zařízení jeho bytu (dle poznámky ve spisech o 3 pokojích) a okolnost, že jeden syn má možnost studovati.
Zsp v Praze výnosem z — odvolání st-lovu nevyhověla z důvodu uvedeného v nař. rozhodnutí a pak hlavně vzhledem k tomu, že jde o osobu svobodnou, která se dosud nemusí starati o rodinu (výnos min. sociální péče ze dne 24. srpna 1921 č. 18200).
Stížnost do tohoto rozhodnutí k nss podaná vytýká:
1. vadnost řízení, kterou spatřuje v tom,
a) že st-li nebyl úřadem 1. stolice sdělen důvod pro zamítnutí jeho žádosti a že ústní sdělení úřadem tím mu učiněné, že mu podpora odepřena byla, protože otec jeho má dostatečné prostředky, aby jej živil, nelze pokládati za dostatečné odůvodnění, když také neuvedeno, na jakém zjištění o příjmech otce st-lova 1. a 2. stolice své rozhodnutí zakládají, b) že nebyl proveden nabídnutý důkaz o skutkových okolnostech, které st-l uvedl ve svém odvolání o výdělkových a rodinných poměrech svého otce;
2. nezákonnost nař. rozhodnutí pro nesprávné posouzení věci po stránce právní, ježto podmínky v § 1 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb. vytknuté jsou nesporně dány, okolnost, že st-l jest svobodný, nevylučuje nárok jeho na podporu v nezaměstnanosti a není také žádného jiného důvodu, který by nárok ten dle § 2 cit. zák. vylučoval.
V nař. rozhodnutí citovaný výnos min. sociální péče příčí se zákonu.
Nss uvážil o námitkách stížnosti toto:
ad 1. a) St-l sám sobě odporuje, když tvrdí, že mu úřad 1. stolice neudal žádného důvodu pro zamítnutí jeho žádosti a zároveň doznává, že mu ústně sděleno bylo, že mu podpora odepřena byla z důvodu, že otec jeho má dostatečné prostředky, aby mu poskytoval výživu.
Toto ústní sdělení obsahuje odůvodnění zamítavého výroku, neboť uvádí skutkovou podstatu, na které úřad svoje rozhodnutí založil na tolik dostatečně, že st-l měl možnost opravným prostředkem právo své hájiti a námitky své proti skutkovému podkladu zamítavého výroku uplatniti.
Že zamítavý výrok i s odůvodněním byl st-li jen ústně sdělen, není vadou řízení, když zákon doručení písemného vyhotovení nepředpisuje.
Také není podstatnou vadou řízení, že žal. úřad ani úřad první stolice nesdělily, jakou výši příjmu otce st-lova berou za zjištěnu, poněvadž udání toho nebylo třeba, aby st-l mohl účinně se brániti proti zamítnutí nároku svého.
ad 1 b) Výsledek šetření o hmotných poměrech otce st-lova, jež bylo po vydaném odvolání znovu provedeno, shoduje se v podstatě s údaji, jež st-l o poměrech těch v odvolání sami učinil a nebylo proto příčiny, aby úřad provedl ještě důkaz st-lem o týchž okolnostech nabízený.
Výtka vadnosti řízení není tudíž důvodnou.
ad 2. Po stránce právního posouzení vytýká stížnost důvodně, že další důvod, o nějž žal. úřad své rozhodnutí opírá, totiž že jde o osobu svobodnou, která nemusí se dosud starati o rodinu, příčí se zákonu ze dne 12. srpna 1921, neboť zákon tento nemá žádného ustanovení, které by vylučovalo z nároku na podporu nezaměstnaného jen proto, že jest svoboden a že nemá povinnosti starati se o jiné členy rodiny a nemůže proto tento důvod ani o výnos ministerstva v nař. rozhodnutí uváděný opírán býti.
Žal. úřad opírá však rozhodnutí své i o důvod, z něhož 1. stolice sporný nárok zamítla, totiž že výživa st-lova není ohrožena, poněvadž otec jeho má příjem pro výživu rodiny postačující.
Správní úřady měly tu zřejmě na mysli ustanovení bodu 6 § 2 cit. zák., dle něhož nároku na podporu nemá, kdo má majetek, důchod nebo jiný příjem zabezpečující jeho nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti.
Zákonodárce ustanovením tím projevil vůli, že nepřiznává nároku na podporu tomu, jehož nezbytná výživa po dobu nezaměstnanosti jest vůbec zabezpečena, a nelze proto souditi, že by byl zákonodárce chtěl nárok na podporu odepříti jen těm, kdož mají vlastní dostatečný příjem, spíše dlužno ze slov »jiný« příjem usuzovati, že zákon neposkytuje ná- roku na podporu ani tomu, kdo má vůči jiné osobě nárok na poskytování nezbytné výživy a je-li plnění nároku toho zabezpečeno.
Pro výklad ten mluví tendence zákona, aby podpora v nezaměstnanosti poskytována byla jen osobám, jimž se následkem nedostatku výdělečného zaměstnání nedostává nezbytné výživy. St-l má dle § 141 o. z. o. vůči svému otci zákonný nárok na poskytování nezbytné výživy po dobu, po kterou není pro nedostatek práce s to, aby se sám uživil.
Úřady správní na základě provedeného šetření i udání st-le samého zjistily, že otec st-lův jest dle svých poměrů s to, aby syna svého po dobu nezaměstnanosti živil a na zjištění tom, řízením bezvadným získaném, musí dle § 6, odst. 1. zák. o ss založiti i nss. své rozhodnutí.
Ježto dle toho jest výživa st-lova po dobu nezaměstnanosti zabezpečena příjmy jeho otce k poskytování výživy povinného, a jsou tedy dány okolnosti v § 2 č. 6 cit. zák. vytknuté, nárok na podporu vylučující, srovnává se nař. výrok, nárok st-lův zamítající, se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 1913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 392-394.