Č. 2065.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (dávk. ř. pro Čechy z r. 1915): Není nezákonné, jestliže úřad rekursní na základě rekursu strany obracejícího se proti výpočtu hodnoty nabývací, znova vyšetřil a vyšší cifrou zjistil cenu zcizovací.
(Nález ze dne 9. března 1923 č. 3433.)
Věc: Firma M. G. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka směnnou smlouvou ze dne 11. září 1918 nabyla 11 jednoduchých dolových měr, zapsaných v horní knize krajského soudu v Chebu č. — jako horní knihovní těleso za 9 dolových jednoduchých měr, zapsaných v téže horní knize č. —.
V řízení k vyměření dávky z přírůstku hodnoty byla soudním odhadem zjištěna pravoplatně hodnota jedné dolové míry k 1. lednu 1903 6000 K a v době zcizení 11600 K. Platebním rozkazem vyměřena dávka z přírůstku hodnoty 376866 K a to na podkladě soudním odhadem zjištěné hodnoty nabývací 54000 K a zcizovací 104400 K.
Stížnost proti tomuto platebnímu rozkazu namítala, že správná nabývací hodnota dle posudku znalce činí 58000 K, ježto celková výměra zmíněných dolových měr s přebytky činí 436811 m2 čili 9 2/3 dolových měr.
Žal. úřad vyhověl stížnosti a zvýšil nabývací hodnotu na 58092 K, zároveň však zvýšil zcizovací hodnotu na 112311 K 20 h a to proto, že vyměřovací úřad nevzal zřetele na přebytky, jak správně vytknuto ve stížnosti, kterýžto postup musí býti zachován z moci úřední také pokud se týče zcizovací hodnoty.
Následkem tohoto rozhodnutí byla dávka vyměřena na 405424 K.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Z §ů 5, 8 a 10 dávk. řádu, dle nichž vyměřovací úřady mají položiti za základ vyměření dávky zjištěné ceny nabývací a zcizovací, nebo vyšetřené obecné hodnoty v době nabývací a v době zcizení, vyplývá, že dávk. řád stojí na principu materielní pravdy a že jest povinností úřadu, aby skutečnou cenu resp. hodnotu nabývací a zcizovací zjistil a položil za základ vyměření.
Podrobil-li úřad po stížnosti, již podal st-l pro nesprávný výpočet nabývací hodnoty, nejen výpočet ten novému propočítání, nýbrž — když vzhledem k obsahu stížnosti vzešly mu pochyby o správnosti výše hodnoty zcizovací — také hodnotu tu v době zcizení a jevil-li se dle výše vyšetřených hodnot přírůstek hodnoty vyšší než před tím, nelze v postupu tom, se zákonem se zcela srovnávajícím, shledati žádnou nezákonitost ani reformatio in pejus.
Námitka ta jest tudíž neopodstatněná.
Jak spisy administrativními doloženo, byla soudním odhadem pravoplatně vyšetřena hodnota zcizovací 11600 K jedné dolové míry; odporuje tudíž spisům námitka stížnosti, že znalec zcizovací hodnotu vyšetřil na jiném podkladě.
Vzal-li žal. úřad pro zjištění zcizovací hodnoty soudním odhadem vyšetřenou hodnotu zcizovací jedné dolové míry 11600 K a dle toho se zřetelem na směněné také přebytky zcizovací hodnotu zjistil, měl pro tento postup dostatečný podklad a nelze shledati v tom vadu řízení, že neslyšel znovu stranu a znalce.
Protože žádná z námitek stížnosti nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2065. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 716-717.