Č. 2046.

Státní zaměstnanci (vdovská pense): Požívala-li vdova po státním úředníku, který měl titul a charakter vyšší hodnostní třídy, pense vdovské již před zákonem č. 99/1921, jest pro vyměření pense podle tohoto zákona jediným měřítkem pense, na niž měl nárok zemřelý manžel. — 2. Dvorský dekret ze dne 23. října 1846 č. 994 sb. zák. s. o výměře vdovských pensí byl — ne-li dříve — zrušen zákonem č. 2/1920.
(Nález ze dne 5. března 1923 č. 1645.)
Prejudikatura: Boh. 1933 adm.
Věc: Marie Cz. a spol. v Brně proti ministerstvu spravedlnosti stran vdovských zaopatřovacích požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pense po 3000 Kč, jež požívaly st-lky Marie Cz., Aurelie M. a Jana S. po svých titulu a charakteru 5 h. tř. požívavších manželích, jinak radech mor.-sl. vrchního zemského soudu, byly jim podle zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. dle druhé resp. třetí stupnice platové 6. h. tř., jak položeny byly tyto stupnice svým časem za základ pro vyměření pense manželů st-lek, zvýšeny na 6606 Kč resp. u Jany S. na 6136 Kč. Odvolání st-lek, jímž se domáhaly všechny pense dle 1. stupnice 5. h. tř. 7056 Kč, bylo nař. rozhodnutími zamítnuto a to, jak stížnost sama uvádí, z důvodu, že dvorský dekret ze dne 6. října 1846 č. 994 sb. z. s. byl převzat do § 5 zákona ze dne 14. května 1896 č. 74 ř. z. a tento zase nahrazen § 5 článku 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 2 sb. pro rok 1920.
Stížnost navrhuje zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nálezem ze dne 5. února 1923 č. 16009/22 Boh. 1933 adm., vyslovil již nss právní názor, že, požívala-li již vdova po státním úředníku s titulem a charakterem vyšší hodn. třídy pense před platností cit. zák. z r. 1921, jest dle tohoto zákona pro vyměření její pense jediným měřítkem pense, na niž měl nárok zemřelý manžel a že okolnost, měl-li zemřelý titul a charakter vyšší hodnostní třídy, než která byla rozhodna pro posouzení jeho pensijních nároků, nemá již významu.
Na tomto právním názoru, k jehož, na námitky tehdejší stížnosti se přimykajícím důvodům, se tu dle § 2 zákona o nss a § 44 j. ř. pro ss odkazuje, trvá nss dnes i vůči vývodům nynější stížnosti a vyvrací tyto vývody takto:
Jediným základem celé stížnosti jest právní názor, že dvorský dekret ze dne 6. správně 23. října 1846 č. 994 sb. z. s. obsahuje jakousi zásadu, jíž se má používati vždy při číselném výpočtu pense vdovské dle dočasných zákonů a že dekret ten dosud platí.
Tento názor není však správný.
Dle obsahu cit. dvorského dekretu byl pro výměru a poukaz pense vdovy po úředníku, jemuž byl propůjčen toliko titul a charakter vyššího služebního místa, nyní vyšší hodnostní třídy, rozhodný tento propůjčený charakter.
Jiný obsah dekret ten neměl i byl ve vší formě dle čl. 2 zák. ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. a § 9 o. z. o. derogován § 5 článku 1. zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 2 sb. z r. 1920.
Zákonem ze dne 14. května 1896 č. 74 ř. z. (§ 5) stanovena byla pevná stupnice pensí vdov po úřednících státních a učitelích státních. Odstupňována byla jen dle hodnostních tříd od 1. do 11. V každém případě řídila se vdovská pense hodnostní třídou, do níž byl zemřelý úředník neb učitel zařazen, nebo jejíhož titulu a charakteru požíval (§ 5 cit. zák.). Jen u sluhů řídila se vdovská pense výší služného do pense včítatelného (§ 7 cit. z.).
Shora uvedeným § 5 zákona z r. 1919 bylo od tohoto systému závisícího úplně na hodnostních třídách mužových upuštěno a přikloněno se k systému kvót, řídících se jediné pensijními požitky manželovými tak, jak to platilo již od r. 1896 pro vdovy po státních sluzích, následkem čehož i vdovy po úřednících téže h. třídy mohly míti různé pense dle platové stupnice, která byla v konkrétním případě základem pense nebo pensijního základu manželova.
Pádem systému odlišujícího pense vdovské dle hodn. tříd padl i význam hodn. třídy, ve které zemřelý manžel vdovin byl, a stala se tudíž i bezvýznamnou okolnost, měl-li snad manžel titul a charakter vyšší hodnostní třídy, když nový § 5 neobsahuje zvláštního odlišného předpisu pro případ takový.
Byl tedy stížností cit. dvorský dekret zcela po rozumu § 9 o. z. o. derogován předpisem cit. § 5 čl. 2 zák. z r. 1919.
Je-li však dle toho úřední titul a charakter manželův pro vdov- skou pensi bez významu dle cit. zák. z r. 1919, jest stejně bezvýznamný dle cit. zák. z r. 1921 pro st-lky jako pro vdovy, jež braly pensi již před 1. zářím 1919, leč by tomu dle čl. 3 tohoto zákona překážela okolnost, že by st-lky byly novou úpravou své pense dle manželovy pense zkráceny na svých dosavadních celkových požitcích.
Že by tomu tak bylo u některé ze st-lek, to ani stížnost sama ne tvrdí, když, mluvíc o zkrácení, porovnává přiznanou novou pensi s požadovanou novou pensi dle výměry pensijního základu 5. hodn. třídy 1. stupně a když neporovnává přiznanou pensi s pensi dosavadní, to jest s pensi dle zákona z r. 1896 vyměřenou.
Bylo proto zamítnouti celou stížnost jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba obírati se také otázkou, nezanikl-li zmíněný dvorský dekret jako právní norma již předpisy 1. odst. § 5 pensijního zákona z r. 1896.

Citace:

Nález č. 2046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 666-668.