Č. 2085.Vyvlastnění. — Stavební ruch. — Administrativní řízení: 1. V řízení vyvlastňovacím podle zákonů o stav. ruchu musí odvolací komise svůj výrok založiti na onom zákoně, který platí v době vydání jejího rozhodnutí. — 2. Okolnost, že u obce jsou podávány žádosti za příděl stavebních pozemků, sama o sobě nezbavuje úřad povinnosti zachovávati pořad pozemků v zákonech o stav. ruchu stanovený, tedy sáhnouti na pozemek obecní dříve než na pozemek soukromého vlastníka. (Nález ze dne 14. března 1923 č. 4137).Věc: Valentin Sch. v P. a spol. (adv. dr. Tomáš Černý z Prahy) proti županu župy nitranské o vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Hlavní služný v Prievidzi vyvlastnil k žádosti Ferdinanda K. v P. nálezem z 20. listopadu 1921 podle § 5 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z pozemku — část v předloženém náčrtku pod m. p. č. 454/4 naznačenou ve výměře 139 čtver. sáhů za náhradu 30 K za 1 sáh, celkem tedy za 4170 K. Odvolání z toho st-li podané bylo nař. rozhodnutím župana župy nitranské z 24. března 1922 zamítnuto, současně však nález 1. stolice pozměněn v tom směru, že se ustanovuje náhrada za 1 sáh penízem 62 K 50 h, poněvadž bylo zjištěno, že st-lé část téhož pozemku za tuto jednotnou cenu prodali. Dalším rovněž nař. rozhodnutím téhož úřadu z 28. června 1922 nevyhověl žal. úřad odvolání st-lů z nálezu hlavního služného v Prievidze z 2. května 1922, jímž byla vyvlastněna z téže parcely část v předloženém náčrtku pod č. 454/5 naznačená ve výměře 139 čver. sáhů na stavbu obytného domku pro Samuela K. z P. za náhradu K 62,50 za 1 čtver. sáh, pak ještě další část v předloženém náčrtku pod pod č. 454/6 naznačená ve výměře rovněž 139 čtverec. sáhů na stavby obytného domku pro Leopolda F. z P. za náhradu K 62,50 za čtver. sáh a současně vysloveno, že oba posléze jmenovaní jsou povinni odkoupiti stodolu na vyvlastněném pozemku zřízenou za 500 K. O stížnostech do obou cit. rozhodnutí župava župy nitranské podaných uvážil nss toto: Ferdinand K. žádal o vyvlastnění části svrchu udaného pozemku dne 15. října 1921 a Leopold F. podáním de praes. 29. října 1921, tedy za platnosti zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. Za platnosti tohoto zákona bylo vydáno rozhodnutí 1. stolice o žádosti Ferdinanda K., kdežto rozhodnutí 1. stolice o žádosti Leopolda F. a rozhodnutí žal. úřadu v obou těchto věcech byla vydána za platnosti zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., jenž nabyl dle § 63 účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dne 18. února 1922. O žádosti Samuela K. ze dne 13. března 1922 bylo vydáno rozhodnutí obou stolic správních arci za platnosti zákona č. 45/1922. Ve sporných věcech nejde o výroky povahy deklaratorní, kterými se toliko právně uznává existence určitého subjektivního práva, nýbrž jde o výroky povahy konstitutivní, kterými se teprve subjektivní právo strany zakládá. Poněvadž strana vyvlastňovacím výrokem 1. stolice, dokud nevešel v moc práva, pravoplatně nenabyla subjektivního práva, musí vyšší stolice, která pořadím instančním rozhoduje, nastala-li průběhem instančního řízení změna zákonité normy, založiti své rozhodnutí na té zákonité normě, která platí v době vydání jejího rozhodnutí, byť i rozhodnutí 1. stolice bylo vydáno za platnosti normy jiné. V daných případech vydal žal. úřad nař. rozhodnutí za platnosti zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. Tento zákon jest tedy pro posuzování konkrétních případů rozhodný. Dle 2. odst. § 3 jest vyvlastňovati především půdu neplodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě plodné, a dle 3. odst. jest pozemky vyvlastňovati v tomto pořadí: půdu zabranou, pudu fondů veřejných, pozemky obecní, pozemky soukromé. Dojde tedy při vyvlastňování na pozemky soukromé teprve tehdy, není-li tu žádných jiných pozemků v tomto odstavci naznačených. St-lé bránili se v řízení správním vyvlastnění poukazem na pozemky obecní, hodící se dle jejich tvrzení k zastavění. Vzhledem k této obraně vyžádal si úřad 1. stolice vyjádření obce, jež oznámila přípisem ze dne 9. prosince 1921, že měla dva stavební pozemky »Na pieskach« a »Hofierská«, které byly parcelovány a jsou již jednotlivcům do vlastnictví připsány, třetí pak obecní pozemek »bývalá štátná štepnica« v rozloze asi 10 kat. jiter nebyl dosud rozparcelován, ale u obce jsou již podávány žádosti o příděl stavebního pozemku a záležitost rozparcelování jest v obecním zastupitelstvu rozhodnuta. Ze znění tohoto přípisu plyne tedy, že jest tu k zastavení způsobilý pozemek obecní, a o jeho parcelaci rozhodlo obecní zastupitelstvo a že došly k obci žádosti o příděl stavebních pozemků. Přes to však 1. instance vzhledem k námitkám vzneseným st-li vyslovila v obou svých nálezech toto: »Zistilo sa pri pojednávání, že v Prievidzi zabraného majetku nieť, obecného jest sice, ale obec čo mala pozemky na stavbu už přepustila tie chudobným ludom a čo má eště, tie sú už tiež pod vyvlastnením, teda žadatel(ia) nutený bol,(i) žiadať v smysle zákona súkromný pozemok.« Založil-li žal. úřad nař. rozhodnutí, jimiž byla rozhodnutí prvé stolice potvrzena z důvodů v nich uvedených, na předpokladu, že pozemky obecní jsou již dle § 4 cit. zákona podrobeny vyvlastnění a spatřoval-li toto vyvlastnění v tom momentě, na který obec ve své zprávě ze dne 9. prosince 1921 poukázala, totiž že jsou podávány žádosti o příděl stavebních pozemků, pak jest v rozporu se zákonem, neboť podání žádosti o příděl stavebního pozemků neznamená nic jiného, než ofertu na koupi, jež nemá právního účinku na disposici obce a nemůže proto st-lům brániti, aby neuplatňovali požadavek, aby bylo sáhnuto na tyto pozemky dříve, než na soukromé pozemky jejich. Je-li však výroku žal. úřadu rozuměti tak, že následkem podaných žádostí o příděl stavebních pozemků bylo usneseno rozparcelování obecního pozemku a má-li úřad na mysli, že bylo o vyvlastnění tohoto pozemku po rozumu § 4 cit. zákona zavedeno vyvlastňovací řízení, o čemž by úřad 1. stolice mohl míti vědomost, poněvadž jest úřadem, u něhož se vyvlastňovací řízení provádí, pak stojí proti tomu tvrzení st-lů v řízení správním a ve stížnosti k nss-u, že tyto pozemky jsou volné, čímž jest popřen skutkový předpoklad, na němž rozhodnutí úřadů správních jest založeno. Touto námitkou, která jest pro právní posouzení sporu podstatná, se žal. úřad nezabýval, o ní se nevyslovil, nezjistil, není-li tu jiných pozemků, jež by dle pořadí v zákoně stanoveného měly se vyvlastniti, nežli dojde na pozemky st-lů, nevyšetřil rozpor mezi předpokladem 1. stolice a námitkami st-lů. Následkem toho jest provedené řízení podstatně vadným. Vyřízení této hlavní otázky tvoří však předpoklad pro zodpovědění další otázky, nenastala-li exemce parcely st-lům náležející z důvodů jiných. Odpadá proto i pro nss příčina, aby se zabýval ostatními námitkami stížnosti, jež by byly závažný teprve tehdy, až by bylo stanoveno, že není obecních pozemků, k nimž by bylo především sáhnouti dle cit. § 3. odst. 3. Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.