Č. 2136.Živnostenské právo: 1. § 146 živn. řádu propůjčuje vyššímu úřadu živnostenskému všeobecné dozorčí právo k tomu cíli, aby byly odstraněny všeliké zákonu se příčící akty nižších úřadů ohledně udělení neb uznání živnostenských oprávnění, nemohou však podle něho odstraněny býti akty, jimiž bylo živnostenské oprávnění zrušeno. — 2. Vedení exekuce na živnostenský podnik a jeho zabavení nevadí živ. úřadu, aby koncesi prohlásil za zaniklou, shledá-li, že po právu neexistuje. (Nález ze dne 26. března 1923 č. 4886/22.)Věc: Anna F. v L. proti ministerstvu obchodu o zrušení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podáním de praes. 15. července 1919 žádal Theodor F. v Liberci o udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické se stanovištěm v L. č. p. —, avšak magistrát této žádosti nevyhověl, poněvadž v těchže místnostech provozuje živnost stejného druhu manželka žadatele Anna F. na základě koncese, která jí byla udělena dekretem ze 14. srpna 1916. Za příčinou odvolání Theodora F. zrušila zsp rozhodnutím ze 6. května 1921 na základě ustanovení 4. odst. § 146 živn. řádu jak naříkaný výměr, tak i koncesi udělenou Anně F. zmíněným dekretem, jakož i výměr magistrátu v L. ze 13. října 1916, kterým byla prohlášena koncese udělená Theodoru F. dekretem z 5. srpna 1914 k provozování živnosti hostinské pro tytéž místnosti za zaniklou. Min. obchodu nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání Anny F. z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: V rozhodnutí zsp-é ze 6. května 1921 se výslovně konstatuje, že jest vydáno na základě ustanovení 4. odst. § 146 živn. ř. Dle tohoto ustanovení má vyšší úřad zakročiti z moci úřadu, zví-li, že se nedostává nějaké zákonné náležitosti. Tímto ustanovením jest tedy vyššímu úřadu živnostenskému dáno všeobecné dozorčí právo k tomu cíli, aby byly odstraněny všeliké zákonu se příčící akty nižších úřadů ohledně udělení neb uznání živnostenských oprávnění. Na základě tohoto dozorčího práva může nadřízený živn. úřad přezkoumávati každé živnostenské oprávnění po té stránce, jsou-li tu všeliké zákonité náležitosti k nastoupení živnosti, a může, když zjistí, že se v konkrétním případě nějaké takové náležitosti nedostává, zrušiti živnostenským úřadem nižší stolice udělené neb uznané živnostenské oprávnění. Proto jest bezdůvodná námitka stížnosti, že nadřízený úřad může udělenou koncesi přezkoumávati pouze tehdy a potud, pokud byl proti ní podán rekurs. V daném případě spatřoval žal. úřad nezákonnost v tom, že magistrát udělil Anně F. koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě č. p. —, ač pro tytéž místnosti dle názoru žal. úřadu dosud po právu trvá koncese stejného druhu udělená v r. 1914 Theodoru F. Žal. úřad v dalším vyslovil právní názor, že pro tytéž místnosti lze uděliti další koncesi stejného druhu jiné osobě jen pod resolutivní podmínkou, že koncese další zanikne, jakmile majitel dříve udělené koncese nabude disposičního práva nad provozovacími místnostmi a počne sám s provozem živnosti. Ani st-lka, ani zúčastněná strana netvrdí, ze by toto právní stanovisko úřadu odporovalo zákonu, avšak stížnost popírá správnost předpokladu, z něhož žal. úřad vycházel, a namítá, že koncese Theodora F. zanikla. Tuto námitku uznal nss důvodnou. Jest sice pravda, že Theodor F. podáním de pres. 13. července 1916 oznámil živnostenskému úřadu prvé stolice, že pro nastoupení vojenské služby provozování živnosti prozatímně zastavuje; tím nevzdal se ještě svého živnostenského oprávnění, ale magistrát výměrem ze 13. října 1916 nevzal toto oznámení na vědomí a vyslovil, že zanikla koncese udělená na dobu osobního provozování živnosti hostinské v najatých místnostech, jichž nájem tehdy končil. Ačkoli v tomto výměru byl Theodor F. vyrozuměn, že koncese byla v živnostenském rejstříku vymazána, nestěžoval si do něho a nabyl tedy tento výměr právní moci a koncese jeho zanikla. V odvodním spise namítá arci Theodor F., že tento výměr nenabyl proti němu právní moci, poněvadž neobsahuje poučení o opravných prostředcích. Tato námitka jest však bezdůvodná, neboť dle § 3, posl. odst. zák. ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. přísluší stranám samostatný rekurs za tou příčinou, aby rozhodnutí neb opatření bylo opatřeno poučením o opravných prostředcích, tento rekurs musí však býti v zákonité lhůtě podán. Nestalo-li se tak, nevadí tento nedostatek, aby rozhodnutí neb opatření nabylo právní moci. Na tom nemůže ničeho měniti ani okolnost, že před vydáním tohoto výměru bylo okresním soudem v L. povoleno na zakročení čes. zemského fondu, zastoupeného zemským inspektorátem pro pivní dávku, exekuční zabavení živnosti hostinské a výčepnické Theodora F. a příslušné koncese, neboť touto exekucí nenabyl věřitel jiného práva, než aby dlužník se zdržel všeliké disposice s živností hostinskou a výčepnickou, jakož i s příslušnou koncesí a aby úřad zabránil dlužníku disposice s těmito exekučnímu objekty. Vedení exekuce na živnostenský podnik a zabavení příslušné koncese nebrání však živnostenskému úřadu, aby zkoumal, trvá-li udělená koncese po právu a aby prohlásil koncesi za zaniklou, dospěje-li k úsudku, že po právu neexistuje. Nebyl-li výměr, kterým byla koncese Theodora F. prohlášena za zaniklou, vzat odvoláním v odpor, není nadřízenému živnostenskému úřadu dána možnost, aby tento právoplatný výměr, i kdyby se zakládal na mylném právním názoru, z moci úřední odstranil. V ustanovení 4. odst. § 146 živn. ř. nelze shledávati normu, na jejímž základě by takové zakročení bylo možno, neboť dle tohoto ustanovení mohou býti toliko odstraněna zákonu odporující udělení neb uznání živnostenských práv, nemohou však býti odstraněny akty, jimiž bylo živnostenské oprávnění zrušeno. Byla-li však koncese Theodora F. pravoplatně prohlášena za zaniklou, nebylo tu úřadem předpokládané nezákonnosti a slušelo nař. rozhodnutí zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.