Č. 2075.

Státní občanství. — Domovské právo (Slovensko): 1. Ministr pro správu Slovenska byl ministrem vnitra zmocněn, rozhodovati o žádostech za přiznání stát. občanství podle § 9 zák. č. 236/1920. — 2. Opatření, jímž obec přijme do svého svazku osobu nemající čsl. státní občanství, jest zmatečné a může ministrem pro Slovensko na základě práva dozorčího býti zrušeno.
(Nález ze dne 10. března 1923 č. 4072.1)
Prejudikatura: Boh. 823 adm.
Věc: Štěpán B. v Liptovském Sv. Mikuláši proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství a domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministr pro Slov. nař. rozhodnutím z — nevyhověl žádosti st-lově o přiznání čsl. stát. občanství podle § 9 úst. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb., zrušil současně z moci úřední jako nezákonné usnesení obecního zastupitelstva v L. S. M. ze dne 20. pro- since 1921, kterým bylo na základě rozhodnutí župana župy Liptovské ze dne 12. prosince 1921 uznáno, že st-l nabyl ve smyslu § 10 zák. čl. 22 z r. 1886 domovské právo v L. S. M. a nařídil, aby byl st-l vymazán ze seznamu příslušníků města toho.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané se namítá: —
Nss neshledal stížnost důvodnou.
1. Jak z výnosu ministerstva vnitra ze dne 13. listopadu 1920 č. 71130/20/7, soudu předloženého, jest patrno, zmocnil min. vnitra ministra pro Slov., aby sám jeho jménem rozhodoval o žádostech za uznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 úst. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. ve všech případech, ve kterých jde o osoby, které mají právo domovské na Slovensku.
Domáhal-li se tedy st-l přiznání státního občanství čsl. podle § 9 cit. úst. zákona na základě domovského práva nabytého jím domněle v L. S. M., byl ministr pro Slov. ve smyslu čl. 8 vl. nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. oprávněn, rozhodnouti o žádosti st-lově a jest proto námitka stížnosti neodůvodněna.
2. Nss vyslovil již v nálezu svém Boh. 823 adm. právní názor, že opatření, jímž obec přijme bezpodmínečně do svého svazku osobu nemající státního občanství čsl., jest nejen nezákonné, nýbrž absolutně zmatečné a že má tato absolutní zmatečnost v zápětí, že opatření, nemohouc nabýti vůbec právní moci, nemůže také založiti pro dotčenou osobu nižádných účinků a že může býti proto výrokem nadřízeného úřadu vyzbrojeného právem dozorčím kdykoliv zrušeno.
Na tomto právním názoru trvá soud i nyní a odkazuje v příčině jeho odůvodnění podle § 44 jedn. ř. k uvedenému nálezu.
O tom, že st-l nebyl v době usnesní obecního zastupitelstva v L. S. M. státním občanem čsl., není sporu. Neměl tedy k obci té jiného postavení, než cizozemce, ohledně jehož žádosti za přijetí do obecního svazku mohla obec postupovati jen podle §u 16 zák. čl. 5 z r. 1903. Neučinila-li tak, nýbrž přijala-li st-le bezpodmínečně do svazku toho, místo aby mu příslušnost pouze přislíbila nebo poskytla pouze podmínečně pro případ dosažení čsl. občanství státního, jest postup její nejen nezákonitý, nýbrž, jak svrchu uvedeno, absolutně zmatečný a nemohl tedy výrok obce býti účasten právní moci a nezaložil také pro st-le nižádných práv.
Jestliže tudíž ministr pro Slov. mocí svého dozorčího práva výrok ten zrušil, nelze v tom spatřovati nezákonitost.
3. Otázkou, zda se k nabytí domovského práva podle § 10 zák. čl. 22/1886 vyžaduje nepřetržitého přispívání k břemenům obecním, netřeba se vůbec zabývati, neboť nesplnil-li st-l — jak patrno z toho, co uvedeno sub 2 — jedné z podmínek nabytí domovského práva v L. S. M., jest nerozhodno, splnil-li podmínky ostatní čili nic.
4. Je-li podle toho, co bylo dosud řečeno, nepochybno, že st-l nenabyl domovského práva v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní čsl. republice, není v rozporu se zákonem ani výrok nař. rozhodnutí, jímž st-li bylo odepřeno přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 uved. ústav. zákona, poněvadž podle tohoto ustanovení lze přiznati státní občanství jen osobám, jež nabyly po 1. lednu 1910 práva domovského na území uvedeném.
Jest tudíž stížnost neodůvodněná a slušelo jí proto zamítnouti.

Stejně nález z téhož dne č. 4074

Citace:

Nález č. 2075. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 740-742.