Č. 2291.

Státní úředníci (Slovensko): Vyměřil-li úřad vdově po obvodním notáři zaopatřovací požitky, jakoby zemřelý byl úředníkem župním, ač vdova tvrdila, že byl jmenován úředníkem státním, jest povinností úřadu, aby straně s věcným rozhodnutím oznámil, jak tuto prejudicielní otázku vyřešil.
(Nález ze dne 30. dubna 1923 č. 7602.)
Věc: Ema K. v M. proti župnímu administrativnímu výboru župy Spišské v Levoči o státní zaopatřovací požitky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím župního administrativního výboru župy Spišské v Levoči z 15. července 1922 vyměřeny byly st-lce jako vdově po obvodním notáři v K. zaopatřovací požitky podle § 39 pensijního statutu obvodních a obecních notářů č. 11637/557 dle platu, jejž požíval posléze její zemřelý muž ve službě Spišské župy.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí pro jeho nezákonnost namítá v prvé řadě, že zemřelý muž st-lčin byl podle dekretu min. pro Slov. ze dne 15. března 1921 č. — ode dne 1. srpna 1920 jmenován státním úředníkem republiky čsl.
O této stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad vyměřil st-lce zaopatřovací požitky jako vdově po župním úředníku. Předpokládal tedy, že st-lčin muž v den svého úmrtí nebyl státním úředníkem republiky čsl.
Otázku, byl-li jím či nebyl, musil si žal. úřad ujasniti dříve, než se pustil do řešení věci samé, ať již se dal při tom vésti rozhodnutím úřadu, jenž jest po zákonu příslušný, aby otázku karakteru úředníka státního pravoplatně mohl rozřešiti a jenž tak po provedeném řádném řízení se stranou také učinil, anebo ať si již žal. úřad sám na základě skutkového bezvadně zjištěného podkladu tuto otázku jako prejudicielní rozluštil.
Ale v obou případech měl úřad zároveň s věcným rozhodnutím učiniti straně sdělení i o tom, jak tuto prejudicielní otázku vyřešil.
Vyrozumění to musí se pak vždy státi takovým způsobem, aby strana mohla se včas, na pravém místě a pravým způsobem proti řešení tomu brániti, zejména aby věděla, který úřad otázku rozřešil, jak a proč ji tak řešil.
Není-li to vše z rozhodnutí úřadu dostatečně zřejmo, trpí rozhodnutí samo podstatnou vadou, která straně znemožňuje veškeru obranu proti tomu kterému rozhodnutí a nss-u jakékoli přezkoumávání.
Žal. úřad dle tohoto předpisu řízení se nezachoval, do svého rozhodnutí řešení otázky prejudicielní a její konkrétní rozřešení nepojal, i zavinil tím podstatnou neúplnost svého rozhodnutí, pročež bylo je zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalším obsahem stížnosti.

Citace:

Nález č. 2291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1152-1153.