Č. 1991.

Státní občanství: Výnosem ze dne 13. listopadu 1920 č. 71130 svěřil min. vnitra dle čl. 8 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 sb. rozhodování o žádostech za přiznání čsl. stát. občanství dle § 9 ústav. zák. č. 236/1920 u osob, které mají domovské právo na Slovensku, ministru pro správu Slovenska.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 2592.)
Prejudikatura: srovn. Boh. 1527 adm.
Věc: Ludevít D. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. pro Slov. ze dne 28. června 1922 č. — byla zamítnuta žádost st-lova o přiznání stát. občanství čsl. ve smyslu § 9 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb.
St-l podal na rozhodnutí to stížnost, žádaje, aby byla předložena ministru vnitra a ten aby uvedené rozhodnutí zrušil.
Min. pro Slov. nař. rozhodnutím vyslovil, že zůstává v platnosti první jeho rozhodnutí.
Ve stížnosti k nss-u podané namítá st-l, že byl nař. rozhodnutím zbaven stížního práva, příslušejícího mu podle 3. odst. čl. 2 nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. Ale neprávem. Podle čl. 2, odst. 2 uved. nař. rozhoduje sice zásadně o žádostech za přiznání čsl. Státního občanství ve smyslu § 9 úst. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. politický úřad druhé stolice a jest podle 3. odst. tohoto článku možno proti zamítavému rozhodnutí tohoto úřadu podati podle všeobecných předpisů stížnost k ministru vnitra.
Z těchto ustanovení jest však stanovena v čl. 8 uved. nař. výjimka potud, že rozhodnutí podle čl. 2, odst. 2 nař. vydává pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ministr vnitra, jenž může rozhodnutí, pokud jde o Slovensko, svěřiti ministru pro Slov.
Jak z výnosu min. vnitra ze dne 13. listop. 1920 č. 71130/1920/7, soudu předloženého, jest patrno, svěřil skutečně min. vnitra ministru pro Slov. rozhodování to ve všech případech, ve kterých jde o osoby, jež mají domovské právo na Slovensku.
Rozhoduje tedy, pokud jde o tyto osoby, o žádostech ve smyslu § 9 úst. zákona, jako jediná a konečná stolice min. pro Slov. a nepřísluší tedy osobám těm z rozhodnutí tohoto ministra další právo stížnosti k min. vnitra. Pak nelze však v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost a slušelo proto zamítnouti stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

Nález č. 1991. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 557-558.