Č. 2081.Sčítání lidu. — Policejní právo trestní: 1. Soukromé sčítání lidu může býti trestné. — 2. Nss může v příčině výměry trestu toliko zkoumati, zda úřad použil správné normy a nevybočil z mezí trestní sazby. (Nález ze dne 13. března 1923 č. 4130.)Pre judikatura: Boh. 1107 a 1247 adm. Věc: Leopold Q a spol. v Š. proti zemské správě politické v Brně o přestupek zákona o sčítání lidu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Trestními nálezy osp-é ve Šternberků ze dne 12. února 1921 byli st-lé podle svých doznání uznáni vinnými přestupkem § 12 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. spáchaným tím, že porušili úřední sčítání lidu uspořádáním soukromého sčítání lidu a byli proto potrestáni a to: Leopold Q. peněžitou pokutou 1000 K, při nedobytnosti vězením 10 dnů. Nař. rozhodnutím zamítla zsp odvolání, ježto konaným šetřením a doznáním jest prokázáno, že st-lé v městě Š., za tím účelem na 5 částí rozděleném, prováděli soukromé sčítání lidu k přezkoumání výsledku úředního sčítání lidu. Dopustili se tudíž činu, kterým ohrožena byla správnost úředního sčítání lidu, ježto tím vznesen byl zmatek mezi obyvatelstvo, které ubezpečeno byvši poučeními, vydanými při úředním sčítání o jeho legálním postupu a tajnosti, podléhá nutně při soukromém sčítání místním vlivům, jichž účinnost z obavy přezkoumání údajů místními orgány, jeví se i při úředním sčítání. Stížnost k nss podaná uplatňuje věcně jednak námitku, že jednáním st-lů nebyla ani porušena, ani ohrožena správnost sčítání lidu, poněvadž soukromá sčítací akce nemohla míti vlivu na úřední sčítání lidu, ježto důvěrníci navštěvovali toliko známé německé rodiny, jednak námitku, že st-lé nezamýšleli, zúčastnivše se soukromé sčítací akce, porušiti nebo ohroziti správnost neb úplnost úředního sčítání lidu a vůbec si ani toho nebyli vědomi, že by tím takové ohrožení nebo porušení mohlo nastati. Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss těmito úvahami: Žal. úřad vycházel, jak ze znění nař. rozhodnutí patrno, z názoru, že již provedené soukromé sčítání jinými osobami, než orgány, povolanými dle zákona o sčítání lidu a nařízení k němu vydaného, stavší se bezprostředně před úředním sčítání lidu, samo o sobě jest aktem, který jest způsobilý, aby ohrozil správnost sčítání lidu, takže se jednání takové, stalo-li se úmyslně, jeví trestním dle § 4 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. resp. § 12 vl. nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb.Již v jiných nálezech, na př. Boh. 1247, na jichž odůvodnění se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, vyslovil nss, že zúčastnění se soukromého sčítání lidu vykazuje po stránce objektivní všecky podmínky deliktu trestného dle § 4 cit. zákona a vyslovil dále ve svém nálezu Boh. 1107 adm., co do subjektivní stránky, že úmyslností ve smyslu, téhož § 4 jest rozuměti vědomost o tom, že jest tu příčinná souvislost mezi činem a mezi ohrožením sčítací akce. Dle zásad právě uvedených musil nss shledati stížnost bezdůvodnou, neboť st-lé doznali, že se zúčastnili zmíněné soukromé akce sčítání lidu, zahájené krátce před úředním sčítáním lidu za použití tiskopisů »Deutsche Volkszählung 1921«, které — jak ze správních spisů zřejmo a popřeno není — obsahují data, jež dle prováděcího nařízení ze dne 30. října 1920 č. 592 přísluší vyšetřiti politickému úřadu a jeho orgánům. Vzhledem k tomu, co bylo svrchu ohledně trestnosti akce sčítání lidu vytčeno, nebylo pak v daném případě dalšího šetření zapotřebí o tom, jakým způsobem st-lé toto sčítání prováděli, jmenovitě zda osobně, navštěvovali-li stranu, a zdali důvěrníci navštěvovali příslušníky české národnosti a jest proto neopodstatněná výtka stížnosti, že úřad tohoto zjištění opomenul. Brojí-li stížnost konečně proti výroku o trestu námitkou nezákonnosti, vytýkajíc v podstatě, že úřad nehodnotil polehčující okolnosti, jakož i majetkové poměry st-lů, sluší poukázati na to, že nss se může zabývati výtkami proti výměře trestu jen v tom směru, zda úřad použil na daný případ správné trestní normy a zda při výměře trestu pohyboval se v mezích trestní sazby této normy. Ani v prvém ani v druhém směru stížnost však výtky nečiní, nýbrž béře v odpor pouze přiměřenost trestu, již však, jak řečeno, nejvyšší správní soud přezkoumati nemůže. Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.