Č. 2100.

Školství (nucený nájem místností pro školu menšinovou): 1. Věty jako při č. 2099. — 2. I místnosti sloužící jedné škole pro vyučování ručním pracem a tělocviku mohou po případě býti zabrány nuceným nájmem pro školu jinou (menšinovou), není-li ztrátou těchto místností ohrožen provoz školy prvé; zda tomu tak není, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 17. března 1923 č. 4080).
Věc: Obecní zastupitelstvo a místní školní rada v H. proti ministerstvu školství a národní osvěty o nucený nájem místností pro účely školské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Aby se zabezpečilo umístění české školy v H., nově zřízené podle § 5 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb., a bydlení jejího správce, byl nař. rozhodnutím podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 a 9. dubna 1920 č. 295 Sb., pak § 2 zákona z 9. dubna 1920 č. 292 vysloven nucený nájem učebny zrušené 2. třídy německé školy a bytu po bývalém učiteli téže školy v H. v budově školní ve smyslu protokolu ze dne 14. února 1922; při tom podotknuto, že k námitkám nebylo možno přihlížeti, ježto nejsou odůvodněny.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
—1
5. Ani námitka stížnosti, že zabraná učebna slouží pro vyučování ručním pracím a tělocviku a že okolnost ta nebyla vyšetřena a nebyl k ní vzat zřetel, není důvodná.
Jak již uvedeno, je zábor místností, o které tu jde, možný toliko, když jich k účelům německé školy není třeba, resp. jestliže provoz německé školy jich záborem není ohrožen. Je-li či není-li tomu tak, jest otázkou skutkovou a může se proto nss touto věcí zaměstnávati toliko s hlediska formálního (§ 6 zák. o ss).
Žal. úřad vycházel zřejmě ze skutkového zjištění, že záborem provoz německé školy ohrožen není a že tato škola místností těch nepotřebuje; pro toto zjištění měl proti tvrzením zástupců st-lú a správce německé školy předneseným při místním šetření dostatečný podklad jednak v prohlášeních zdravotního a technického znalce při komisi učiněných, že totiž každá učebna stačí pro 60 žáků (kdežto německá škola má toliko 46 žáků), jednak v notorické skutečnosti, že veliká většina menších škol nemá zvláštní místnosti pro vyučování tělocviku a ručním pracem, takže zajisté přiměřeným uspořádáním hodin vyučovacích lze na jednotřídní škole vystačiti s jednou učebnou. Nelze tudíž skutkovému zjištění žal. úřadu v tomto směru vytýkati ani neúplnost ani odpor se spisy a neshledal soud ani porušení některých podstatných forem řízení, jelikož uvedená skutková zjištění dala se za přítomnosti zástupců st-lů; je proto i soud podle 1. odst. § 6 svého zákona na tento skutkový závěr vázán.
6. Pokud konečně stížnost namítá, že nebylo zjištěno, zda nemůže býti česká škole umístěna jinde v soukromé budově, jest i tato námitka bezdůvodná. Neboť z ustanovení §u 7 zákona č. 189/1919 jde, že nucený nájem jest přípustný, aby se zabezpečilo umístění školy menšinové. Ze spisů správních jde, že tu jde o menšinovou školu postrádající vhodných místností pro umístění školy samé a ubytování správce, takže bylo právem a povinností správy školské postarati se o její umístění.
Otázka pak, zda k tomu bylo třeba právě zabraných místností anebo zda bylo možno použíti k tomu místností jiných, vymyká se z ingerence st-lů, kterým nepřísluší nárok na to, aby zákrok podle § 7 zákona stal se po př. proti vlastníku jinému a v příčině místnosti jiných.
Jelikož tudíž všechny námitky stížnosti shledány bezdůvodnými, bylo stížnost zamítnouti.

Námitka 1) až 4) vyřízena stejně jako v nálezu předchozím.

Citace:

Nález č. 2100. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 792-793.