Č. 2321.

Nemocenské pojišťování dělníků: 1. Nový případ onemocnění po rozumu § 6 a) odst. 3 nem. zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. nenastává, onemocní-li pojištěný poznovu touž nemocí, pro kterou se mu dostávalo nemocenské podpory, před uplynutím osmine- dělní lhůty od zastavení nemocenského. — 2. Do doby 4 neděl, po kterou jest nemocenská pokladna povinna nahraditi veřejné nemocnici náklady za léčení a ošetřování (§ 8, odst. 3), jest započítati dobu dřívějšího nemocničního ošetřování.
(Nález ze dne 5. května 1923 č. 7675.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Č. Budějovicích (adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy), proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Jindřich Tučný) o náhradu léčebného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Bedřich P., zaměstnaný u firmy M. a M. v Č. B., byl v době od 13. srpna do 4. září 1920, t. j. po 23 dnů na lues v ošetřování ve všeobecné nemocnici v Č. B., odkud byl dne 4. září propuštěn. Okresní nemocenská pokladna v Českých Budějovicích zaplatila nemocnici za těchto 23 dnů celkem 276 K. Bedřich P. vstoupil pak do služeb Františka K., jihoč. dobývání písku v Č. B., kteroužto práci přerušil dne 18. října 1920, byv na příkaz lékaře přijat opětně do ošetřování jmenované nemocnice, v níž byl pak ošetřován do 20. prosince 1920. K vybídnutí nemocnice, aby okr. nem. pokladna v Č. B. zaplatila za toto opětné ošetřování částku vypadající na 28 dní po 12 K per 336 K, zaplatila okr. nem. pokladna částku vypadající na 5 dní po 12 K, tudíž 60 K s odůvodněním, že nutno považovati druhé onemocnění za pokračování choroby prvé.
Výnosem z 9. září 1921 vyslovila zsp v Praze, že okr. nem. pokladna jest dle § 8, odst. 3 nem. zák. povinna, aby kromě 60 K, které za 5 ošetřovacích dnů nahradila za ošetřování Bedřicha P. v řečené nemocnici od 18. října doplatila ještě za 23 dní po 12 K částku 276 K.
Toto rozhodnutí odůvodnila zsp tím, že jmenovaný, jenž byl před tím v nemocnici od 13. srpna do 4. září 1920 po 23 dnů na účet pokladny v léčení a vyléčen byl propuštěn, od vystoupení z tohoto nemocničního ošetřování až do opětovného přijetí do nemocnice t. j. v mezidobí od 4. září do 18. října 1920 byl práce schopen a lékařské pomoci nepotřeboval, a že dlužno jej považovati nemocným ve smyslu nemocenského zákona teprve dnem přijetí do nemocnice 18. října 1920, takže náleží pokladně, aby v tomto novém podpůrném období vzešlé a požadované léčebné výlohy za všech 28 dnů ošetřovacích zaplatila.
Odvolání okr. nem. pokladny min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů rozhodnutí 1. stolice; k námitkám odvolání podotklo, že podle vyjádření zdravotního oddělení jde sice v druhém případě ošetřování o pokračování téže choroby se stanoviska lékařsky vědeckého, nikoli však ve smyslu nemoc, zákona, ježto v mezidobí byl ošetřovaný práce schopen a lékařské pomoci a léků nepotřeboval.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest toliko otázka, zda onemocnění Bedřicha P., které mělo za následek jeho ošetřování ve všeobecné nemocnici v Č. B. od 18. října do 20. prosince 1920, jest novým onemocněním po rozumu nem. zákona nebo pokračováním onemocnění, pro něž byl v téže nemocnici ošetřován v době od 13. srpna do 4. září 1920. Podle § 6 nem. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. příslušel pojištěným nárok na nemocenskou podporu (bod 1 a 2) za tu dobu, po kterou pojištěnec byl ve smyslu lékařsky odborném potřeben lékařského ošetření a k výdělku byl neschopen. Byla pak nem. pokladna podle § 8, odst. 3 povinna nahraditi veřejné nemocnici náklady za léčení a ošetřování pojištěnce do 4 týdnů. Případ nového onemocnění a tím i povinnost pokladny z § 8, odst. 3 vyplývající nastávala jen tehdy, když v mezidobí předpoklady poskytování nemocenské podpory pominuly, když tedy pojištěnec lékařského ošetření již nepotřeboval, pokud se týče výdělku byl schopen.
S tohoto hlediska posoudil nss otázku nového onemocnění ve smyslu cit. nem. zákona v případě rozsouzeném zdejším nálezem ze dne 15. června 1920, Boh. 456 adm.
Podstatná změna nastala však vydáním zákona ze dne 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. potud, že zákon tento v § 6 a) odst. 3 výslovně stanovil, za jakých podmínek jest nové onemocnění považovati za pouhé pokračování nemoci dřívější.
Podle tohoto ustanovení jest novou nezpůsobilost k práci následkem nemoci, na kterou bylo již poskytováno nemocenské, při výpočtu doby, po kterou má býti vyplaceno nemocenské, pokládati za pokračování této nemoci, nenastala-li později než osm týdnů po zastavení nemocenského.
Stručný smysl tohoto předpisu jest: onemocněl-li pojištěnec, jemuž dříve již bylo poskytováno nemocenské podle § 6, nejpozději do 8 týdnů po té, kdy mu nemocenské bylo zastaveno, na touž nemoc poznovu, pak jest nové onemocnění toto, pokud jest spojeno s nezpůsobností k práci, pouhým pokračováním onemocnění prvého; k mezidobí vůbec se nepřihlíží a má se za to, jakoby mezi oběma případy onemocnění nebyla nastala nijaká mezera, jakoby šlo o jeden případ onemocnění.
Z toho vyplývají ovšem pro sporný případ tyto důsledky:
Není sporu mezi stranami, že Bedřich P. po prvé byl léčen ve vš. veř. nemocnici v Č. B. od 13. srpna do 4. září 1920, t. j. po 23 dnů a že 18. října 1920 byl znovu přijat do téže nemocnice a že toto přijetí podmíněno bylo nově nastalou nezpůsobilostí k práci. Tato nová nezpůsobilost však nastala 44. dne t. j. před uplynutím 8 týdnů po zastavení nemocenského, pokud se týče po propuštění z nemocnice. Z toho však následuje, že ve smyslu cit. § 6 a) nešlo o nový případ onemocnění, nýbrž o pokračování nemoci prvé.
Pak jest však do 4 nedělní doby, po kterou jest nem. pokladna povinna podle § 8, odst. 3 nahraditi nemocnici náklady za léčení a ošetřování, započítati i dobu prvého ošetřování t. j. 23 dnů (od 13. srpna do 4. září 1920) a zbývá jí pak hraditi ještě náklady za dalších 5 dní.
Nař. rozhodnutí založené na právním názoru, že onemocnění nastavší dne 18. října 1920 nebylo pokračováním onemocnění dřívějšího, nýbrž onemocněním novým, odporuje proto zákonu a bylo je zrušiti dle § 7 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.

Citace:

Nález č. 2321. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1210-1212.