Č. 1852.

Řízení před nejv. správním soudem: Pouhá připomínka, kterou úřad připojil k výměru ukládajícímu nižší stolici podání zprávy o určité věci, a ve které úřad sice zaujal stanovisko k určitému právnímu poměru, o němž však rozhodnuto bude teprve po podání vyžádané zprávy, není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o správ. soudě.
(Nález ze dne 17. ledna 1923 č. 484.)
Věc: Městská obec Prešov proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran platu státního úředníka pověřeného vedením měšťanostského úřadu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Státní hospodářský hlavní inspektor Emil H. byl vládním komisařem župy šarišské Drem Pavlem F. v Prešově v roce 1919 pověřen dočasným vedením měšťanostského úřadu města Prešova. Když ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě nevyslovivši propuštění Emila H. ze státní služby výnosem ze dne 1. listopadu 1919 bez nějakého odůvodnění zastavilo při prešovském státním berním úřadě dotud pobíraný plat jeho, nařídil svrchu jmenovaný župan a vládní komisař prozatímně vyneseným svým rozhodnutím ze dne 1. prosince 1919, aby Emil H. svůj státní plat počínajíc dnem 1. listopadu 1919 bral z prešovské městské pokladnice. V důsledku toho město Prešov od zmíněné doby až do dne 31. prosince 1920 vyplácelo Emilu H. ze svých prostředků všechny jeho požitky příslušející mu ve vlastnosti státního hospodářského hlavního inspektora. O žádosti města Prešova za náhradu těchto platů ministr s plnou mocí pro správu Slovenska vydal dne 4. srpna 1921 výměr tohoto doslovného znění: »Pokud týče se žádosti města Prešova za refundování předavku poskytnutého Emilu H-ovi, pověřenému vedením měšťanostského úřadu města Prešova, vyzývám pana župana župy šarišské, aby zjistil 1. v jakém právě a na jaký požitek má nárok Emil H. ode dne 1. října 1919, od kterého času jako měšťanosta fungoval, 2. na jaký plat má nárok Emil H. spolu od právě zmíněného času jakožto státní hospodářský referent, 3. jaký obnos žádá město Prešov na tom základě refundovat. Připomíná se, že město Prešov není povinno většího výdeje snášeti, než činí řádný plat měšťanostův, že nemá nárok na refundování, jen rozdíl platu státního hospodářského referenta a to až po den 1. září 1919, co se ukazuje jako diference, je povinen hraditi vládní komisař Dr. Pavel F.«.
Spis současně zvláštním přípisem min. pro Slov. zaslalo županu župy šarišské v Prešově s příkazem, aby ve věci dále úředně pokračoval.
Do tohoto výměru směřuje stížnost města Prešova k nss podaná, kteráž vytýká, že výměr obsahuje rozhodnutí odporující zákonu, že vyplacenou z městských peněz částku, která činí podle údajů stížnosti 58493 K 26 h, jest povinen obci nahraditi tehdejší vládní komisař Dr. Pavel F., neboť není ani oprávněno ani povinno se svým požadavkem obrátiti se na Dra F. a může svou pohledávku uplatniti jen vůči státu, poněvadž Dr. F. tehdy, když vydal svrchu naznačené nařízení — aby Emilu H. bylo služné vypláceno z obecní pokladny —, nejednal jakožto soukromník, nýbrž v zastoupení min. pro Slov. a tak za tyto úřední skutky ručí stát, nikoli Dr. F., k němuž obec nestojí v žádném soukromoprávním poměru.
Rozhoduje o stížnosti k němu podané vycházel nss z těchto úvah: Napadený výnos ministra s plnou mocí pro správu Slovenska dává županu šarišské župy příkaz, nejprv vyšetřiti nejen obnos platu, jenž by Emilu H-ovi příslušel od města Prešova, nýbrž i právní důvod jeho případného nároku proti městu, zřejmě jen v tom úmyslu, aby mohlo po té pořadem správním býti teprv rozhodnuto, existuje-li a v jaké výši nárok města na refundaci té sumy, kterou snad město vzhledem k charakteru Emila H. — jakožto státního úředníka ze svých prostředků vynaložilo na plat, k jehož poskytování povinen jest stát. Tím naznačuje jasně, že ve věci bude teprv rozhodnuto, až bude uložené županovi doplnění po stránce skutkové provedeno. Nějaké právní moci schopné rozhodnutí ve věci se stanoviska žal. úřadem zaujatého, jehož zákonnost není třeba v tomto stadiu věci zkoumati, není ani myslitelno, než nařízené skutkové zjištění bude provedeno. Za tohoto stavu věci ona pouhá »připomínka« úřadu, vyslovující právní názor, že případnou diferenci má soukromě hraditi bývalý vládní komisař Dr. F., jenž uložil městu výplatu požitků Emila H., nemůže býti vykládána již za rozhodnutí, že odpírá se náhrada z prostředků státu. Ostatně tento názor, že jde jen o projev náhledu pro rozhodnutí teprv příští, dochází opory i v obsahu odvodního spisu žal. úřadu, dle něhož bylo by došlo k rozhodnutí ve věci, až by nutný skutkový podklad byl býval zjištěn, kteréžto právní stanovisko odvodního spisu s obsahem nař. výnosu není v nijakém rozporu. Ježto tudíž nař. výnos neobsahuje v sobě ještě nijakého rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss., jímž by stěžující si obec mohla býti ve svých právech dotčena, jest stížnost k nss nepřípustná a slušelo ji podle § 21 zák. o ss. odmítnouti, aniž mohla přijíti na přetřes věcná stránka stížnosti.

Citace:

Nález č. 1852. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 261-263.