Č. 2232.

Zajištění bytu: K pojmu »dva nebo více bytů« v § 1, odst. 1 a § 3, odst. 1 zákona z 11. července 1922 č. 225 sb.
(Nález ze dne 17. dubna 1923 č. 6501.)
Věc: Oskar G. v Brně proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nekonnost.
Důvody:
Žal. úřad vychází, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, ze skutkového předpokladu, že st-l jest majetníkem dvou bytů v domě č. p. — a nařizuje st-li vzhledem k předpisu § 3, odst. 1 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 sb., aby jeden z těchto bytů do 8 dnů uprázdnil a dal majiteli domu k disposici.
K námitkám st-lovým, že zmíněné byty byly již před mnoha lety prolomením zdi sloučeny v jednu bytovou jednotku a že tu jde tedy
O byt jeden, žal. úřad nepřihlížel, vycházeje, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, z názoru, že uplatněná st-lem okolnost na věci ničeho nemění, ježto § 3 uved. zákona nečiní v tom směru mezi byty žádného rozdílu a ježto tím, že oba byty jsou obývány jednou osobou a dveřmi jsou spojeny, netvoří ještě byt jeden, zvláště když v činžovní fasi vedeny jsou jako samostatné předměty nájemné.
Názor tento nemá však opory v zákoně.
Odst. 1 § 1 cit. zákona stanoví ovšem, že sloučiti dva nebo několik bytů dosud oddělených v jediný byt není dovoleno, a rovněž není podle § 3, odst. 1 téhož zákona dovoleno, míti v téže obci dva nebo více bytů.
Ustanovení § 1 odst. 1 nahrazuje zákaz slučování dvou nebo více dosud oddělených bytů, vyslovený již v min. nař. ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z., pokud se týče v nařízení mor. místodržitelství ze dne 18. prosince 1918 č. 158 z. z., kterážto ustanovení byla § 21 zák. č. 225/22 zrušena.
Poněvadž v zákoně ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. nikde není stanovena zpětná účinnost ustanovení, o něž zde jde, a není tam též vysloveno, že by udělená již povolení k sloučení dvou nebo několika bytů v jediný byt pozbývala účinnosti, nemůže býti pochybnosti o tom, že pro posouzení zákonitosti příkazu, daného st-li »aby byt, ve kterém bydlí podnájemník Jan U. do 8 dnů uprázdnil a majitelce domu dal k disposici«, jest rozhodnou okolnost st-lem již před vydáním nař. rozhodnutí uplatňovaná, že v daném případě nejde o dva dosud oddělené byty — iaké má na mysli odst. 1 § 1 cit. zák. — nýbrž o byt jeden, jenž povstal sloučením dvou bytů, nastalým již před mnoha lety.
Při tom nepadá na váhu, zda v činžovní tasí doposud byt st-lem najatý označen jest jako byty č. 14 a 22, neboť pro posouzení otázky, zdali jde o byt jeden čili o byty dva, může býti rozhodný jenom skutečný stav a pro zodpovědění otázky, zdali se sloučení stalo s povolením příslušného úřadu, jest směrodatné jen, zda byl byt sloučen ještě před účinností nařízení mor. místodržitelství ze dne 18. prosince 1918 č. 158 z. z., neboť až do té doby nebylo disposiční právo majitele domu volné nakládati se svými byty, v řečeném směru nikterak omezeno.
Poněvadž žal. úřad, veden jsa svým mylným názorem, že okolnosti st-lem uplatňované jsou pro posouzení případu nerozhodné, nekonal šetření o tom, zda sloučení bytů, o něž jde, v byt jeden, provedeno bylo skutečně již před rokem 1918, — zejména když ze správních spisů nelze nikterak seznati, měl-li žal. úřad při svém rozhodování po ruce stavební spisy městské rady Brněnské z roku 1911 a 1913, nyní předložené — slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo zapotřebí zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2232. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1045-1046.