Č. 2113.

Živnostenské právo (živnost hostinská): 1. V případech, ve kterých zákon živnostenským společenstvům zásadně přiznává právo odvolací bez výslovného omezení jeho obsahu, jsou společenstva oprávněna uplatňovati v pořadu instančním námitku, že jest obava zneužívání živnosti. — 2. Aby bylo lze odepříti koncesi hostinskou z důvodu § 18, odst. 2 živn. řádu, jest třeba, aby byly dány konkrétní okolnosti v osobě uchazeče nebo příslušníků jeho rodiny a příčinná souvislost mezi skutečnostmi těmi a domněnkou, že živnosti bude zneužíváno způsobem uvedeným v cit. předpisu zákona.
(Nález ze dne 21. března 1923 č. 4666). Věc: Marie L. v B. (adv. Dr. Osvald Brod z Klatov) proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Osp v K. udělila st-lce výměrem z — koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v B. č. — s oprávněním a za podmínek ve výměře vytčených. K odvolání společenstva hostinských a výčepníků soudního okresu kl. zsp rozhodnutím z — výměr ten podle § 18, odst. 2 zrušila a koncesi odepřela, jelikož manžel žadatelky Marie L. byl odsouzen rozsudkem okr. soudu v K. z 22. dubna 1913 pro přestupek § 411 tr. zák. (lehké ublížení na těle) a podruhé rozsudkem téhož soudu z 11. září 1915 pro týž přestupek a nálezem osp-é z 25. září 1921 pro neoprávněné provozování živnosti hostinské a výčepní a požívá vůbec špatné pověsti a svědčí tudíž proti němu jakožto členu žadatelčiny rodiny, jenž žije s žadatelkou v rodinném svazku, takové skutky, které opravňují k domněnce, že by živnosti bylo zneužíváno.
Odvolání st-lky z tohoto rozhodnutí min. obchodu nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů 2. stolice.
Nss neuznal za důvodnou námitku, že nadřízené instance živnostenské nebyly oprávněny svému instančnímu rozhodování položiti za základ námitku společenstva opírající se o veřejný zájem, aby živnosti nebylo zneužíváno, poněvadž prý společenstvo není legitimováno ochrany tohoto zájmu se v pořadu instancí domáhati. Soud v tom směru uvážil jednak, že rekursní právo společenstvům propůjčené předpisem § 18, odst. 6 živn. ř. co do svého obsahu není nijakým výslovným předpisem omezeno a sluší tedy za to míti, že hranice tohoto procesního práva dány jsou okruhem živnostenských zájmů stavovských, k jichž ochraně podle zřejmé intence zákona společenstvu právo odvolací dáno bylo. Přihlédne-li se pak k tomu, že § 114 vypočítávaje úkoly společenstva na prvém místě uvádí povznesení stavovské cti a teprve po té účely humanitní, hospodářské a vzdělávací, nelze dospěti k jinému závěru, než že snaha o to, aby živnostenských oprávnění nebylo způsobem nenáležitým zneužíváno, nevymyká se rámci zákonných úkolů společenstev a že tudíž tam, kde právo odvolací jest společenstvům zásadně přiznáno a není co do obsahu výslovně omezeno, jest jim přiznati právo pořadem instančním uplatňovati i námitku, že jest obava zneužívání živnosti. Byla tedy podle názoru nss-u zsp oprávněna na základě rekursu společenstva zkoumati i otázku, není-li proti udělení koncese závady vytčené v § 18, odst. 2 ž. ř., a shledala-li závadu takovou, koncesi prvou instancí udělenou odepříti.
Naproti tomu nemohl nss nepřiznati důvodnost stížnosti, pokud vytýká, že nebyly zjištěny skutkové předpoklady v § 18, odst. 2 ž. ř. Tento předpis nařizuje odepření koncese, jestliže proti uchazeči nebo příslušníkům jeho rodiny žijícím s ním ve svazku rodinném svědčí skutečnosti opravňující k domněnce, že živnosti bude zneužito k podpoře zakázané hry, přechovávačství, nemravnosti nebo pijáctví.
Zákon klade tu zřejmě důraz jednak na zamezení zcela určitých zlořádů při provozování živnosti hostinské, jednak na to, aby obava, že zneužití nastane, měla oporu v konkrétních skutečnostech. Musí tedy, má-li býti použití tohoto předpisu po rozumu zákona odůvodněno, býti dány jednak konkrétní skutečnosti v osobě uchazeče nebo příslušníků jeho rodiny, jednak kausální souvislost mezi těmito skutečnostmi a domněnkou, že živnosti bude v některém určitém směru svrchu uvedeném zneužíváno.
Rozhodnutí druhé stolice, jehož důvodů se nař. rozhodnutí dovolává, uvádí ovšem, že manžel st-lčin byl dvakráte odsouzen pro přestupek § 411 tr. zák., mimo to potrestán pro neoprávněné provozování živnosti a že požívá špatné pověsti.
Ale jakého zneužití živnosti se úřady obávaly a jakým postupem myšlenkovým dospěly vycházejíce od konkrétních skutečností manžela st-lčina se týkajících — měly-li takové skutečnosti vůbec na mysli — k závěru, že zneužití živnosti v některém směru v § 18, odst. 2 vyznačeném jest se obávati, ani z rozsahu rozhodnutí 2. a 3. stolice, ani ze souvislosti těchto rozhodnutí se spisy správními poznati nelze.
Není tedy skutkový podklad nař. rozhodnutí ani z jeho obsahu, ani ze spisů správních patrný a musilo pro tuto vadu nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2113. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 812-814.