Č. 2285.

Závodní výbory: Závodní výbor není dle § 3 zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. oprávněn, aby za zaměstnanectvo v závodě sjednával se správou závodu hromadnou smlouvu mzdovou, a to ani tenkráte, není-li takové smlouvy odborovými organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnaných sjednané.
(Nález ze dne 30. dubna 1923 č. 707). Věc: »Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.« v Ústí n./L. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Ústí n./L. o právo závodního výboru spolurozhodovali při stanovení mzdy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. nálezem žal. rozhodčí komise z — bylo ve sporu vzniklém mezi závodním výborem stěžující si firmy a firmou o právo závodního výboru, sjednávati mzdovou smlouvu hromadně za všecky zaměstnance, uznáno, že závodní výbor jest oprávněn spoluurčovati o otázce stanovení mzdy zaměstnanců podniku.
Po stránce skutkové vycházela žal. rozhodčí komise z toho, že, což i obě sporné strany uznávají, rámcová smlouva uzavřená odborovými organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnaných v kovodělném průmyslu a plativší i v závodě, o nějž jde, přestala dnem 15. října 1922 působiti, kdežto tarifní smlouva v ní obsažená zanikla již dnem 30. září 1922, že v den vydaného nálezu bylo jednání oboustranných organisací ještě bezvýsledné, dále že firma přistoupila jednostranně ke snižování mezd a upřela svému závodnímu výboru, přiznávajícímu snížení jen v míre menší, právo sjednati s ní za zaměstnance závodu mzdovou smlouvu a vstoupiti za tím účelem do vyjednávání s ní, jak si toto právo závodní výbor osoboval.
K právnímu názoru ve výroku nař. rozhodnutí obsaženému došla žal. rozhodčí komise těmito úvahami:
Vládní osnova zákona vypočítávala v § 3 úkoly závodního výboru taxativně. Proto dle jejího odst. 1, lit a) a dle motivů nepříslušelo by závodnímu výboru právo smlouvu sjednati. Avšak změnou vládní osnovy jsou úkoly závodního výboru v § 3 zákona vypočteny jen demonstrativnč a proto dle úvodu §u 3 a v duchu dle odst. 1 lit. c) přísluší právo to závodnímu výboru i tehdá, když tu platné kolektivní smlouvy odborovými organisacemi uzavřené vůbec není.
Stížnost potírá tento názor jako nezákonný, stojíc na stanovisku, že dle zákona o záv. výborech jsou jediné neb aspoň v prvé řadě odborové organisace povolány, aby sjednávaly kolektivní smlouvy pracovní a tedy i mzdové s jedinou výjimkou dodatků k nim, kteréž dodatky může ovšem za podmínek v §u 3, odst. 1. lit. c stanovených závodní výbor jednotlivého závodu sjednávati.
Avšak ani vůči odborovým organisacím, tím méně vůči závodnímu výboru neuznává stížnost povinnost majitele závodu do vyjednávání o tom se pustiti a dokonce ne nucenost smlouvy takové sjednati.
Nejrozhodněji však obrací se stížnost proti právu spolurozhodovati o mzdové smlouvě, jak prý bylo nař. výrokem závodnímu výboru přiznáno.
Stížnost přiznává závodnímu výboru toliko právo spolupůsobiti při stanovení mezd, a to jen, existuje-li kolektivní smlouva, avšak nikoli, když neexistuje nebo jest bezúčinná.
Nss nemůže uznati právní názor žal. rozhodčí komisí vyslovený za správný z těchto důvodů: Dle § 3 cit. zák. jsou povolány závodní výbory, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců v závodě; zejména mají:
a) dozírati na zachování mzdových a pracovních smluv a řádů, spolupůsobiti při sjednávání pracovních řádů, pokud nebyly stanoveny kolektivní smlouvou, sjednanou mezi odborovými organisacemi;
c) ujednávati za součinosti odborových organisací zaměstnavatelských i zaměstnaneckých dodatky ke kolektivním smlouvám, sjednaným mezi uvedenými organisacemi, pokud to dovolují tyto kolektivní smlouvy.
Z celé struktury §u 3, jenž obsahuje vytčení všeobecných úkolů závodních výborů ve všech závodech na rozdíl od zvláštních přesně v §§ 5 a 6 vymezených úkolů závodních výborů jen v určitých závodech, jest zřejmo, že úkoly ty označeny jsou v úvodu odst. 1 zásadně a že dále jednotlivě vypočtené úkoly nejsou vypočteny výlučně, taxative, nýbrž jen demontrative.
Tomu nasvědčují slova »zejména mají« i okolnost, že slova ta byla dána do zákona, ačkoli vládní osnova v §§ 3 až 5 úkoly ty zcela podrobně s vyloučením ještě jiných dalších v osnově zákona neuvedených práv výboru vypočítávala, jak také plyne z motivů této osnovy.
Ujednávání mzdové smlouvy za všecky zaměstnance v závodě se správou závodu, oč ve sporu šlo a co patrně má býti vysloveno výrokem nař. rozhodnutí o právu spoluurčovati o otázce stanovení mzdy, spadá beze sporu pod pojem hájení hospodářských zájmů zaměstnanců v závodě dle úvodu cit. 1. odstavce.
Otázkou daného sporu však jest, není-li i demonstrativní podrobný výčet práv výboru v § 3 obsažený obmezením tohoto širšího pojmu hájení hospodářských zájmů.
K této otázce odpovídá nss v daném případě kladně.
Pojmy »zachování« a »ujednávání« při smlouvách jsou dle vlastního přirozeného smyslu slov naprosto odlišné, ba přímo protichůdné. Zachovávati lze jen něco, co tu již jest, ujednávati něco, co tu ještě není, ale má se utvořiti.
Zákonodárce byl si tohoto rozdílu při sdělávání cit. zákona jasně vědom, když v uvedených již místech mluví též o »součinnosti při ujednávání« a o »sjednaných smlouvách« a když jinde užívá výrazů »zachování zákonných ustanovení« (§ 3, odst. 1 lit. e), »spolupůsobiti při udržování kázně« (lit. f), »spolupůsobiti způsobem poradním« (lit. g), »podávati návrhy« (lit. ch) a pod.
Zcela jasně odlišil zákonodárce oba pojmy v předchozím obdobném zákoně o závodních a revírních radách při hornictví ze dne 25. února 1920 č. 144 sb., když dal v § 2 č. 3 závodním radám za úkol, aby dohledaly na provádění a dodržování mzdových a platových smluv (§ 19, odst. 4) a když tímto u závodních rad jaksi a contrario v závorce citovaným 4. odst., správně 4. bodem § 19 určil za úkol revírních rad jako jednotek vyššího řádu, aby spolupůsobily při uzavírání kolektivních mzdových a pracovních smluv, projednaných odborovými organisacemi a aby bděly nad jich dodržováním.
Tím, že cit. zákon v § 3 dal za uvedených okolností výslovně do působnosti závodních výborů zachovávání smluv, dále tím. že jim při- znal spolupůsobení při sjednávání pracovních řádů, tedy podřízenějších ustanovení pracovní smlouvy nebo pouhou její kodifikaci, a i to jen tehdy, nebyly-li tyto řády stanoveny kolektivními odborovými organisacemi sjednanými smlouvami, tím, že konečně výslovně dovolil jim ujednávati dodatky ke kolektivním smlouvám odborových organisací jen potud, pokud tyto smlouvy to dovolují, a i tu jen za součinnosti oněch organisací, projevil zákonodárce s vyloučením veškeré pochybnosti v podrobných ustanoveních lit. a) a násl. §u 3 úmysl, že sjednávání hromadných smluv pracovních a mzdových má za zaměstnanectvo zůstati vyhrazeno jejich odborovým organisacím.
Jen mimochodem budiž podotčeno, že tento cíl sledoval i vládní návrh jak zřejmo z jeho motivů na str. 18, sl. 2 tisku 2177, kde se praví k lit. a § 3, že osnova zásadně nechce zákonnými předpisy vyvolati možnost, aby závodní rada (dle zákona »výbor«) přebíral funkci odborové organisace a aby tak na úkor jednotné úpravy pro celý průmysl uzavírány byly závodní kolektivní smlouvy místo jednotného tarifu ujednaného pro celé odvětví odborovými organisacemi zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými.
Je-li však v podrobných ustanoveních třeba demonstrative vypočtených určité právo závodních výborů vyloučeno, pak působí toto obmezení na generelní všeobecné oprávnění výborů, vyslovené v úvodu § 3, poněvadž demonstrativní výčet může míti jen ten význam, že výčet není úplný a dá se tam subsumovati nějaké právo, které výslovně uvedeno není a výčtu tomu neodporuje, ale nikdy takové, jež je obsahem a dosahem výslovného demonstrativního předpisu vyloučeno.
S prvou částí tohoto právního názoru shoduje se vlastně při stejnosti textu vládní osnovy a zákona v § 3, odst. 1 lit. a co do slov »dozírati na zachování mzdových a pracovních smluv a řádů« i žalovaná komise, která se jen domnívá, že změnou navrženého taxativního výpočtu ve výpočet demonstrativní mění se i smysl celého předpisu, čemu však, jak právě rozvedeno, tak není.
Druhá argumentace žal. komise, je-li závodní výbor v případě lit. c) výslovně stranou, že není jaksi rozumného důvodu, aby nemohl býti stranou i při vyjednávání hromadné smlouvy s podnikatelem, když tu není smlouvy odborovými organisacemi uzavřené, vyvrací se sama poukazem na dvojnásob podmíněné právo závodních výborů o podřízenější části vyjednávati a na. zásadní jich vyloučení předpisem lit a).
Také nelze nepoukázati k obtížím řešení otázky dalšího významu, platnosti a závaznosti kolektivní, závodním výborem s podnikatelem sjednané smlouvy, když by později odborové organisace sjednaly smlouvu odchylnou, ale podnikatel trval na smlouvě se svým závodním výborem sjednané.
Z těchto důvodů nelze přiznati závodnímu výboru právo sjednati za zaměstnanectvo v závodě hromadnou smlouvu mzdovou ani tenkráte, není-li takové smlouvy odborovými organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnaných sjednané.
Přiznala-li žal. rozhodčí komise svým výrokem přece toto právo závodnímu výboru stěžujícího si závodu, řídila se mylným právním ná- zorem, i bylo zrušiti její rozhodnutí dle § 7 zák. o ss, aniž bylo ještě třeba obírati se ostatními výtkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2285. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1137-1141.