stolice, proti jehož výroku jest přípustná stížnost k politickému úřadu
druhé stolice, který rozhodne s konečnou platnosti. Předpis tento ne-
ponechává nižádné pochybnosti o tom, že pořad instancí v polic,
trestním řízení pro přestupek nešetření soupisové povinnosti končí vý-
rokem druhé instance, na slovenském území výrokem županského úřa-
du, jejž považovati jest za rozhodnutí poslední přípustné správní in-
stance, proti níž přípustná jest po rozumu § 2 zák. ze dne 2. listopadu
1918 č. 3 Sb. a § 5 zák. o ss pouze stížnost k nss-u v Praze.
St-1 přes to, že v rozhodnutí II. instance byl správně poučen o tom,
2e podle cit. svrchu § 9 vl. nař. č. 61 není dalšího odvolání, neobrátil
ne k nss, nýbrž revisní žádostí k žal. úřadu po rozumu § 3 zák. či. XX
z roku 1301, použiv lak prostředku naprosto nepřípustného, když
podle § i2 téhož zák. či. § 3 nevztahuje se na záležitosti náležející
k pravomoci správního soudu. Vzhledem k tomu náleželo žal. úřadu,
aby onu revisní žádost odmítl z procesního důvodu jakožto nepřípust-
nou. Žal. úřad však, neučiniv tak, přistoupil, jak z jeho výroku patrno,
k meritornímu rozhodování o ní a zamítl ji proto, že ji shledal věcně
bezdůvodnou. Osoboval si tudíž kompetenci podle svrchu uvedených
předpisů zákonných mu nenáležející, zakročiv jako vyšší instance v
případě, kde další postup úřadů správních byl podle zákona vyloučen
a kde nastati mohla pouze kompetence nss-u. Jeho výrok je
tudíž výrokem úřadu absolutně nepříslušného, který právní
moci vůbec nabýti nemůže, jest zmatečný, pročež bylo zrušiti jej
podle § 7 zák. o ss, aniž bylo lze zabývati se jím po stránce
věcné se zřetelem k vývodům ve stížnosti v tomto směru uvedeným.
Nss nemohl však k těmto meritorním vývodům přihlížeti ani pokud
by st-1 mínil brojiti jimi proti výroku II. instance jakožto poslední pří-
pustné stolice právní, poněvadž ohledně tohoto výroku je stížnost
patrně opožděna (§ 14 zák. o ss), byvši podána teprve dne 19. ledna
1923, ač rozsudek II. instance byl doručen st-li, jak ze správních spisů
patrno, již dne 6. prosince 1921.
Č. 2265.
Siáťni občanství: Posuzoval-li úřad podání strany ve věci
r.tátního občanství čsl. jako žádost za přiznání občanství toho podle
§ 9 zák. č. 236/1920 a v tom směru o něm rozhodl, ač podání v pravdě
žádalo za uznání státn. občanství podle § 1 č. 1 cit. zák., trpí rozhod-
nutí to podstatnou vadou podle § 6, odst. 2 zák. o ss.
(Nález i >5. dubna 1923 č. 6201).
Věc: Dr. Ludvík F. v B. (adv. Dr. F. Stern z Prahy) pfPti mini-
sterstvu vnitra v Praze stran státního občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady
řízení.
Důvody:
Jar, patrno z nař. rozhodnutí, bylo podnětem k jeho vydání jedině
podáni st-lovo ze dne 25. srpna 1922.
Žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí vycházel z předpokladu, že po-
dání st-lovo ze dne 25. srpna 1922 jfst pouhým rozkladem podaným
Bohuslav, Nálezy správní, v 60 proti dřívějšímu rozhodnutí žal. úřadu ze dne 30. června 1922, kterým
byla zamítnuta st-lova žádost za přiznání čsl. státního občanství
podle § 9 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 Sb.
Jest sice pravda, že st-1 označil své podání ze dne 25. srpna 1922
zevně (v záhlaví) jako »rozklad« proti rozhodnutí ze dne 30. června
1922.
Vlastní obsah tohoto podání — a jediné obsah podání strany
jest v řízení správním rozhodným pro rozsah a směr činnosti úřadu
správního vyvolané podáním strany — nekryje se však s uvedeným
zevním jeho označením.
Z vlastního obsahu zmíněného podání a.zejména i z jeho petitu jde
zcela nepochybně na jevo, že v podání tom domáhal se st-1, aby žal.
úřadem bylo uznáno, že st-1 jest čsl. státním občanem podle § 1
č. 1 cit. zákona; domáhal se tedy st-1 v tomto podání deklaratorního
výroku žal. úřadu ohledně svého čsl. státního občanství, tudíž něčeho
zcela jiného, nežli v původní své žádosti ze dne 17. prosince 1921 —
zamítnuté rozhodnutím ze dne 30. června 1922 — v níž žádaje za p ř i-
znání čsl. státního občanství podle § 9 cit. zákona domáhal se vý-
roku konstitutivního.
Předpoklad žal. úřadu, že zmíněné podání st-lovo jest pouhým roz-
kladem podaným proti dřívějšímu rozhodnutí žal. úřadu, kterým byla
zamítnuta st-lova žádost za přiznání čsl. státního občanství podle § 9
cit. zákona, jest tedy ve zřejmém rozporu s vlastním obsahem zmíně-
ného podání st-lova. Odporuje tedy uvedený předpoklad žal. úřadu
spisům.
Nař. rozhodnutí, kfteré opírá se o předpoklad, jenž jest v rozporu
se spisy, trpí však podstatnou vadou, pro kterou je bylo zrušiti podle
§ 6, odst. 2 zák. o ss.
Žal. úřadu bude nyní záležeti, aby hledě k vlastnímu obsahu uve-
deného podání st-lova znovu spornou věc svému zkoumání podrobil
a nové rozhodnutí vydal.
Č. 2266.
Pozemková reforma: I. Stát může si zabraný a převzatý
statek podržeti i pro účely čistě soukromohospodářské. — II. Nebyl-li
dosud vlastníkem vznesen nárok podle §§ 3 a a 11 zák. zábor., může
stpú navrhnouti poznámku zamýšleného převzetí třeba stran veškeré
půdy zabrané.
(Nález z 25. dubna 1923 č. 6204).
Pre j udí katura: Boh. 1778, 1941 a 2025 adm. a j.
č. 2267.
Pozemková reforma: I. * Souvislými s lesními nebo země-
dělskými podniky ve smyslu § 34 náhr. zák. jsou stavby takové, jež
svým hospodářským určením jsou věnovány účelům hospodaření na
zemědělských nebo lesních podnicích k převzetí určených. II. * Okol-