Č. 2071.

Státní úředníci (služební pořadí): 1. O významu prominutí předepsaných podmínek kvalifikačních při jmenování státním úředníkem. — 2. K výkladu §§ 36, 37 a 39 služ. pragmatiky úřednické. — 3. Výše požitků státního zaměstnance nemá sama o sobě významu pro určení služ. pořadí, stejně jako ustanovení jmenovacího dekretu, kterým se úředníku započítává určitá doba pro postup platový; bez významu je též služební pořadí v předchozí službě mimostátní.
(Nález ze dne 10. března 1923 č. 3999.)
Věc: Dr. J. S., J. D., Dr. Fr. S. a Dr. F. H. (adv. Dři Karel Šauer a Lad. Macháč z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. místotajemník Dr. Ant. Hrejsa) o služební pořadí.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výnosem z — presidium min. školství a národní osvěty dodalo oddíl hodnostního seznamu úředníků a zřízenců svého stavu osob, sestavený jednotně pro veškeré min. úředníky konceptní k 1. březnu 1922, k nahlédnutí zúčastněným, mezi nimi též st-lům, jichž služební pořadí bylo určeno takto:
1. Dr. J. S., ministerský místotajemník, byl zařaděn podle svého jmenování z 1. března 1920 mezi úředníky 8. hodnostní třídy na místě 9.;
2. Jan D., odborový rada, podle svého jmenování ze dne 13. listopadu 1920 mezi úředníky 6. hodnostní třídy na místě 12.; 3. Dr. Fr. S., ministerský rada, podle svého jmenování ze dne 30. listopadu 1920 mezi úředníky 5. hodnostní třídy na místě 10. a
4. Dr. F. H., ministerský tajemník, podle svého jmenování ze dne 3. září 1920 mezi úředníky 7. hodnostní třídy na místě 19.
Stížnosti uvedených podané k nss-u směřují proti vytčenému zařadění. Nad to podali Jan D. a Dr. F. S. k nss-u i ještě zvláštní stížnosti do výnosu presidia min. školství a národní osvěty z —, jimiž toto rozhodlo o jejich stížnostech resp. připomínkách podaných na toto určení jejich pořadí v ten rozum, že se jim nevyhovuje. Rozhoduje o těchto stížnostech řídil se nss těmito úvahami:
Otázkou, zda při obsazování úřednických míst v právnicko-administrativní službě min. škol. postupovalo výhradně a přesně dle předpisů upravujících podmínky vstupu do státní služby tohoto druhu a stanovících náležitosti ať teoretické či praktické pro uchazeče o místo podobné, neměl nss příčiny zvláště se zabývati.
Tím, že byl jednotlivec pravoplatně do státní služby přijat a jmenován úředníkem, stal se účastným všech práv i povinností, které pro úředníky toho druhu byly zákonnými předpisy stanoveny, byť i v osobě jeho nebyly splněny předpoklady, na jichž existenci váže zákon nabytí určitého úřednického místa. To dlužno bráti v počet, jakož i to, že jednotlivec zaujme služební místo té hodnostní třídy, která mu byla přiznána. Právní poměr služební jmenovaných vůbec, tedy i st-lů, pokud jde o jejich původní jmenováni do státní služby, jest dán v prvé řadě obsahem správního aktu, kterým byli dosazeni a jímž jest jmenovací dekret. Pokud v jmenovacím dekretu o zvláštním postavení zaměstnance po stránce právní, zejména pokud jde o jeho služební po- řadí (§§ 36 a 37 služ. pragm.) není stanoveno nic individuálně, jsou směrodatné všeobecně platné normy.
Právní institut služebního pořadí vyčerpávajícím způsobem upravuje služební pragmatika státních zaměstnanců. Definitivně ustanovený úředník má nárok na hodnostní postavení přiměřené svému definitivnímu ustanovení, resp. později svému poslednímu povýšení (§ 36 služ. pragm.). Jmenování úředníka, t. j. dosazení jeho na místo státně-zřízencké, realisuje se spontánním jmenovacím aktem příslušného ústavního činitele a přijetím dekretu státním zaměstnancem.
Že povýšení do vyšší hodnostní třídy děje se též jen spontánním aktem příslušného ústavního činitele, jest výslovně normováno předpisem §u 49 služ. pragm., podle něhož povýšení do vyšších tříd hodnostních děje se nezávisle na lhůtách pro časový postup (§ 51 služ. pragm.) propůjčením služebního místa vyšší hodnostní třídy. Podle uvedeného nabývá státní úředník postavení v určité hodnostní třídě jedině aktem státní správy zahrnujícím v sobě dosazení v úřad nebo jeho povýšení, a nemůže jeho povýšení býti přivoděno jeho požitkovou posicí, pokud tato časovým postupem zjednává mu požitků vyšší hodnostní třídy. Služební pořadí úředníkovo pak určuje se dobou služebního času ztráveného v témž služebním odvětví a v příslušné hodnostní třídě nebo s charakterem této důstojenské třídy (první věta prvého odst. § 37 služ. pragm.). Doba ztrávená v určité hodnostní třídě může takto počíti jen okamžikem jmenování resp. povýšení do této hodnostní třídy. Tím však není řečeno, že by již dosazením nebo povýšením na služební místo v určitém služebním odvětví a v určité hodnostní třídě nabýval státní zaměstnanec určitého a nezměnitelného pořadí služebního. Zmíněnými správními akty nabývá toliko nároku, aby, až k zřizování seznamu úředníků ve smyslu § 39 služ. pragm. dojde, bylo na něho pozíráno dle direktiv v § 37 uvedených.
Těmito normami právními jest toliko vysloveno, že má úředník tohoto druhu nárok jen se zřetelem ke konkrétním osobním poměrům dotčené hodnostní třídy příslušného služebního odvětví, jak se utvářily jmenovacími nebo povyšovacími akty státní správy, která však může jiným jednotlivcům v úřad dosazovaným při jmenování výslovně přiznati služební pořadí lepší resp. od staršího data, než odpovídá dnu, kterým jmenování bylo provedeno, stejně jako jest v její moci podle své vůle v úřad dosaditi neb nedosaditi resp. povýšiti neb nepovýšiti.
Naproti tomu jsou pro určení služebního pořadí vůbec bez právního významu předpisy služební pragmatiky týkající se požitkového nároku zaměstnancova (§§ 51 a 52), neboť nárok na nabývání vyšších požitků nezjednává nikomu posice dosazeného resp. povýšeného a proto také nemůže tvořiti základ pro výpočet času v určité hodnostní třídě tráveného.
Ani pozdější předpisy týkající se požitkového práva státního zaměstnanectva neobsahují nijaké normy o služebním pořadí, což platí zejména o zákonu ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. a průvodním nařízení k němu ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb., kteréžto normy naprosto nezávisle na hodnostním postavení úředníka upravují jedině zápočet jeho služební doby a stanoví podmínky právního nároku na výši požitků.
Jest sice pravda, že podle §§ 1 a 18 zák. ze dne 24. července 1919 č. 462 sb. o propůjčování míst legionářům a podle čl. 1 prov. nařízení k němu ze dne 4. března 1920 č. 151 sb. služba ztrávená v čsl. legiích počítá se legionářům bez rozdílu, ke které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně i do služební doby podle §u 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě, jmenováním nabyté, než to jest právě jen speciální a zcela výjimečný předpis, týkající se toliko úředníků legionářů, z něhož nelze odvozovati pro ostatní úřednictvo žádných práv neb právních výhod.
S hlediska takto vytčeného právního stavu uvážil nss o jednotlivých námitkách stížnosti takto:
1. Všichni st-lé spatřují nezákonnost v tom, že při určování jejich služebního pořadí podle §u 37 služ. pragm. položen byl za základ jediné služební čas čítaný od jmenováni jich do nynější hodnostní třídy, aniž bylo hleděno, jak by pro ně bylo příznivějším, k době získané pro postup do vyšších stupňů služného dotčených hodnostních tříd (§ 50 služ. pragm.) resp. pro postup do platu nejblíže vyšší hodnostní třídy (§ 51 služ. pragm.). Stížnosti označují obojí jednotným názvem časového postupu do vyššího platu a tvrdí, že jen tento časový postup může býti měřítkem pro »služební čas ztrávený v příslušné hodnostní třídě.« Doba získaná pro postup do vyššího platu jest prý pak směrodatnou, ať jde o tuto dobu efektivně vyslouženou (u st-lů Dra J. S. a Dra F. H.), či o dobu, která ve jmenovacím dekretu byla aktem presidenta republiky přidána pro nabytí vyšších stupňů platových v dotčené hodnostní třídě (u st-lů J. D. a Dra F. S. každému po šesti létech).
Námitka jest bezdůvodná. Jak již svrchu bylo uvedeno, obsahuje § 37, odst. 1 služ. pragm. všeobecnou normu, dle níž určuje služební pořadí délka služební doby ztrávené v určitém služebním odvětví v příslušné hodnostní třídě. Jenom pro případ, že by se již z této všeobecné normy nepodávalo určité pořadí, jsou pro posouzení jeho směrodatné jisté určité v cit. paragrafu blíže určené skutečnosti, které však v daném případě nepřicházejí v úvahu. Pro délku služební doby v určité hodnostní třídě může však býti směrodatným jedině obsah jmenovacího dekretu, kterým úředníkovi bylo propůjčeno místo v určité hodnostní třídě a může zejména jenom ze znění tohoto dekretu usuzováno býti na počátek služební doby.
V daném případě jmenovací dekrety nemají o počátku služební doby a o služebním pořadí žádného ustanovení a mohou tudíž tyto skutečnosti zjišťovány býti pouze dle předpisů služební pragmatiky, která však, jak dříve dovozeno, služební pořadí váže jenom na délku doby ztrávené fakticky v určité hodnostní třídě bez ohledu na posici, jakou státní úředník zaujímá pro postup do vyšších požitků.
Vycházel-li úřad z tohoto právního názoru, nelze v tom spatřovati nezákonnost.
2. St-lé J. D. a Dr. F. S. namítají, že úřad měl i z jiného důvodu za počátek doby ztrávené jimi v nynější jejich třídě hodnostní vzíti termín staršího data než datum jmenovacích dekretů. Měl prý totiž úřad disposici jmenovaných dekretů, kterouž přídavkem započítává se každému z těchto dvou st-lů po šesti letech »pro nabytí vyšších stupňů platových v dotčených třídách hodnostních« s uvážením daných okolností vykládati v ten rozum, že dekrety chtěly jim uděliti tím i výhodnější služební pořadí, tak jako kdyby každý z nich byl jmenován 6 let zpět od data jmenovacího dekretu, tudíž J. D. již dnem 13. listopadu 1914 a Dr. F. S. již dnem 30. listopadu 1914. K tomuto výkladu prý nutí okolnosti, že by se bylo dalo docíliti zamýšleného zlepšení materielního postavení st-lů jednodušším způsobem, než fakticky volenou formou přídavku ideální doby pro vyšší plat, t. j. ještě dalším stupňováním přiznaných beztak již osobních přídavků k pravidelnému služnému.
I tato námitka jest bezdůvodná, neboť závěr rozhodujícího úřadu, že bylo st-lům při jmenování přiznáno jen zlepšení po stránce požitkové, má plnou oporu v nesporném doslovném znění jmenovacích dekretů hledíc k tomu, že zákon, jak svrchu dovozeno, zcela přesně rozeznává mezi postavením úředníka co do požitků a postavením jeho co do služebního pořadí, takže přirozeně i jmenovací dekret tento právní rozdíl musil míti na zřeteli. Za těchto okolností pak k opodstatnění stanoviska stížností zajisté postačovati nemůže, že úřad volil pro zlepšení požitkového postavení st-lů formu, vedle níž možnou byla i jiná forma stížnostmi naznačovaná.
3. St-ů Dr. F. S. namítá dále sám, že za východisko doby ztrávené jím v nynějším postavení v státní službě měl býti úřadem přijat aspoň den 1. prosince 1914, a to se zřetelem na to, že založení jeho služebního postavení v 5. hodn. třídě stalo se nejpozději dne 1. ledna 1919, t. j. dnem data dekretu o jmenování st-le zemským vrchním radou, tedy sice úředníkem zemským, avšak postavení co do své kvality i co do výše služebních požitků rovnocenného s postavením státního úředníka v 5. třídě hodnostní. V zemské službě byla st-li dodatečně pro časový postup v kategorii zemských vrchních radů započtena předchozí služba státní počínajíc dnem 1. prosince 1914, čímž z obdob- ných důvodů jako pod 2. i přiznáno mu bylo služební pořadí ve stavu zemských vrchních radů od zmíněného dne.
Zřejmá bezdůvodnost této námitky plyne z konkluse, která se podává ze svrchu uvedené všeobecné úvahy, obsahující vytčení rozhodného v této otázce stavu právního. St-l byl do služby státní dosazen jmenovacím aktem ze dne 30. listopadu 1920. Vzhledem k tomu, že jmenovací dekret sám neudílí mu nějaké výhody v příčině jeho služebního pořadí jakožto úředníka státního, sluší považovati za směrodatné ony předpisy, které určují jeho služební pořadí ve službě státní, do níž byl dosazen, tedy svrchu cit. předpisy služ. pragmatiky, podle nichž pro služební pořadí jest směrodatná doba v určitém odvětví státní služby v příslušné hodnostní třídě ztrávená, z kteréhožto právního názoru nař. rozhodnutí také vycházelo.
Další námitky uplatňovány jsou jen st-lem Drem J. S.:
4. Ježto byl ode dne 1. března 1920 konceptním úředníkem min. škol., měl podle odst. 2 §u 39 služ. pragm. nárok, aby mu pořadový seznam jeho se týkající byl předložen k nahlédnutí po prvé podle stavu ke dni 31. prosince 1920, po druhé podle stavu ke dni 31. prosince 1921. Avšak na místě toho byl mu pořadník předložen jen jedenkráte a to teprve dne 25. března 1922 a podle stavu k 1. březnu 1922. Tím prý bylo porušeno právo zaručené st-li zákonem, aby mohl přezkoumávati správnost služebního pořadí určeného v pořadníku jeho v obdobích zákonem vytčených.
Postup služebního úřadu st-lova v daném případě nelze sice vzhledem k předpisu 2. odst. §u 39 služ. pragm. uvésti v soulad se zákonem. Nss však po rozumu §u 2 svého zákona může rozhodovati jenom tehdy, když jde o nějaké rozhodnutí neb opatření, tedy o positivní výrok některého úřadu správního. Takovým rozhodnutím jest teprve výnos z —, který jest předmětem podaných stížností.
Pokud pak stížnost brojí proti tomu, že v pořadníku dodaném dne 25. března 1922, položen za základ nesprávný termín, sluší přihlédnouti k tomu, že shledává porušení subjektivních práv st-lových toliko v omezení jeho práva kontroly správnosti pořadového seznamu. Toto formální právo kontroly mu však i opožděným zhotovením pořadníku poskytnuto bylo, takže nelze důvodně o porušení subjektivního práva st-lova mluviti.
5. Posléze stížnost namítá, že st-l byl zařaděn do pořadového seznamu, který sestaven byl jednotně pro veškeré konceptní úředníky ministerstva, na místě aby obsahoval pořadí jen právnicko-administrativních úředníků min. škol., a dále, že do něho byly zařaděny neprávem i osoby, které nemají průpravného vzdělání předepsaného pro kategorii A §u 52 služ. pragm. pro státní úředníky.
Z toho, co bylo svrchu vytčeno o úředníkovu nároku na hodnostní postavení, vyplývá, že může povolaný k tomu ústavní činitel do kategorie právnicko-administrativních úředníků, o niž tuto běží, dosaditi jednotlivce, jichž vzdělání buď věcně nebo hodnotně neodpovídá příslušnému služebnímu odvětví, čímž v konkrétním případě upouští od takového požadavku, jímž na příklad jest pro úředníky právnicko-administrativní vysokoškolské vzdělání právnické. Dostane-li se komu na základě takového aktu služebního místa určité hodnostní třídy ve zmíněném odvětví, jest tím zjednán právní stav, že onen úředník toto služební místo platně zaujímá, a to od termínu propůjčení tohoto místa. Pořadový seznam pro veškeré konceptní úředníky min. škol. bez ohledu na jejich průpravu jest pak pořadovým seznamem služebního odvětví právnicko-administrativního a jakožto takový byl v daném případě zcela po právu založen jednotně (odst. 1 § 39 služ. pragm.) a nemohl býti sestaven jinak, než že zahrnuje veškeré úředníky uvedeného služebního odvětví, jak toho zákon výslovně požaduje (cit. odst. § 39).
Jest tudíž stížnost též v tomto bodu bezdůvodná.
Stížnosti, jež nejsou opodstatněny ani v jediném z vytýkaných směrů, slušelo tedy zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2071. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 726-731.