Č. 1929.Státní zaměstnanci (slovenská výhoda): 1. Při stanovení t. zv. slovenské výhody ve smyslu třetí věty odst. 2 B usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 lze vzíti za základ výpočtu finančního efektu výhody té toliko stálé služební požitky (služné a místní přídavek — nikoli také drahotní přídavky) dotčeného zaměstnance. — 2. Byl-li časový postup úředníkův v určité hodnostní třídě přiznáním slovenské výhody vyčerpán dříve než by se tak bylo stalo bez této výhody, nelze v tom spatřovati nějaké obmezování časového postupu. — 3. Právní věty jako u č. 1699 a 1921. (Nález ze dne 5. února 1923 č. 7640/22.)Věc: Bedřich L. v B. proti ministerstvu financí stran slovenské výhody. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: St-l byl dekretem min. fin. ze dne 31. října 1919 jmenován berním ředitelem pro obvod gen. fin. ředitelství v Bratislavě s přiznáním požitků dle 7. hodn. třídy 2. stupně platového. V té době měl služební požitky 1. platového stupně 8. hodn. třídy. Byl tedy st-li přiznán jeho definitivním jmenováním na Slovensko jako t. zv. slovenská výhoda postup co do požitků o 1 hodnostní třídu a 1 platový stupeň a to ve formě jednak povýšení, jednak postupu do vyšších platových stupňů. Propočtením služební doby byl by st-l ke dni 1. ledna 1921 dosáhl požitků 7. hodn. třídy 1. platového stupně. Nař. rozhodnutím byly pak st-li s ohledem na tento výsledek propočtení služební doby a z důvodů st-lova definitivního ustanovení na Slovensku ve smyslu odst. 2 B usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 přiznány od 1. ledna 1921 nové služební požitky 7. hodn. třídy 4. stupně platového se zvláštním do pense započítatelným vyrovnávacím přídavkem 700 K ročně. Stížnost domáhá se zrušení nař. rozhodnutí a dovozuje, že zmíněná slovenská výhoda vyměřená jako požitky o 1 hodnostní třídu a 1 platový stupeň vyšší musí dle zásad vyslovených a schválených v min. radě ze dne 27. července 1920 zůstati nedotčena, jak při propočítání let, tak i při budoucích úpravách hmotných poměrů státních zaměstnanců. V dalších námitkách dovozuje st-l porušení svých práv na základě všeobecných úvah, které žal. úřad připojil ke svému rozhodnutí. Žal. úřad totiž nař. rozhodnutím rozhodl o přiznání slovenské výhody en bloc u celé řady úředníků na Slovensku a zvláštním přípisem sdělil gen. fin. ředitelství všeobecné zásady stanovené na meziministerské konferenci dne 16. prosince 1921, které položil za podklad svého rozhodování. St-l poukazuje na to, že žal. úřad, ač v těchto všeobecných zásadách výslovně stanovil, že finanční efekt normální výhody původně přiznané nemá býti zkracován, přece jen v konkrétním případě st-le zkrátil na jeho požitcích proti původní slovenské výhodě o 4244 K ročně. V dalším vytýká st-l žal. úřadu, že nepostupoval při vyměřování slovenské výhody u všech úředníků stejně, přiznávaje ku př. u konceptních úředníků a u úředníků tabákové režie postup do hodnostních tříd vyšších, než časovým postupem dosažitelných, což se však příčí oněm všeobecným zásadám v nař. rozhodnutí vytčeným. Konečně vytýká st-l, že slovenská výhoda nesmí také časový postup nijak obmezovati, což se však v případě st-lově stalo, neboť přiznáním požitků posledního platového stupně 7. hodn. třídy jest z dalšího časového postupu vyloučen. Konečným návrhem domáhá se st-l zrušení nař. rozhodnutí a výroku, že k celkovému propočtení služebních let přináleží mu slovenská výhoda ve výměře služebních požitků 6. hodn. tříd 2. stupně platového, při čemž časový postup v 7. hodn. třídě zůstává nedotčeným. Rozhoduje o této stížnosti vycházel nss z těchto úvah: Pokud se týče námitky žal. úřadem v odvodním spise vznesené, že zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku schválené v min. radě dne 27. července 1920, nemají povahy zdroje práva a nemohou proto zakládati individuelní právní nárok, poukazuje nss dle § 44 jedn. řádu na svůj nález z dnešního dne č. j. 7642/22 (Boh. 1930 adm.), kde vysloveno, že státní zaměstnanec na Slovensku může, odvolávaje se na sdělené mu shora cit. zásady, dovozovati z nich nárok před nss-em stihatelný, aby mu za podmínek v zásadách těch stanovených přiznány byly výhody tam normované. Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě. Usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 neposkytuje však v bodu 2 B třetí věta, o kteréžto ustanovení st-l svůj nárok opírá, straně právní nárok na určitý platový stupeň nebo na vyrovnávací přídavek vyšší než ve výši finanční výhody původně při jmenování na Slovensko poskytnuté. Tento právní názor, na němž nss trvá i v tomto případě, vyslovil a blíže odůvodnil nss již ve svém nálezu ze dne 27. listopadu 1922 č. 5579, (Boh. 1699 adm.), na nějž dle § 44 jedn. ř. strany odkazuje. Proto jsou bezdůvodnými ony námitky stížnosti, jimiž hledí st-l dovoditi svůj právní nárok na přiznání vyrovnávacího přídavku vyššího, než ve výši finanční výhody původně poskytnuté nebo dokonce na formální dodržení původní výhody. Rovněž tak bezdůvodnou jest další námitka stížnosti, že žal. úřad nepostupoval při vyměření slovenské výhody u všech úředníků jednotně, přiznávaje na úkor st-le u jiných úředníků výhody větší, ježto z pouhé okolnosti, že úřad snad v jiných případech jiným úředníkům poskytl výhody větší, než na které jim příslušel zákonný nárok, nemůže ještě st-l dovozovati, že by táž výhoda již proto musila býti přiznána i jemu. Bezdůvodnou jest konečně i námitka st-lova, že »slovenská výhoda« nesmí časový postup obmezovati, neboť, byl-li časový postup st-le v určité hodn. třídě zákonným způsobem vyčerpán a to mnohem dříve, než by se tak bylo stalo bez přiznání slovenské výhody, nelze v tom spa- třovati nějaké obmezování časového postupu. Další rozšíření časového postupu přes rozsah zákonem stanovený pak cit. zásady o slovenská výhodě nikde nestanovily. Důvodnou jest však námitka, kterou st-l dovozuje porušení svých práv v základě jím provedeného výpočtu, že byl totiž ve finančním efektu normální výhody původně přiznané zkrácen. Žal. úřad sám vycházel, jak z nař. rozhodnutí patrno, při svém rozhodování ze všeobecné zásady, že výše finanční výhody tomu kterému zaměstnanci při jmenování na Slovensku původně poskytnutá má býti v nové úpravě požitkové dotyčnému zaměstnanci zachována. Tím zaujal žal. úřad k vyměření těchto vyrovnávacích přídavků zcela správné stanovisko, souhlasné s právním názorem nss-u vysloveným v nálezu ze dne 27. listopadu 1922 č. 5579 shora již citovaným. V daném případě st-l bera v úvahu svoje tehdejší a nynější služební požitky vypočítává, že při nové úpravě požitkové obdržel na služebních požitcích o 4244 K ročně méně proti finančnímu efektu slovenské výhody původně přiznané. Nss přihlédnuv k diferenci služebních požitků 8. hodn. třídy 1. stupně platového a 7. hodn. třídy 2. stupně platového a ke zvýšení služebních požitků st-lových, jak mu byly přiznány nař. rozhodnutím, nad požitky resultující z výsledku propočtení služebních let, seznal, že tvrzení st-lovo, že byl nař. rozhodnutím ve finančním efektu normální výhody původně mu přiznané zkrácen, jest oprávněno, ať již diference st-lem udávaná jest ciferně zcela správná čili nic. Přezkoumávaje st-lův výpočet mohl však nss přihlížeti toliko ke stálým služ. požitkům st-le t. j. k služnému a místnímu přídavku, neboť ustanovuje-li věta odst. 2 B vícekráte již cit. min. výnosu z 27. července 1920, že výhoda původně přiznaná v určitém zvýšení služebních požitků zůstává v budoucnosti při jistých zákonných úpravách služebního poměru nedotčena, může se ustanovení to dotýkati jediné služebních požitků stálých a nikoliv i takových, jež státním zaměstnancům výslovně zákonem byly přiznány jen pro dobu mimořádných poměrů způsobených válkou, tedy požitků povahy výslovně přechodné, která se nad to mění podle rodinného stavu zaměstnancova a které právě pro tuto povahu nemohou býti základem pro výhodu mající trvalou existenci. Jestliže však žal. úřad při nové úpravě požitkové st-le ve finančním efektu slovenské výhody původně přiznané zkrátil, jest výrok jeho nezákonným, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.