Č. 1880.Mimořádná opatření vyvolaná válkou (úpis 4. státní půjčky): Veřejná obchodní společnost dle § 64 uh. obch. zák. (zák. čl. 37 z r. 1875) jest osobou nefysickou ve smysu §§ 4 a 7 zák. ze dne 24. června 1920 č. 417 sb. o čtvrté státní půjčce republiky čs.(Nález ze dne 23. ledna 1923 č. 717.)Věc: Firma Felix K., dřevoprůmyslová obchodní společnost v M. Ch. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o úpis 4. státní půjčky. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Firma Felix K., dřevoprůmysl. obchodní společnost v M. Ch., okres Trenčín, upsala na základě svého vlastnictví uherských válečných půjček v jmenovité hodnotě 24 000 K na 4. státní půjčku, podotknuvši, že jest u sedrie v Trenčíně protokolována jako firma tuzemská již před převratem. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že upisovací přihlášku st-lky nelze vůbec přijati vzhledem na ustanovení §§ 7 a 6 zákona ze dne 24. června 1920 č. 417 sb., poněvadž v daném případě jest majitelkou válečných půjček firma, veřejná obchodní společnost, již ani za osobu fysickou ani za právnickou považovati nelze a která tudíž uvedené podmínky pro přijetí upisovací přihlášky prokázati nemůže. Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou.Jest nesporno a také žal. úřad vychází ze skutkového předpokladu, že st-lka jest veřejnou obchodní společností po rozumu § 64 uh. obch. zákona (zák. čl. 37 z roku 1875) a že společnost ta jest v obchodními rejstříku sedrie Trenčínské protokolována, tak že jest tuzemskou veřejnou obchodní společností. Žal. úřad odepřel přijetí upisovací přihlášky, poněvadž nepokládal st-lku ani za osobu fysickou ani za osobu právnickou, která by mohla vyhověti podmínkám pro přijetí upisovací přihlášky předepsaným. Avšak zákon ze dne 24. června 1920 č. 417 sb. nerozlišuje ohledně osob neprivilegovaných mezi osobami fysickými a právnickými, nýbrž výslovně mezi osobami fysickými a nefysickými (§ 4). Nss nemusil se proto v daném případě vůbec zabývati otázkou, zda veřejná obchodní společnost jest osobou právnickou ve smyslu theorie právnické vědy, ježto dle názoru ustanovení § 4 a § 7 cit. zákona lze užíti jak na osoby nesporně fysické, tak i na nefysické subjekty samostatných práv a závazků. Takovými subjekty samostatných práv a závazků jsou však veřejné obchodní společnosti, ježto podle § 63 uh. obch. zák. (zák. čl. 37 z roku 1875) mohou pod svou firmou nabýti práv a vstupovati v právní závazky, mohou nabýti práv vlastnických i jiných práv na věci movité a mohou ve sporech vystupovati jako žalobci neb žalovaní.Nař. rozhodnutí vycházelo dle toho z mylného právního názoru, že veřejná obchodní společnost dle § 64 uh. obch. zákona není osobou nefysickou ve smyslu §§ 4 a 7 cit. zákona o 4. státní půjčce a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.