Č. 2182.

Státní úředníci: Pro dobu, od které přísluší úředníku přelženému místní přídavek (§ 2 zák. č. 541/1919) s novým místem slu- žebním spojený, je rozhodný jediné den, kterého se podle opatření příslušného služ. představeného služba úředníkova na dosavadním působišti skutečně končí. Doba výplaty cestovní zálohy je v tom směru nerozhodná.
(Nález ze dne 3. dubna 1923 č. 5484.)
Věc: Ludvík K. v Š. proti ministerstvu financí v Praze o výměru místního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zemského finančního ředitelství v Praze z — byl berní správce Ludvík K. přeložen od berní správy v D. k berní správě v Š. a dnem 2. srpna 1921 služby u berní správy v D. zproštěn.
Při výplatě služebních požitků st-lových dne 1. října 1921 byla st-li sražena částka 53 Kč, tvořící rozdíl mezi místním přídavkem d-ským (měsíčně 237) a místním přídavkem š-ským (měsíčně 184 Kč), ježto mu byl za měsíc září 1921 vyplacen místo místního přídavku š-ského místní přídavek d-ský.
Žádostí ze dne 11. října 1921 domáhal se st-l vrácení této částky 53 Kč.
Výměrem zemského finančního ředitelství v Praze z — byl Ludvík K. vyrozuměn, že sraženo mu bylo oněch 53 Kč proto, poněvadž byl zproštěn služby v D. 2. srpna 1921.
Rozhodnutím ministerstva financí v Praze z — byla stížnost Ludvíka K. zamítnuta jako bezdůvodná, poněvadž pro výměru místního přídavku dle § 47 služ. pragm. rozhodný den zproštění v srpnu 1921 nebyl — jak z připojených spisů vysvítá — žádným úřadem odvolán a okolnost, že st-l samovolně nastoupil opětně službu v D., nemůže býti pro věc rozhodnou.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, opírající se o výtku nezákonnosti, kterou spatřuje st-l v tom, že žal. úřad mylně vykládá ustanovení § 47 služ. pragm. Na odůvodnění uvádí, že úředník na jiné místo služební přeložený má nárok na cestovní zálohu. Poskytnutím zálohy jest úředníku umožněno přesídlení. Dokud záloha není vyplacena, jest zproštění neuskutečnitelno.
Měl tedy býti st-l zproštěn služby po vyplacení zálohy. Záloha cestovní vyplacena byla st-li 12. září 1921. Proto není den 2. srpna 1921 pro rozhodnutí dle § 47 služ. pragm. směrodatným.
Nss neshledal tuto stížnost důvodnou.
§ 47, odst. 1, 2. věta služ. pragm. zní: »Při změně služebního místa náleží úředníku aktivní (funkční) přídavek dle nového služebního místa od prvního dne měsíce, který následuje po zproštění úředníka jeho dosavadního zaměstnání.«
Zproštění uskutečňuje se opatřením služebního představeného, kterým se úředníku sděluje, že jeho služební činnost v dosavadním působišti se končí. Není ustanoveni zákonného, jež by účinnost zproštění podmiňovalo výplatou zálohy, a ani z povahy zproštění služby nedá se závislost aktu zprošťovacího na výplatě zálohy nikterak vyvoditi.
Pro dobu, od které úředníku přísluší místní přídavek (§ 2 zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb.) s novým místem služebním spojený, jest tedy jedině rozhodný den, kterého se podle opatření příslušného služebního představeného služba úředníkova na dosavadním působišti skutečně končí.
V důsledku toho v případě, že den formálního zproštění liší se od doby skutečného zakončení služby, mohla by se výše místního přídavku říditi dle doby posléz uvedené jen tenkráte, nastal-li průtah ve zproštění služby následkem opatření příslušného úřadu.
Správnost tohoto výkladu potvrzuje zpráva státně-zřízeneckého výboru bývalé poslanecké sněmovny ze dne 2. května 1912, ve které se praví v poznámce vztahující se na § 47 a 48 služ. pragm., že změna ve výměře aktivního přídavku, která souvisí s přeložením úředníka na jiné místo služební, závisí na době, kdy byl úředník ve skutečnosti dosavadní služby zproštěn, že toto ustanovení odpovídá myšlence, která je základem rozlišování aktivních přídavků a jest na prospěch úředníků přeložených na místa s nižší aktivitou v případě, kdy nastane ve zproštění úředníka jeho dosavadního zaměstnání průtah z důvodů služebních.
Náhled ve stížnosti zastávaný, dle něhož jest pro dobu, od které poukázati jest místní přídavek novému působišti odpovídající, rozhodno, kdy vyplacena byla přeloženému úředníku žádaná cestovní záloha, nemá tedy v ustanoveních služební pragmatiky (§ 47) nejmenší opory.
Nesporno jest, že byl st-l zproštěn služby u berní správy v D. dnem 2. srpna 1921.
Žal. úřad vycházel dále při svém rozhodnutí z předpokladu st-lem nepopřeného, že tento den zproštění nebyl služebním představeným změněn.
Následkem toho bylo dle cit. předpisu nutno poukázati st-li místní přídavek novému působišti odpovídající od 1. září 1921.
Nař. rozhodnutí je tudíž v plném souhlasu se zákonem.
Na základě těchto úvah byla stížnost jakožto bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

Nález č. 2182. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 948-950.