Č. 2166.

Školství. — Veřejní zaměstnanci: Ani podle čl. 2, odst. 4 zákona z 23. května 1919 č. 274 sb. nelze učitele veřejných škol obecných nebo měšťanských na Moravě dáti na dovolenou s čekatelným podle §§ 73 a násl. služební pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.
(Nález ze dne 30. března 1923 č. 5268.1)
Věc: Jana T., Bedřiška U. a Anna P., učitelky v J. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti min. školství a národní osvěty stran přeložení do stavu dovolené s čekatelným.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Předseda moravské zemské školní rady v Brně, odvolávaje se na zmocnění dané mu výnosem min. škol. z 10. února 1921 č. —, přeložil výnosem ze dne 31. srpna 1921 učitelky obecné školy v J. Janu T., Bedřišku U. a Annu P. do stavu dovolené s čekatelným podle čl. 2, odst. 4. zákona ze dne 23. května 1919 č. 274 sb. a §§ů 73 a 74 zákona ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. z důvodu, že pro ten čas není pro ně služebního místa, a nařídil, aby požitky odpovídající dosavadnímu jich působení v činné službě byly zastaveny dnem 31. října 1921 a současně nové zmenšené požitky byly jim poukázány dnem 1. listopadu 1921.
Rekursy tímto opatřením postižených zamítlo min. škol. výnosem ze 24. ledna 1922 č. —, a to z důvodů rozhodnutí v odpor vzatých a s dodatkem, že přihlíženo bylo k tomu, že podle cit. čl. 2 paritního zákona pro učitelstvo mají platnost ustanovení služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914 č. 15. ř. z., týkající se příjmů úřednictva státního, na základě svrchu zmíněných paragrafů této pragmatiky pak mohou úřady, jestliže následkem změny v organisaci služby dočasně není pro úředníka služebního místa, příjmy jeho omeziti a místo plného služného poukázati mu pouze tak zv. čekatelné.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Dovolená s čekatelným po rozumu § 73 služ. pragm. pro státní zřízence ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. jest jedním z případů změn úředníkova služebního poměru, vypočtených v prvé hlavě IV. oddílu služ. pragm. pod nadpisem »Změny služebního poměru a jeho rozvázání«, stejně jako jiné podobné případy, kteréž jsou přeložení, změna služby, dání mimo službu, přeložení na dočasný odpočinek a výstup ze služebního poměru. Přeložení na dovolenou s čekatelným pro státní zaměstnance jest institucí novou, jež byla zavedena teprve služ. pragmatikou, může je vysloviti chef centrálního místa ohledně úředníka, pro kteréhož následkem změny v organisaci služby pro ten čas není služebního místa, nebo nastaly-li okolnosti, které z důležitých ohledů činí nepřípustným další služební působení úředníkovo na místě, odpovídajícím jeho postavení v hodnostní třídě, již zaujímá, a v témž odvětví služby, a spojuje je zákon s těmito právními následky:
Úředník tímto opatřením postižený má nárok na plnou částku posléze pobíraného služného, nejméně však na tolik, kolik by mu náleželo, kdyby byl přeložen na odpočinek. Doba ztrávená ve stavu dovolené s čekatelným jest započítatelnou do požitků odpočivných (§ 74). Úředník takový budiž z úřední moci přeložen do stavu dočasného odpočinku (ist von Amtswegen in den zeitlichen Ruhestand zu versetzen«), nedošlo-li do tří let k opětnému jeho povolání do služby (§ 76 č. 2). Doba ztrávená ve stavu dovolené s čekatelným není započítatelnou v postup do vyšších požitků (posl. al. §u 74 a prv. al. §u 78).
Uvedené normy úřednické služ. pragmatiky platí pro služební poměr státních úředníků resp. zřízenců. Na služební poměr učitelských osob na obecných školách, jimiž jsou st-lky, mohly by býti použitelný předpisy takového obsahu, jen kdyby buď speciální zákony upravující právní poměry stavu učitelského, a to zákony platné pro Moravu, institut dovolené s čekatelným zaváděly resp. i uvedeným způsobem upravovaly, nebo kdyby působnost dotčených norem služ. pragmatiky státních úředníků byla nějakým zákonným předpisem rozšířena i na učitelstvo.
Zákony upravující právní poměry učitelského stavu na Moravě, t. j. zákon ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z., zákon ze dne 26. prosince 1904 č. 1 z. z. ex 1905, zákon ze dne 29. ledna 1905 č. 27 z. z. a zákon ze dne 15. července 1914 č. 44 z. z. institutu přeložení do stavu dovolené s čekatelným vůbec neznají, a nař. rozhodnutí k odůvodnění svého výroku také ani žádného z těchto předpisů se nedovolává. Opírá svůj výrok jediné o normu 4. odst. čl. 2 paritního zákona učitelů ze dne 23. května 1919 č. 274 sb., vycházejíc z názoru, že tato norma rozšířila působnost předpisů úřednické pragmatiky služební týkajících se dovolené s čekatelným na osoby stavu učitelského. Stížnosti namítají, že tento právní názor jest v rozporu se zákonem. Se zřetelem k tomuto stížnému bodu jest tudíž na sporu jediné, zda předpis 4. odst. čl. 2 paritního zákona rozšířil působnost předpisu úřednické služ. pragmatiky o dovolené s čekatelným na osoby učitelské, jak soudí žal. úřad, čili nic, jak tvrdí stížnost.
Žal. úřad podle výslovné zmínky důvodů rozhodnutí spatřuje v opatření, jímž kdo byl přeložen do stavu dovolené s čekatelným, jediné omezení jeho plného služného na nižší částku t. zv. čekatelného, tedy jediné snížení jeho služebních požitků. Bylo-li by tomu tak, pak by ovšem výše vytčený názor žal. úřadu skutečně měl oporu v předpisu 4. odst. čl. 2 paritního zákona, kterým se pro učitelstvo uvádějí v platnost ustanovení úřednické služ. pragmatiky, týkající se příjmů úřednictva státního.
Po právu však nelze přeložení na dovolenou s čekatelným vykládati jakožto pouhé snížení služebních příjmů, což zcela zřejmě vysvítá ze svrchu cit. norem služ. pragmatiky, týkajících se tohoto úředního opatření, podle nichž (§§ 73, 74, 76 č. 2, posl. al. 74 a první al. 78), jakož i přihlížejíc k nadpisu IV. oddílu prvé hlavy jest spatřovati v něm akt, jímž mocí úřadu přeměňuje se poměr úředníkovy činné služby ve stav nuceného zproštění této služby, jako by jinak měl dovolenou, a to nejen s účinkem zračícím se ve snížení služebních požitků a v tom, že doba ztrávená v tomto stavu není započítatelnou v postup do vyšších požitků, nýbrž i s dalším důležitým důsledkem, že po tříletém trvání tohoto stavu musí býti úřadem vysloven přechod do stavu dočasného odpočinku (§§ 75 a sl.), takže stav dovolené s čekatelným jest případně, aniž postižený sám může toho odvrátiti, uskutečněním o sobě postačitelné podmínky přeložení na dočasný odpočinek, kteréžto přeložení by se jinak mohlo státi jen pro úředníkovu nepřítomnost v službě pro nemoc déle roku trvající (§ 76 č. 1.).
Změna služebních požitků na sumu čekatelného jest tudíž jen jedním z důsledků dovolené s čekatelným, nikoli její podstatou, v níž by se stav dovolené s čekatelným vyčerpával. Vlastní podstatou dovolené s čekatelným jest ona nucená změna poměru služebního, dotýkající se přímo zákonného nároku úředníkova na ponechání v činné službě (§§ 76 a 80 a contr.) a v té příčině 4. odst. 2 článku paritního zákona úřednické služební pragmatiky se nedovolává.
Jen kdyby otázka přípustnosti přeložení na dovolenou s čekatelným a její modality byly speciálními zákony o právních poměrech učitelstva regulovány, a to tak, že by se úprava kryla s dotyčnými normami úřednické služební pragmatiky, a kdyby pak běželo o výši služebních příjmů osoby učitelské za stavu dovolené s čekatelným, mohla by snad přijíti v úvahu okolnost, zda předpisy služební pragmatiky o výši čekatelného státních úředníků jsou recipovány předpisem 4. odst. čl. 2 paritního zákona pro stav učitelský. Tato eventualita však tu dána není, neboť, jak svrchu dotčeno, učitelské zákony institutu dovolené s čekatelným vůbec neznají.
Předpisem 4. odst. čl. 2 paritního zákona tudíž normy služ. pragmatiky ohledně přeložení státního úředníka do stavu dovolené s čekatelným pro stav učitelský recipovány nebyly, nař. rozhodnutí stojíc na stanovisku právě opačném jest tudíž, jak právem namítají stížnosti, v rozporu se zákonem a slušelo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížností.

Tak i v dalších nálezech, na př. v nálezu z 23. května 1923 č. 8818.

Citace:

Nález č. 2166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 911-914.