Č. 1855.

Státní úředníci (Slovensko): Podmínky převzetí československým státem pensí osob pozůstalých po úřednících bývalých ústředních úřadů uherských.
(Nález ze dne 18. ledna 1923 č. 535.)
Věc: Vdova po A. A. ve St. Ď. proti generálnímu finančnímu ředitelství pro Slovensko v Bratislavě o převzetí pense státem čsl. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Manžel st-lky A. A. do S. Ď. příslušný, byl soudcem sedrie v Komárně, na to soudcem tabule v Budapešti, byl pak povýšen na soudce u kurie v Budapešti, kteroužto hodnost zastával až do své smrti r. 1910. Výnosem bývalého uherského ministerstva spravedlnosti č. 4975/1910 vyměřena byla st-lce pense ročně částkou 2680 K, která výnosem téhož ministerstva č. 277/1913 zvýšena byla na částku 3220 K ročně.
Žádosti, aby pense tato byla převzata státem čsl., nebylo rozhodnutím gener. fin. ředitelství pro Slovensko v Bratislavě ze dne 1. února 1922 vyhověno, poněvadž manžel žadatelky byl přeložen jakožto sedriální soudce v Komárně k soudní tabuli v Budapešti a teprve od soudní tabule v Budapešti jmenován byl k soudní kurii v Budapešti, tedy převzat byl k centrálnímu úřadu z území uherského státu a nikoliv z nynější oblasti státu čsl.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou:
St-lka vytýká, že se napadené rozhodnutí příčí zákonu. Při tom neuvádí st-lka zákon, který po jejím názoru napadeným rozhodnutím byl porušen, nýbrž opírá výtku svou pouze o tvrzení, že působnost budapešťské tabule vztahovala se na více sedrií, nyní na území republiky čsl. ležících, z čehož dovozuje, že manžel její stále působil u soudů, jichž příslušnost se vztahovala na území nynějšího Slovenska.
Předmětem sporu jest pense manželky bývalého zaměstnance systému uherského.
Ohledně pozůstalých takovýchto zaměstnanců, na Slovensku v činné službě před 1. srpnem 1919 zemřelých, upravuje pensijní požitky toliko vládní nařízení ze dne 22. srpna 1921 č. 298 sb., vydané na základě ustanovení § 7 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 3 sb. na r. 1920.
Nařízení toto obmezilo však v § 18 výhody v tomto nařízení stanovené na osoby, jichž pense byly převzaty státem čsl. Není zákona, jenž by určoval podmínky, za kterých přejímá stát čsl. odpočivné požitky pozůstalých státních zaměstnanců systému uherského.
Z toho plyne, že st-lka nemá právního nároku, aby stát čsl. převzal zaopatřovací požitky jí bývalou vládou uherskou přiznané.
Žal. úřad zamítnuv žádost st-lčinu z předem uvedených důvodů měl zřejmě na mysli toliko výnos svůj ze dne 20. dubna 1919, jehož vyhotovení min. financí dodatečně ke spisům správním předložilo. V tomto výnose stanoveny jsou podmínky, za kterých stát čsl. převezme odpočivné pozůstalých úředníků bývalých uherských centrálních úřadů, t. j. úřadů, jichž působnost se vztahovala na celé území bývalého Zalitavska (oddíl I. lit. B odst. 2.).
Výnos tento však nebyl uveřejněn ve sbírce zákonů a nařízení a nebylo také ministerstvo financí, resp. generální finanční ředitelství v Bratislavě, jež dlužno ve smyslu nařízení ministra Dra Šrobára, plnomocníka vlády čsl. republiky pro správu Slovenska, ze dne 30. prosince 1918 č. 597 (sb. č. 12 ex 1919) v osobních věcech úřednických pokládati za orgán finančního ministerstva, k vydání jeho žádným zákonem zmocněno.
Tímto výnosem nebyl založen nárok na převzetí určitých požitků, nýbrž stanoveny pouze předpoklady, za kterých čsl. stát převezme určité zaopatřovací požitky na svůj vrub. Kdyby se však pokládalo za to, že výnosem tím založen byl pro pozůstalé úředníků, v něm označených, nárok na převzetí jejich zaopatřovacích požitků státem čsl., nebylo by lze přece odvoditi z výnosu tohoto nárok, st-lkou tvrzený.
Dle odd. I. lit. B odst. 2. cit. výnosu přejímá totiž stát čsl. požitky pozůstalých po úřednících bývalých uherských centrálních úřadů jen tenkráte, 1. jestliže vstoupil dotčený úředník do centrálního úřadu ze služebního místa v území nynější čsl. republiky, 2. jestliže měl v době vstupu do centrálního úřadu domovské právo v území nynějšího čsl. státu a domovské právo to dosud má, t. j. pakli již zemřel, domovské právo to co své smrti podržel.
Tedy spolu rozhodným pro nárok jest služební místo, na kterém úředník před vstupem do centrálního úřadu působil a nikoliv, jak st-lka uvádí, území, na které se vztahuje působnost úřadu, jemuž úředník před vstupem k centrálnímu úřadu byl přidělen.
Vznik nároku na převzetí odpočivného státem čsl. podmíněn jest splněním obou předem uvedených podmínek.
Nárok by tedy nevznikl, kdyby třeba jen jedna z podmínek těch nebyla uskutečněna.
Nesporno jest, že manžel st-lky před vstupem svým ke kurii v Budapešti působil u tabule v Budapešti, tedy nikoli v území nynějšího čsl. státu. Proto není zde podmínka pod č. 1 shora uvedená splněna a důsledkem toho, co předem uvedeno, nepovstal nárok st-lkou tvrzený.
Když tedy nař. rozhodnutím zamítnuta byla žádost st-lčina za převzetí pense státem čsl., nebyl tím zákon porušen.

Citace:

Nález č. 1855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 267-269.