Č. 2028

.
Vyvlastnění. — Administrativní řízení: 1. Vyvlastňovací řízení podle §u 5 zák. o stavebním ruchu č. 45/1922 ovládáno jest zásadou koncentrační; musí proto také dobrozdání znalců podle § 5, odst. 4 podáno a stranám oznámeno býti během komisionelního řízení konaného dle odst. 2. — 2. Pojem »stavebního obvodu« v § 3 zákona č. 45/1922 jest pojmem právním; jeho podstatné znaky musí tedy najisto postaviti rozhodující úřad sám; jest vadou, odvolá-li se úřad v tomto směru toliko na dobré zdání znalců.
(Nález ze dne 1. března 1923 č. 3380.)
Věc: Václav a Anna Š. v St. (adv. Dr. Karel Baloun z Něm. Brodu) proti zemské politické správě v Praze stran vyvlastnění pozemků k účelům stavebním.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem osp-é v Č. z 30. března 1922 vyvlastněn byl po provedeném řízení dle § 5 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 sb. z parcely č. kat. — role ve St., náležející st-lům, dílec ve výměře 1050 m2 pro manžele Josefa a Bertu H. na stavbu obytného domku s malou živnostenskou provozovnou. K odvolání st-lů, v němž namítali, že ve stavebním obvodu obce jsou k stavbě způsobilé pozemky, které bylo vyvlastniti před jejich pozemkem, a to jednak neplodná pastvina č. kat. —, jednak půda zabraná z velkostatku A., zsp vzhledem k tomu, že st-lé opačné vyjádření soudního stavebního znalce podané při komis, řízení prohlásili za nesprávné, dala vyslechnouti osp-ou ještě dva jiné stavební znalce, načež nař. rozhodnutím odvolání zamítla s odůvodněním, že dobrozdání obou těchto znalců zní souhlasně v tom smyslu, že oba výše uvedené pozemky, na něž st-lé poukazovali, jsou rozhodně mimo stavební obvod obce a pozemek č. kat. — že jest mimo to k stavbě nezpůsobilý.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Zákon z 27. ledna 1922 č. 45 sb. uvádí v §§ 2 a 3 podmínky, za kterých přípustno je vyvlastnění pozemků k účelům stavebním, a v § 5 stanoví řízení, v němž jest zjistiti, jsou-li podmínky ty splněny. Dle 2. odst. tohoto §u má úřad k tomu konci vykonati na místě šetření, k němuž pozvati jest obec a všechny zájemníky; odst. 3 dodává pak, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo. Z těchto ustanovení je patrno, že jde tu o řízení komisionelní na místě samém, prováděné za účasti všech interesentů a ovládané zásadou koncentrační. Neboť stanoví-li zákon, že námitky stran, které nebyly vzneseny nejpozději při tomto šetření na místě, jsou prekludovány, musí nezbytně všechen skutkový materiál, o nějž se vyvlastňovací nález opírá, již při tomto šetření býti zjištěn a stranám sdělen, aby k němu mohly zaujati své stanovisko. K tomuto skutkovému materiálu náleží však i obligatorní posudek soudního stavebního znalce a fakultativní posudek znalce hospodářského, o nichž má předpis odst. 4; třebas by proto podle znění tohoto odstavce se zdálo, že úřad má resp. může znalce tyto vyslechnouti i mimo komisionelní řízení zmíněné v odst. 2 a po jeho skončení, nelze takovýto výklad vzhledem k důsledkům plynoucím ze zásady koncentrační, vyslovené v odst. 3 přijati, a dlužno žádati, aby také tyto posudky znalecké podány byly ještě během onoho komisionelního řízení tak, aby strany mohly ještě účinným způsobem zaujati k nim stanovisko.
Tohoto požadavku v daném případě nebylo dbáno. Žal. úřad, jak patrno ze spisů, neshledal výsledky komisionelního šetření provedeného ve smyslu § 5 cit. zák. dne 27. ledna 1922 za postačující, aby mohl na základě nich rozhodnouti o žádaném vyvlastnění, nýbrž uznal potřebným šetření to doplniti. Doplnění takové mohlo se ve smyslu § 5 státi arciť zase jen způsobem tam předepsaným, totiž komisionelním šetřením na místě samém za účasti obce a interesentů, při němž by soudní stavební znalec na základě skutkových zjištění na místě provedených podal svoje dobrozdání. Zatím úřad takového šetření neprovedl, nýbrž spokojil se výslechem dvou znalců provedeným u úřadu 1. instance, neposkytl st-lům ani možnost, aby vyjádření znalce stavitele R. seznali, a založil pak výhradně na těchto dvou posudcích znaleckých své rozhodnutí. Opatřil si tedy žal. úřad skutkový podklad pro své rozhodnutí řízením, jež nevyhovuje předpisům § 5 cit. zákona a které nedbalo ani zásady slyšení stran, platné v administrativním řízení vůbec. Tato okolnost zakládá však podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí je však vadné i v jiném směru. Ačkoliv totiž st-lé již v rekursu svém uváděli a odůvodňovali, že parcela č. kat. — i půda zabraná z velkostatku, t. j. dle údajů stížnosti parcely č. kat. — a —, leží ve stavebním obvodu obce, prohlašuje rozhodnutí, že tomu tak není; toto stanovisko však blíže neodůvodňuje, nýbrž odvolává se v té příčině pouze na vyjádření obou slyšených znalců, z nichž jedno straně vůbec nebylo ani oznámeno. Ale pojem »stavebního obvodu« v § 3 zák. 45 ex 1922 je pojmem právním. Podstatné znaky tohoto pojmu musí na jisto postaviti rozhodující úřad sám, aniž se může v této příčině odvolávati pouze na mínění znalců, jichž úkolem je podávati odborné posudky toliko o skutkových okolnostech a relacích. Nař. rozhodnutí nerespektuje však na námitky st-lů, tvrdící a odůvodňující, že sporné pozemky leží v stavebním obvodu obce, nýbrž prostě je prohlašuje bezdůvodnými, nedávajíc nijak znáti, jaké území pod »stavebním obvodem« rozumí. Ve výnosu zsp-é z 11. května 1922 je sice naznačeno, jak úřad tento výraz vykládá. Z nař. rozhodnutí není však patrno, že by i ono pojem »stavebního obvodu« takto vymezovalo, takže nebylo soudu možno zkoumati ani, zda názor v cit. právě výnosu vyslovený odpovídá skutečně zákonu, ani zda — v kladném případě — závěr, k němuž žal. úřad po této stránce dospěl, je ve shodě se skutkovým stavem, pokud byl zjištěn.
Tato nejasnost znemožnila však jak straně účinnou obranu, tak i nss-u přezkoumání rozhodnutí s hlediska jeho zákonitosti, a způsobila tím rovněž podstatnou vadu nař. rozhodnutí.
Z uvedených důvodů bylo je dle § 6 zák. o ss. zrušiti.

Citace:

Nález č. 2028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 633-635.